Cyril Svoboda: Nebojme se využít zdroje z unie

Nebojme se využít zdroje z unie

Nedávné irské "ano" v referendu o ratifikaci Smlouvy z Nice znamenalo překonání další možné překážky rozšíření Evropské unie v roce 2004. Česká republika je tedy opět o něco blíže vstupu do EU. Prosincový summit v Kodani by měl přinést dohodu o finančních aspektech rozšíření - také v návaznosti na ustanovení Společné zemědělské politiky, doladit jeho časový harmonogram a určit institucionální rámec. Proto se nyní můžeme soustředit na poslední fázi našeho vyjednávání a vyjednat co nejvýhodnější podmínky vstupu.
Na hlavních rysech aplikace Společné zemědělské politiky se shodli představitelé unie na nedávném bruselském summitu. Česko musí v této chvíli zaujmout jasný a pevný postoj vůči propozicím EU a snažit se o nalezení kompromisu v důležitých otázkách, týkajících se především způsobu a výše zemědělských dotací.
Financování EU a přerozdělování finančních prostředků je složitý mechanismus, který není snadné popsat několika slovy. Rozpočet unie, činící dnes kolem 100 miliard eur ročně, plyne ze čtyř zdrojů. Hlavním je část daně z přidané hodnoty vybírané v členských zemích, dále jsou to celní výnosy za zboží (včetně zemědělské produkce) a nakonec i podíl z hrubého domácího produktu jednotlivých zemí. Souhrn všech těchto příjmů do rozpočtu unie nesmí přesáhnout 1,27 procenta HDP jednotlivých členských zemí - ve skutečnosti však tohoto stropu nikdy nedosáhl.
Z takto získaných peněz pak plyne téměř polovina na zemědělské dotace a rozvoj venkova. Odtud budou i naši zemědělci dostávat nemalou část svých příjmů; výše dotací bude přitom v letech následujících po vstupu kontinuálně stoupat. Kandidátským zemím se již nyní dostává podpory zemědělství z rozpočtu unie přes program SAPARD.
Samotné zemědělství je předmětem dlouhodobých sporů uvnitř Evropské unie. Reformu příliš nákladné Společné zemědělské politiky prosazují země, které jsou čistými přispěvateli do rozpočtu, respektive dostávají samy relativně méně. Spor o reformu zemědělské politiky EU sice nezasáhne přímo do jednání o rozšíření, nicméně otázka financování se v podmínkách vstupu pro nové členy promítne.
Česká republika musí počítat s tím, že zejména poskytování přímých plateb v plné výši, kterou dostávají zemědělci zemí unie, je realisticky dosažitelné až po několika letech členství. Není však pochyb o tom, že výhody integrace do vnitřního unijního trhu s 500 milióny spotřebitelů spolu s finančními nástroji - podílem na přímých platbách pro zemědělce, programy rozvoje venkova a garantovanými výkupními cenami a kvótami, v souhrnu zřetelně převáží nad riziky, které českým zemědělcům liberalizace trhu přinese. Pro spotřebitele bude dobrou zprávou tlak na růst kvality a bezpečnosti potravin.
Zhruba třetina celkového unijního rozpočtu pak jde na financování tzv. strukturálních fondů. Mezi ně patří i Evropský fond regionálního rozvoje. Odtud budeme dostávat prostředky na podporu méně rozvinutých regionů. K podobnému účelu slouží i Evropský sociální fond. Vedle strukturálních fondů bude Česká republika čerpat prostředky rovněž z Fondu soudržnosti, ze kterého jsou financovány projekty v oblastech dopravy a životního prostředí v těch státech, jejichž hrubý národní produkt na obyvatele nedosahuje výše 90 procent průměru Evropské unie.
Ze všech těchto fondů budeme získávat od svého vstupu do unie velké množství prostředků. Podle předběžných výpočtů to v letech 2004 a 2005 bude kolem 300 miliónů eur (9 miliard korun) ročně, v roce 2006 pak již více než 450 miliónů eur (13,5 miliardy korun).
Již nyní vydává unie na předvstupní pomoc kandidátům značné finance. Využíváme například i program ISPA na podporu životního prostředí a dopravní infrastruktury (pomoc při likvidaci následků povodní). Prostředky na rozvoj výzkumu přicházejí skrze program PHARE. Po vstupu budeme získávat prostředky z řady dalších komunitárních programů, rezervovaných členským státům.
Připočteme-li ještě několik miliard eur připadajících na rezervy, z nichž vzešla i nemalá část peněz EU na odstraňování následků záplav, zbývá již jen malá část rozpočtu, která jde na financování unijní administrativy. Jedná se o několik procent a s přihlédnutím k velikosti nezbytného organizačního aparátu EU je to částka odpovídající.
Je třeba přesně vědět, jak bude fungovat financování unie po našem vstupu, neboť s tím je spojena i odpověď na důležitou otázku, kolik peněz bude Česká republika dostávat z prostředků na agrární dotace a ze strukturálních fondů.
Již nyní můžeme říci, že půjde o podporu velmi významnou, která pomůže zejména našim chudším regionům a také zemědělcům. Právě pomoc zemědělcům vnímá česká vláda jako svou prioritu, a proto se bude snažit o získání co nejvýhodnějších podmínek pro udílení dotací. Naši farmáři by v budoucnu měli každopádně získávat stejnou výši finančních prostředků jako jejich kolegové v západní Evropě.
Autor je ministrem zahraničí ČR