www.ihned.cz/khavligerova

Jiný systém studia než ten, na který byli zvyklí ze střední školy, si musí osvojit novopečení studenti prvních ročníků vysokých škol. Nikdo je nebude nutit chodit na přednášky, kontrolovat, jestli si dělají poznámky, nebo zda se pravidelně připravují na hodinu. Kromě větších prací jim odpadnou i domácí úkoly. Takže příprava skutečně záleží pouze na nich samotných.

Obvykle se také změní přístup pedagogů. Student vysoké školy je pro kantory více rovnocenným partnerem než malým hloupým dítětem. I vysokoškolák se proto musí naučit jinému vystupování a jednání. Jedině tak si získá respekt.

Na vysoké na vlastní triko

Studium na střední škole je řízené a organizované, a tak žáci nemusejí příliš přemýšlet, co se musí a co ne. Pravidla jsou jasně dána. "Středoškoláci nepotřebují příliš vlastní vůle. Rozvrh a každodenní docházka jim vlastně nahrává," říká psycholožka Václava Masáková. "Vzniká systém a na studentovi záleží, jestli ho přijme a přizpůsobí se mu. Ti, kteří se mu podvolí, nemívají problémy. Ty nastávají tehdy, když mladý člověk dané zásady odmítne, učí se na poslední chvíli nebo nechodí do školy vůbec," dodává.

Na vysoké škole se nikdo nestará o to, zda se žák pravidelně připravuje, nebo jestli vůbec chodí do školy. Podle studentky Západočeské univerzity v Plzni Vandy Vaculíkové se student stává více anonymním a hraje jen na svoje triko. Je jen na něm, jestli si zvolí nevázaný studentský život nebo pravidelnou dřinu. "Určitě záleží na tom, jak je student motivován. Když chce poznávat, není pro něj problém vytvořit si studijní plán. Ten, kdo si chce jen užívat, brzy zjistí, že ne všechno se dá dělat povrchně," říká Václava Masáková.

Střední školy většinou nenaučí samostatnosti

Příprava absolventů středních škol na vysokoškolský systém není nijak slavná. Vinu na tom mají právě střední školy, jejichž systém výuky se na většině ústavů léta příliš nemění. Řada vyučujících vyloží látku, kterou chtějí od studentů následně odrecitovat. Ti se učivo sice napapouškují, ale nenaučí se přitom myslet v souvislostech. Právě to jim pak nejvíc chybí na vysoké škole.

"Žáci musí být stále ve střehu, protože nikdy neví, kdy a z jaké látky budou vyvoláni. Na vysoké škole se naopak připravují jednorázově a na zkoušku jdou až tehdy, když jsou opravdu připraveni. Něco podobného by se mělo zavést i na středních školách, protože je to přirozenější," konstatuje Jitka Hlaváčová, promovaná pedagožka z chrudimského Domu dětí a mládeže. Učení se látky po logicky uzavřených celcích a v širších souvislostech nabízejí zatím bohužel skutečně jen některé střední školy.

Lepé připraveni bývají studenti, kteří se na určitou fakultu hlásí opakovaně nebo dokonce absolvují nultý ročník. Ti si vlastně zkusí, co je to chodit na přednášky, jak si z nich vést poznámky a jak se učit ve velkých celcích.

Jak na to

Existuje vůbec nějaký univerzální recept, jak se co nejlépe připravit na zkoušky? Vysokoškoláci by si měli uvědomit, jaký způsob studia jim vyhovoval už na střední škole. "Pamatoval jsem si víc, když jsem si vše říkal nahlas, nebo když jsem si vypisoval, či jenom podtrhával hlavní myšlenky? Někdo má fotografickou paměť, a tak mu stačí jednou si přečíst skripta. Analytický typ si zase z textu vytáhne základní informace, na které nabaluje další vědomosti. To si musí každý student ujasnit, aby pak nekoukal do stránek jak husa do flašky. Tak se nic nenaučí," vysvětluje psycholožka Masáková.

Další důležitá rada od odborníků říká - nic nenechávat na poslední chvíli. Pokud studenti skutečně začnou studovat už od prvních přednášek, spousta věcí se jim během zkouškového období vybaví. "Navíc, některé předměty navazují na látku probranou v nižších ročnících. To se využije těžko, když není na čem stavět," konstatuje psycholožka. Studentka Vanda s tím ale nesouhlasí: "Na průběžné učení prostě nevěřím. Ve škole strávím někdy i osm hodin denně a zbytek dne pak dopravou domů. Jsem ráda, když si najdu volnou chvilku na odreagování," říká.

Konečně respekt

Pocit méněcennosti na střední škole zažil asi každý. Někteří kantoři dávají žákům s oblibou najevo, že jsou jenom děti. To se na vysokoškolské půdě mění. Většina pedagogů bere studenty jako kolegy, diskutují s nimi a přijímají jejich názory. Najdou se ale i takoví, kteří je berou jako ty, co nic neumí. "U zkoušky jsem třeba něco vysvětloval a pan docent mě očividně nevnímal. Nakonec nespokojeně zakroutil hlavou a jal se mi to vysvětlit. V podstatě zopakoval to, co jsem mu předtím odříkal. Mé další argumenty už ho nezajímaly," vzpomíná Jan Hájek, student České zemědělské univerzity.

Někdy si zato ale mohou studenti sami - je dobré dát občas vyučujícímu najevo jistou míru pokory. "To je těžké především pro dvacetileté. Není lehké odhadnout, jestli mohou zvolit rovinu partnerskou či ne. Paradoxně jsou to mladší pedagogové - od kterých by se čekal přátelský přístup - kteří mohou být hákliví na to, když se jim nedá najevo respekt. To však neznamená, že by si mladí lidé měli před nimi sedat na zadek," radí Václava Masáková.

Problém může být i s tituly. Jsou to zase především ti mladší, kdo si potrpí na správné oslovení. Je dobré si včas zjistit, zda je kantor profesor, doktor nebo třeba inženýr. "U nás na právech je to jednodušší. Na devadesát procent je každý doktor. Profesorů tu moc nemáme, tak si to pamatuji. Jinak správné oslovení považuji za slušnost. Ono stát se profesorem nebo docentem není žádná legrace. Něco je to stojí, tak si správné oslovení zaslouží," konstatuje Vanda Vaculíková.