Francie: středy volno, soboty učení

Francie: středy volno, soboty učení

Školáci v Nevers podobně jako v celé Francii si na nedostatek volného času rozhodně stěžovat nemohou. Během školního roku mají celkem sedm týdnů volna a prázdniny jim trvají plné dva měsíce. Pracující to mají zase tak, že polovina tráví dovolenou v červenci, druhá v srpnu. Tak už je to léta zařízeno a lidé si zvykli, že továrny nepracují, úřady neúřadují a dokonce není k zastižení ani vláda. Francie se prostě vydává na cesty a v drtivé většině směřuje ke svým mořským břehům. Buď na jih, na Azurové pobřeží, nebo na západ, do Bretaňska či níže, kde břehy omývají vlny Atlantiku.
Nelze však říci, že by se Francouzi do těchto vln odvážně nořili. Většinou z kempů nebo letovisek všichni brzy ráno vyrážejí na moře na lov různých mořských "potvor", jako třeba slávek či ústřic. Ráno tedy loví, dopoledne úlovek připravují ke konzumaci, část dne prospí a vrchol přichází s večerem. To se hoduje a hojně zapíjí vínem. Další den se vše opakuje.
Charronovi se však takových výletů nezúčastní, neumožňuje to zdravotní stav Francoise, ani dětí. Pro ně jsou nejlepší prázdniny u babičky v sousedním městě La Charité. Babička totiž bydlí v romantickém starém domě v klášterní zahradě. Blízko mají děti i zábavu: bazén s tobogány.
Hůře to je s využíváním volného času během roku. Zdejší škola pro děti prakticky nic neorganizuje. Ani letní či zimní tábory, pobyty v přírodě nebo zajímavou rekreaci ve městě. Základní škola, kam chodí nejmladší syn Jean-Baptiste, nemá dokonce ani středisko zdravého pobytu, což jsou centra, která školy většinou využívají pro volné středy. Ve Francii se totiž už desítky let týdenní výuka na základních školách rozděluje dnem volna. Býval to čtvrtek, nyní to je již řadu let středa. Děti jsou doma nebo ve zmíněných centrech, kde mají různé kulturní a sportovní kroužky i oběd. Na jejich pobyt v nich přispívají finančně rodiče. Místo střed se pak děti učí v sobotu.
České pojetí víkendu je pro Francouze cizí. Nemají chalupy a chaty, na které by ujížděli každý pátek či sobotu. Nanejvýš si pronajímají byty či vilky pro letní pobyt.
Ve všední den jim příliš volného času nezbývá, třebaže mají nejkratší pracovní dobu v Evropě. Zejména proto, že většinou se začíná pracovat od devíti a na oběd mají obvykle dvouhodinovou přestávku. Večer se doma opět dvě hodinky večeří a pak už jen zbývá čas na zábavu u stolu, televize či s knížkou a časopisem. A Charronovi patří k náruživým čtenářům. Mají předplacené noviny i časopisy a poměrně obsáhlou knihovnu. Většinou obsahuje encyklopedie nebo politickou literaturu, hlavně životopisy de Gaulla a Chiraka, protože sami Charronovi patří k neogaullistům. Pro romány si Francoise chodí do knihovny. Častým hostem je tam i dcera Anne-Sophie, která právě obdržela diplom "malé knihovnice". V knihovně pomáhá totiž už čtyři roky, od svých jedenácti let.
Francoise sice nechodí do zaměstnání, ale příliš volného času nemá. Pro všechny vaří obědy a večeře, rodina si potrpí na dobré jídlo. Nákupy obstarává Jacques. Nějaký volný čas padne na kadeřnici, která dochází za Francoise domů za 35 eur. Každý čtvrtek se u Charronů uklízí: přichází sousedka na hlavní týdenní úklid za 15 euro na dvě hodiny.
Kina a divadla jsou v Nevers a vůbec ve Francii drahá. Francoise se proto raději podívá na film v televizi, ale Louis de Funese ráda nemá. Před bláznivými komediemi dává přednost dramatickým a historickým filmům. To dcera Anne - Sophie v divadle dokonce sama účinkuje. Navštěvuje rodiči placený divadelní kroužek. Od školy nyní dostala také dva lístky do divadla Rennaissance italienne, protože udělala závěrečné zkoušky na college, které ji opravňují ke vstupu do lycea (našeho gymnázia).