David Král: Kolik nás bude stát vstup do unie?

Kolik nás bude stát vstup do unie?

Evropská komise uveřejnila kalkulaci odvodů a příjmů z rozpočtu unie pro nové členské země. Tato rozvaha vychází z finanční perspektivy Evropské unie pro období 2000 až 2006 a je zpracována pro dobu tří let po našem vstupu do unie, který je plánovaný na rok 2004.
Pracovní verze materiálu nevyznívá pro Českou republiku nejlépe. Měla by se spolu s Kyprem, Maltou a Slovinskem v prvním roce členství stát čistým přispěvatelem do rozpočtu unie. Čistý příspěvek ČR by činil asi 185 miliónů eur, což je nejvíc z nových členů.
Hlavní dvě položky, na které budeme dostávat evropské peníze, jsou zemědělská politika a regiony. Zemědělství je sektorem, ve kterém pracují v České republice zhruba čtyři procenta ekonomicky činného obyvatelstva. Ve srovnání s Polskem (26 procent) je to poměrně málo. V důsledku toho bude české zemědělství čerpat daleko méně než náš severní soused a v přepočtu na obyvatele i méně než třeba Estonsko nebo Litva.
Se strukturálními fondy jsme na tom poněkud lépe. Čerpání z této rozpočtové položky ovšem předpokládá dvě zásadní věci. Tou první je spolufinancování projektů z veřejných rozpočtů nebo soukromých zdrojů. Do jaké míry budou orgány veřejné správy schopny přizpůsobit své financování podmínkám strukturálních fondů, zůstává otázkou. Druhým problémem je, zda budou žadatelé schopni vypracovat a uskutečňovat projekty, které by odpovídaly standardům Evropské unie. To znamená, že ani částka, která bude vyčleněna pro naši zemi v této oblasti, nemusí být nutně vyčerpána.
Naše příspěvky do společné pokladny budou pocházet především ze dvou položek: z odvodů části daně z přidané hodnoty a z příspěvku podle výše hrubého domácího produktu. Tyto odvody jsou povinné a neměnné. Odečtením odvodů od příjmů se tím v roce 2004 dostáváme do "červených" čísel.
V roce 2005 by se naše situace měla zlepšit - Česká republika by měla obdržet ze společného rozpočtu 49 miliónů eur. I to však bude méně než předvstupní pomoc poskytnutá v roce 2003. Teprve v roce 2006 by měl nastat obrat a Česká republika by měla čerpat prostředky ve výši 244 miliónů eur. Naprosto největším příjemcem ze společného rozpočtu bude Polsko, které již v prvním roce obdrží 870 miliónů eur a tato částka se zvýší až na 2,7 miliardy eur v roce 2006.
Evropská komise ústy komisaře pro rozšíření Güntera Verheugena již několikrát zdůraznila, že není možné připustit, aby nové členské státy byly hned v prvním roce členství čistými přispěvateli do rozpočtu. Zároveň by žádný z kandidátů neměl dostávat méně než v roce 2003. To by ovšem podle pracovního návrhu neplatilo pro polovinu kandidátských zemí. Jak je tedy možné, že komise navrhuje něco, co v zápětí popírá?
Problém spočívá v tom, že rozpočtové mantinely jsou pevně dány finanční perspektivou 2000 až 2006, která neumožňuje navýšení rozpočtu nad 1,27 procenta hrubého domácího produktu Evropské unie. Z toho důvodu nemohou kandidátské státy počítat s čerpáním stejných zemědělských a strukturálních podpor jako současní členové. Pro modifikaci rozpočtového rámce by se pak musela spustit nepředstavitelná institucionální mašinérie.
Navíc je navýšení evropského rozpočtu politicky neprůchodné. Pokud by došlo ke zvednutí stropu vlastních zdrojů EU na 1,4 procenta HDP unie (což by umožnilo novým státům čerpat stejnou zemědělskou a strukturální podporu jako současným členům), současný čistý příspěvek Německa by se zdvojnásobil na 21 miliard eur. Ještě dramatičtější by byl nárůst čistých příspěvků u dalších velkých států - Británie, Francie a Itálie.
Jak se tedy má k uvedenému návrhu komise postavit Česká republika? Čeští vyjednávači by měli trvat na kategorickém požadavku, abychom hned první rok neplatili více, než dostaneme. A to i s ohledem na stav veřejných financí, který v roce 2004 předpokládá schodek ve výši stovek miliard korun.
Na druhé straně je ovšem manévrovací prostor poměrně omezený. Členské státy se shodnou na společné pozici k zemědělství a rozpočtovým ustanovením až ke konci roku. Snaha za každou cenu vyjednat nejlepší podmínky členství by mohla vést ke zbrzdění procesu rozšíření. V tom případě se kandidátské země nemusejí zúčastnit jednání o finančním rámci po roce 2006, což by je stavělo do stejně nevýhodné pozice, v jaké jsou v současnosti.
Česká reprezentace by měla ustoupit z požadavku na postupný náběh rozpočtových příspěvků a spíše podpořit návrh komise. Ten počítá s vytvořením určitého "kompenzačního balíčku", prostřednictvím kterého by se novým členům zpětně doplácelo to, co do rozpočtu přispějí (jako v případě Finska a Rakouska). To bude vyžadovat zvýšené diplomatické úsilí v Bruselu. Navíc skutečnost, že bychom hned v prvním roce platili unii více, než od ní dostaneme, by mohla nepříznivě ovlivnit náladu českých voličů před referendem.
Autor je členem Fóra pro evropskou politiku