Müller-Spankovi: Postavili jsme, co chceme

"Ideální bydlení?" zamyslela se Doris Müller-Spanková. "Vždycky jsem si přála bydlet v malém městě, kde vládnou přátelské vztahy. A taky, abych si mohla říct: to je dům, který jsem chtěla. Je jím asi domek, který máme. Tolik jsme ho dávali dohromady, že je pro mne ideální," odpovídá na naši otázku.
Před šestnácti lety firma Deimler-Benz poslala Gerharda Müller-Spanku do Mnichova. Jel napřed hledat pro rodinu vhodné bydlení. Nechtěli být v bavorské metropoli, ale v nějakém blízkém menším městečku. Vzhledem k vysokým cenám nájemného se nakonec rozhodli postavit si svůj domek.

Jak se staví

Volba padla na Emmering. Byl jen 20 kilometrů od Mnichova. Radnice nemá svoje domy, disponuje jen osmi byty, které nabízí učitelům. Vlastní však pozemky. Gerhardovi nabídli k výběru dvě, tři možnosti. Poradil se s Doris a rozhodli se pro vybavenou parcelu o rozloze 400 metrů čtverečních téměř na okraji městečka.
Architekt udělal plán domku podle jejich představ a podmínek místního stavebního odboru. Předepsáno bylo, jak má být vysoký, jak umístěn, jak veliká smějí být okna, kam mají směřovat, jaké stromy musí na zahradě zasadit (ale bez svolení je nesmí pokácet ) atd.
Žádost o povolení stavby předložili s plány stavebnímu odboru, ten je zaslal okresní radě ve Fürstenfeldbrucku.
Když jsme se ptali Markuse Kennerknechta, ředitele stavebního odboru na emmeringské radnici, potvrdil, že i dnes panuje stejná byrokracie. Stavbu povoluje devítičlenné okresní grémium, které zasedá jednou měsíčně. Požaduje podrobné plány, potvrzení o napojení na vodovod a kanalizaci, souhlas místního stavebního odboru a všech sousedů budoucí stavby. Chybí-li jeden podpis, nedá povolení.

Jak se platí

Gerhard si po vyřízení všech formalit musel vzít od banky hypotéku. Půjčila mu 180 000 eur na deset let s úrokem 6 procent. Peníze však uvolňovala po etapách. Vždy po dokončení určité části domu, jíž mohl jistit další etapu půjčky - například dokončení sklepa, přízemí atd. Od státu dostal půjčku 40 000 eur s úrokem 2 - 3 procenta. Státní dotace představuje možnost po dobu osmi let odpisovat si ročně z daní 5 procent hodnoty domu, ale až po dokončení stavby. Po deset let je také osvobozen od daně z pozemku, která však není vysoká - 70 eur ročně.
Kolík vás tedy celý dům stál?
Gerhard počítá: "Za pozemek 90 tisíc eur, za stavbu domu a garáž, která stojí samostatně, 170 000. Na úrocích bance 600 eur měsíčně, za 10 let to bylo 72 000. Mimochodem, poslední splátku jsme uhradili vloni v září. Sečteno: 332 000 eur."
Nebylo by levnější koupit si byt?
"Pro svou kancelář jsem hledal garsonku o 30 metrech čtverečních. V novostavbě stála 160 000, ve starém domě 60 000. Kdybychom si pronajímali byt se stejnou plochou, jakou má náš dům, platili bychom měsíčně 3000 eur," odpovídá Gerhard, který doma vede hlavní účetnictví.
"Teď už jste za vodou a můžete si bezplatně užívat svoje pohodlí," konstatujeme.
"Omyl," namítá Gerhard a opět nás nutí vzít do rukou kalkulačku.
"Pojistné domu stojí ročně 1500 a jeho zařízení 200 eur. Pojistné proti škodám, způsobeným jiným 80 eur ročně. Máme celkem 4 telefony - 100 eur měsíčně, když nepočítám mobily. Rozhlas a TV 18 eur. Za odpadky platíme ročně 250 eur, topení a teplá voda nás stojí 1200 eur a elektřina téměř 1000 eur ročně, kubík vody tři eura."
Ale většinu z toho by platili, ať by bydleli kdekoliv.

Jak se bydlí

Teď mají, co chtěli. Sto metrů čtverečních užitné plochy je rozděleno na velký obývák a kuchyňský kout v přízemí a čtyři pokojíky v patře. Glorie, Linda a Felix mají své pokoje, zařízené podle svého vkusu. Spíš bychom řekli rozházené, ale na prohlídku jsme byli pozváni druhý den ráno, až prý holky uklidí. Čtvrtý pokoj sloužil Gerhardovi za pracovnu, než se zmohl natolik, že si na práci koupil garsonku. Pokoj obsadila Doris pro své dálkové studium na mnichovské univerzitě. Je vidět, že se učí za stolem, na gauči i na podlaze.
A ložnice rodičů?
Za ní musíme do suterénu, vedle místnosti s pračkou a žehlícím prknem a další, se zeleninou, vinotékou a odpadky. Až některé z dětí definitivně odejdou, Doris se těší, že se konečně přemístí nahoru.
"Nechci, aby s námi žili pořád. Ať přijedou na návštěvu, nebo přivezou vnuky," říká.