Jiří Schlanger: Úpravu platů odbory nevzdávají

Vláda a odboráři by měli patřit k nejzdravějším Čechům. Procházejí totiž pravidelnou a častou masáží. Jen s tím rozdílem, že jim masáž neposkytují kvalifikovaní rehabilitační pracovníci, ale média. Je pochopitelně dobré a pro demokracii užitečné, když veškeré jednání a konání politiků, ale i odborářů, je pod veřejnou kontrolou. Svobodná média pátrající po nepravostech k demokracii přece patří. Jenže někdy se jejich vývodům nestačím divit.
Jednou z velmi zajímavých fabulací novinářů je, že odbory ve veřejných službách (s výjimkou školských odborů) jsou vlastně odbory žluťácké. Protože díky jejich propojení se současnou vládou se vládě podařilo dojednat, že ušetří na platech veřejných zaměstnanců.
Pečlivý novinář by se ovšem problémem začal zabývat od počátku. Od vzniku prvních myšlenek vládních činitelů, jak ušetřit peníze na řešení důsledků záplav.
Vždyť týden po kulminaci povodně v Praze byl předseda Českomoravské komory odborových svazů Milan Štěch pozván na jednání vlády o zmrazení platů zaměstnanců veřejné správy a služeb. Předseda Štěch jednak vyslovil nesouhlas, jednak označil za kompetentní v této věci předsedy jedenácti odborových svazů sdružujících zaměstnance veřejných služeb. Teprve při následujícím jednání s premiérem byla vládou vzata v potaz skutečnost, že rozhodnout o platech se nemusí ihned, jak někteří ministři navrhovali, ale - protože se jedná o peníze na následující rok - lze o věci dále hovořit.
V dalším týdnu vláda deklarovala, že bez ohledu na průběh jednání nezavede nový systém odměňování charakterizovaný šestnácti třídami. S odůvodněním, že nemůže reformu dotovat ani potřebnými 14 miliardami korun, ani 10,4 miliardami, které byly v posledním pracovním návrhu státního rozpočtu, jenž ministr financí vládě předložil. Vláda dala jasně najevo, že odměňovat se bude nadále podle předpisů platných v roce 2002 a k tomu navrhla kompromisní řešení. To spočívalo v tom, že by zaměstnancům vzrostly nominální platy o 3,5 procenta (s dotací státního rozpočtu 3,5 miliardy korun). S ohledem na předpokládanou výši inflace by tedy došlo ke stagnaci reálných příjmů zaměstnanců.
To by mělo několik důsledků. Snížil by se výběr daní a pojistného na sociální a zdravotní pojištění, podvázala by se spotřeba, což by negativně ovlivnilo jak obchod, tak i tuzemskou výrobu. Ta by přitom potřebovala naopak růst poptávky, aby firmy, které budou po povodních investovat, mohly splácet úvěry apod. Negativně by byl ovlivněn i vývoj příjmů zaměstnanců v privátním sektoru, ale i tak by se dále zvýšil rozdíl mezi platy veřejných zaměstnanců a mzdou zaměstnanců privátního sektoru. Za optimální se považuje poměr 95 ku 100. Ve skutečnosti v poslední době tento poměr fluktuuje mezi 87 a 89 ku 100.
Odborové svazy respektovaly rozhodnutí Rady ČMKOS, která stanovila pro rok 2003 růst platů i mezd s ohledem na makroekonomické souvislosti a na růst produktivity práce. Nelehká jednání, v nichž odbory získaly postupně argumentační převahu (mimo jiné i díky celodenní práci expertní pracovní skupiny), přinesla dohodu v podobě sedmiprocentního zvýšení platů v příštím roce. Není to dohoda o tom, že odbory rezignují na šestnáctitřídní systém odměňování. V tom se postoje školských a dalších odborů neliší. Roční posun jeho zavedení je jednostranným aktem vlády. Odbory jednaly o důsledcích tohoto rozhodnutí a o minimalizaci negativních dopadů na veřejné zaměstnance i na zdroje pro poskytování veřejných služeb.
Odborový svaz školství se k dohodě nepřipojil, ale školství bude mít díky ní zaručen minimálně stejný nárůst jako všichni ostatní zaměstnanci. Školství sice je prioritou vlády v jejím programovém prohlášení, ale nikde v něm není napsáno, že vše bude realizováno v prvním roce. Učitelé měli pochopitelně profitovat právě ze zavedení systému šestnácti tarifních tříd, ale v tom se nijak neliší od vědy a výzkumu či od zdravotnictví, kde je rovněž velký podíl vysoce kvalifikovaných zaměstnanců.
Není pravda, co tvrdí předseda školských odborů, že v ČMKOS chybí solidarita. Odborové svazy vyzvaly vládu, aby všechny další prostředky, které by se podařilo získat pro jiné účely, než nápravu škod po povodních, byly věnovány školství. Svazy také podpořily požadavek školských kolegů na změny zákoníku práce, aby nebylo možné učitele zaměstnávat opakovaně na 10 měsíců, když školní rok trvá měsíců dvanáct, a aby délka dovolené učitelů byla shodná s délkou školních prázdnin. A podaří-li se, jak se nyní zdá, získat pro učitele ještě nějaké procento nárůstu platu navíc, máme z toho radost a přejeme jim to.
Autor je předsedou Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče