Školský zákon zůstává nové vládě

Školský zákon zůstává nové vládě

Pavel Ernst

Vzdělávání patří nesporně ke klíčovým podmínkám rozvoje společnosti, k podmínkám získání důstojného místa v rámci Evropské unie i v rámci globální soutěže. Společnost znalostí, ke které směřujeme, respektive budeme muset směřovat, si vyžaduje odpovídající změny ve školském systému a v systému celoživotního vzdělávání vůbec. Tyto skutečnosti se promítají do volebních programů prakticky všech politických stran. Nicméně přístupy k jejich naplnění se více či méně liší. Nejvýrazněji pak v nedávném střetu o nový školský zákon.
Pokusím se zformulovat některé nejzávažnější problémy, které byly předmětem sporu a kterými se bude muset zabývat každá nová vláda. V zásadě se jedná o dvě skupiny problémů, jejichž řešení se ale v mnohém podmiňuje. Předně by mělo dojít ke zvýšení podílu výdajů na vzdělávání z hrubého domácího produktu, což by umožnilo zvýšit platy pracovníků škol i provozní a investiční výdaje. Zdrojem prostředků může přitom být i redukce nevyužité části sítě škol vzhledem k demografickému vývoji, a také vzhledem k nesouladu struktury škol s potřebami zaměstnavatelů.
Druhá skupina problémů má charakter legislativní a měla být řešena novým školským zákonem, který však sněmovna nepřijala. Ponecháme-li stranou školné, pak i zde patřilo a patří k nejspornějším otázkám financování škol. Ministerstvo školství navrhlo systém financování a uplatnilo ho již pro tento rok, ve kterém jsou veřejné finanční prostředky na vzdělávání rozděleny na dva toky. Na tzv. přímé (převážně platové) výdaje, které poskytuje ministerstvo, a na výdaje provozní, investiční, které mají poskytovat kraje, obce.
Přitom si neponechalo ani úkol stanovovat alespoň závazné zásady tvorby normativů provozních výdajů (jak bylo pracovně dohodnuto se zástupci zaměstnavatelů) a přeneslo tento úkol na Ministerstvo financí. Má Ministerstvo financí převzít část kompetencí ministerstva školství a zdůvodňovat a zabezpečovat krajům srovnatelné normativy provozních výdajů škol? Takový "systém" snižuje odpovědnost a garanci za komplexní zabezpečení vzdělávacích služeb ve vazbě na vzdělávací programy a znemožňuje optimalizovat strukturu a vývoj výdajů podle konkrétních potřeb určité školy, resp. kraje.
Znamená to zároveň pokračování dosavadního přístupu, kdy se na jedné straně navyšují, i když nedostatečně, mzdové prostředky a na druhé stagnují či klesají prostředky provozní.
V rámci legislativních změn by měl být dále vymezen minimální standard bezplatného garantovaného vzdělávání a odpovědnost za jeho zabezpečování příslušnými orgány veřejné správy. Tedy jak státem, tak kraji a obcemi. Přitom by se mělo vycházet z návrhu věcného záměru zákona o standardizaci, který byl přijat jako závazné teze pro vypracování či novelizaci zákonů upravujících poskytování veřejných služeb. Bez toho nelze odpovědně realizovat reformu školství.
Považujeme také za nezbytné zakotvit povinnost příslušných orgánů veřejné správy soustavně se zabývat optimalizací sítě škol a jejich struktury, a to zejména ve spolupráci se zaměstnavateli a úřady práce. Tímto úkolem by se zároveň řešila účelná minimální dostupnost vzdělávacích služeb pro občany všech krajů, což samozřejmě nelze nahradit zpracováváním dlouhodobého záměru ministerstvem či kraji. Vhodnou formou by naopak mohly být rady pro rozvoj lidských zdrojů, a to jak na národní úrovni, tak na úrovni jednotlivých krajů, které by za účasti všech zainteresovaných subjektů a jejich informací usilovaly o soulad vzdělávání s potřebami trhu práce.
Nakonec se nelze nezmínit o tzv. školských právnických osobách. Pomineme-li nevhodný název a určité negativní dopady na některé skupiny škol, šlo zejména v působení rad škol a ve výběru a jmenování ředitelů o pokus zvýraznit vliv veřejnosti na činnost škol, zvýraznit jejich veřejnoprávnost. Jde tak stále koneckonců o transformaci státních příspěvkových organizací, jejichž přežívající administrativní systém řízení nevede obdobně jako v ekonomice k účelné a hospodárné činnosti.
Autor je prezident Unie zaměstnavatelských svazů

Je nezbytné zakotvit povinnost orgánů veřejné správy, zabývat se optimalizací sítě škol a jejich struktury, a to zejména ve spolupráci se zaměstnavateli a úřady práce.