Unie posiluje informovanost o vědě

Rozvoj vědy a výzkumu rozhoduje o tom, zda se země stane v globální dělbě práce "mozkem", nebo bude dodávat jen levnou pracovní sílu na montážní práce.

Jaroslav Drobník

Co si ale dnes myslí o vědě daňový poplatník? Sociologický ústav Akademie věd zjistil, že 40 procent dotázaných považuje informovanost o vědě za nedostatečnou, nicméně i za těchto podmínek 84 procent občanů podporuje rozvoj vědy. S tímto problémem však nejsme sami. Evropská unie je na tom ještě hůř. Šetření Eurobarometru ukázalo, že v celé patnáctce se 61,4 procenta občanů cítí špatně informováno o vědě. Přitom zkušenost ukazuje, že kvalita života, včetně jeho délky, vždy závisela na rozvoji poznání.
Proto v Bruselu sestavili dokument Věda a společnost - plán činnosti, který experti předložili Radě EU a Parlamentu EU. Strategii formulovali ve třech bodech: 1. posílit vědeckou a výchovnou kulturu v Evropě, 2. posunout dění ve vědě blíže k občanům a 3. odpovědnou vědu postavit do středu tvorby politiky.

Vědecká kultura se musí rozšířit i v Česku

Pro nás je zajímavé, že dokument praví: Činnost plánovaná k těmto třem cílům se bude provádět v těsné spolupráci s členskými státy a kandidátskými zeměmi, stejně jako se třetími zeměmi mimo Evropu. Komise EU je ochotna na projekt poskytnout prostředky, ale realisticky prohlašuje, že "významné výsledky můžeme očekávat, jestliže státy samy napnou síly v koordinovaném postupu s komisí".
Cestu k posílení vědecké a výchovné kultury rozděluje plán EU na tři úseky s 21 konkrétními aktivitami. První úsek spočívá v posílení informovanosti veřejnosti s hlavním důrazem na média. Již rok existuje program MEDIA na podporu vědeckých audiovizuálních projektů a konání festivalů vědeckých filmů. Zdrojem informací o vědě a technologiích je internetový program Alpha Galileo Europe. Komise sestaví pracovní skupinu žurnalistů k zdokonalení informační sítě a vypracování projektu Evropské vědecké tiskové agentury. Zřídí též cenu pro nejlepší žurnalisty.
Další podpora se věnuje překladu a šíření vědeckých výstav a expozic. Na to navazují pravidelné Evropské týdny vědy a technologie, založené komisí již v roce 1993. Jejich pořadatelé vytvoří evropský výbor pro koordinaci a výměnu materiálů a zkušeností.
Druhý úsek se věnuje výchově a personálnímu uplatnění. Patří sem i projekt STEDE (Science Teacher Education Development in Europe). V této oblasti se účastníme programem Erasmus a Socrates. Méně jsou v ČR známé programy vyučování internetem "eLearning - Designing tomorrow's education" a "eSchola".
Třetí úsek má zajistit věcný a účinný dialog s veřejností. Vychází z toho, že pouhé šíření informací od vědců k občanům je nedostatečné. Zavádějí se interaktivní způsoby, jako jsou dohadovací konference, konzultace, on-line internetové diskuse a jiné formy s aktivní účastí veřejnosti. Na dohadovacích konferencích se probírají kontroverzní témata, kde existující regulační opatření nevedou k jednoznačnému řešení a výsledkem by měl být souhlas s dalším postupem.
Komise bude pořádat celoevropská setkání Evropské konvence pro vědu a podporovat národní setkání na téma Věda a společnost. Vytvoří též databázi expertů s nejlepší schopností komunikovat s veřejností.

Vědecké dílny pro kontroverzní témata

Ve snaze posunout vědu blíže k občanům významně pomáhá v ČR neznámá instituce Science Shops. Tvoří ji centra při univerzitách a jiných nezávislých organizacích, kam mohou občané, různá sdružení a jiné iniciativy přicházet s otázkami týkajícími se vědy. První bylo založeno v Nizozemsku v roce 1970 a stalo se vzorem pro další země, takže dnes jich je v Evropě již šedesát. Komise zdůrazňuje, že bude podporovat zavádění Science Shops v kandidátských zemích a vytvoří z nich síť, která by pomohla odpovídat na širokou oblast otázek.
Věda musí pronikat i k zákonodárcům. Ve veřejnosti existují různé obavy z hlediska etických dopadů vědy a nových technologií, případně strach z možnosti jejich zneužití - ale více než vědecká ověřená fakta se v nich mnohdy uplatňují emoce a různé předsudky. Obavy veřejnosti jsou citlivě vnímány politiky, bohužel často ve zkreslené formě, a stávají se nejednou podkladem politických a legislativních rozhodnutí.
Při komisi i vládách evropských států - včetně České republiky - byly proto zřízeny etické poradní sbory, které mají na vědecké úrovni projednávat podklady pro legislativu a exekutivu v oblastech s možnými etickými dopady. Jejich stanoviska a hlavně důvody, které k nim vedly, pak musí být transparentní a srozumitelné pro veřejnost.

Kdy je riziko nové technologie přijatelné?

Komise také podporuje projekt TRUSTNET, který analyzuje faktory ovlivňující důvěru v regulaci a bezpečnost nových technologií. Zabývá se objektivním hodnocením rizika, regulacemi a preventivními postupy. Politici se musí seznámit s charakterem vědy, která jen vzácně může dát zcela jednoznačnou odpověď nebo stoprocentně vyloučit riziko. Komise zdůrazňuje, že stanovení přijatelného rizika je politická záležitost, nicméně musí být postavena na vědeckých základech.
Vinou různých afér, z nichž nejvážnější byla v souvislosti s BSE(nemoc šílených krav), je veřejnost citlivá na problémy bezpečnosti potravin. Proto se zřizuje Evropský úřad pro potraviny, na jehož činnosti se budou podílet členské a kandidátské země.

Politici a zákonodárci se musí poučit

Komise také plánuje několik programů speciálně určených pro poskytování vědeckých informací legislativcům a politikům. Je to jednak internetový informační systém SIPSE a v 6. rámcovém programu vyvíjená informační síť pro politiky - Společný evropský systém vědeckých referencí ECSRS. Budou též otevřené pro vstupy jednotlivých vědců přicházejících s novými informacemi důležitými pro tvorbu zákonů a praktické politiky.
Z dokumentu Komise Evropské unie plyne, že aktivní podpoře vědy je věnována značná pozornost. Mnoho kroků se již uskutečnilo, ještě více je v plánu v programu Evropského výzkumného prostoru a v 6. rámcovém programu. Je nyní na představitelích naší vědecké komunity a politicích, aby zapojili Českou republiku do běžících aktivit a zajistili naši účast v plánovaných programech.
Autor je emeritním profesorem Přírodovědecké fakulty UK v Praze