www.ihned.cz/matejka

Japonského režiséra Nagise Ošimu ve světě proslavily zejména filmové příběhy o zničující síle vášně, o krutosti sexu. Za všechny uveďme Koridu lásky z roku 1976, která v Japonsku i mimo ně narážela na mnohé cenzurní překážky. V tuzemsku před několika lety pronikla do Projektu 100, který si klade za úkol vytvořit základní fond pro filmové kluby.

Širší publikum se s Ošimovou tvorbou může poprvé seznámit až prostřednictvím filmu Poslední samuraj, který vydává pražská společnost Hollywood Classic Entertainment na videokazetách.

Originální název filmu - Gahatto/Tabu - by mohl naznačovat, že Ošima i zde pokračuje ve filmových výletech na zakázaná území. Dílo, které se roku 2000 ucházelo v oficiální soutěži o hlavní cenu festivalu v Cannes, je ale téměř cudné. Platí to i o několika (homo)sexuálních scénách.

"Homosexuální podtext nutně vystupuje všude tam, kde je představována skupina mužů," uvedl Ošima v rozhovoru pro francouzský časopis Positif. A příběh Posledního samuraje se odehrává téměř výlučně v mužském světě. Ožívá v něm prostředí jedné z elitních samurajských škol v Kjótu.

Příchod krásného osmnáctiletého mladíka naruší téměř nudný život disciplinovaných bojovníků. Vždyť se nevede žádná válka, v níž by mohli ukázat svoji dovednost, své bojové umění. Píše se rok 1865, Japonsku vládne poslední šógun a éra tradičních hodnot se pomalu chýlí ke konci. "Časy jsou stále těžší," zaznívá v rozhovorech samurajů. "V nových poměrech pro ně nebylo místo," říká na okraj svého příběhu režisér, "ale oni si to evidentně nechtěli přiznat."

Film je vyprávěn velmi tradičně, bez stylistických ozdob. A přece dokázal nadchnout i západní kritiku. "I když jde o film, který pracuje jen s omezenou dávkou emocí, má na diváka silný vliv," napsal v americkém filmovém časopise Variety Todd McCarthy. Kevin Thomas na stránkách Los Angeles Times označil film za "sugestivní, přitom však nezvykle subtilní".

Peter Bradshaw v britském Guardianu však divákům doporučuje, aby se na film podívali i podruhé. "Teprve tehdy postřehneme jeho mistrnou kompozici a krásu konstrukce," dodává.

Herci jsou pro Evropana téměř neznámí. Snad s výjimkou Takešiho Kitana, který účinkoval i v několika hollywoodských filmech.Na vyznění má silný vliv hudba Ryuičiho Sakamoty, jenž spolupracoval také na Bertolucciho filmech Poslední císař a Malý Buddha.

Poslední samuraj (Gohatto). Francie, Velká Británie, Japonsko 1999, 100 minut, nevhodný pro mládež do 15 let. Česká verze. Distribuce: Hollywood Classic Entertainment.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam