Holobrádková: Začnu s počítačem

"Prosím vás, vy na mně chcete, abych vám našla práci, a já ji nemohu sehnat ani pro svou dceru," odpověděla jednou Petře Holobrádkové zaměstnankyně břeclavského úřadu práce, když se tam šla přeptat, jakou má šanci. To bylo před časem. Dnes je situace jiná, nezaměstnaní mají šanci se například rekvalifikovat. "Od listopadu začínají počítačové kursy. Bude to 60 hodin a na závěr dostanou absolventi certifikát," vysvětluje zástupkyně ředitele břeclavského úřadu práce Dana Růžičková možnosti rekvalifikace nezaměstnaných. "Právě do takového kursu jsem chtěla, ale dosud mi nepřišla odpověď, asi jsem nebyla zařazena," zklamaně poznamenává Petra. Růžičková ji však uklidnila. Seznam vybraných uchazečů totiž nemohla ještě dostat, schválil se teprve nyní. "A vy jste mezi těmi, kteří prošli," potvrzuje Růžičková. Petra doslova na židli radostí poposedla.
Ač je jí jednatřicet, má za sebou různé zkušenosti. Například už jednou absolvovala počítačový kurs. Ale to bylo koncem roku 1990. "Dnes už mi není nic platný," posteskla si.
Ani tehdy jí ale nikam nepomohl. Zlákala ji možnost absolvovat kurs němčiny se státnicí, ale v březnu 1991 odjela do Německa jako au pair. Zdaleka tehdy nebyla jediná. Jenže ostatní dívky uspěly a dokonce tam mohly studovat. Petra se vrátila domů za sto dní. "Jakmile jsem přijela, našla jsem si ve slovníku, jak se řekne stará čarodějnice a zatelefonovala jsem jí to."
Tou čarodějnicí myslela lekárnici ve Wiesebadenu, u níž nastoupila jako au pair. Nedělala ale žádnou vychovatelku, ale služku. Její domácí jí sebrala pas a nikam nepouštěla. Kromě strohých pokynů neslyšela jiné německé výrazy. Později se dověděla, že už byla dvacátou služkou. Podařilo se jí "ukrást" svůj pas, nezaváhala ani minutu a utekla. Jazykový kurs však již nestihla dokončit. Přestěhovala se za svým tehdy budoucím manželem Romanem do Lanžhotu a našla si zaměstnání v realitní kanceláři, pak ve směnárně. Narodil se Kuba a po třech letech Michal. Teď by už mohla znovu pracovat. Dokonce pokračuje v kursech němčiny. Ale všude, kam přišla, jakmile se dozvěděli, že má dvě malé děti a žádnou babičku na hlídání, se s ní dál nebavili. Teď má větší šanci: kurs mezitím úspěšně zakončila.
Dnes Petra patří mezi 6200 břeclavských čekatelů na práci, což odpovídá 10,5% nezaměstnanosti. Ze 77 úřadů práce v republice je břeclavský počtem nezaměstnaných na 35. místě. V letech 1991 až 1992 byl na prvním. V zemědělství zůstaly bez práce ženy se základním vzděláním, bez kvalifikace a také bez věkové perspektivy.
Břeclavi chybějí továrny, protože jediná velká fabrika, Gumotex, snížila počet dělníků z 2200 na 1500. Není tu ani průmyslová zóna, která by přitáhla investory. Stavějí se sice supermarkety, ale v nich jsou tak nízké výdělky, že tam většinou pracují Slovenky. Kdysi spolupracovali s rakouskými úřady práce, ale poté, když Rakousko přijalo zákon o zaměstnávání cizinců, podle nějž mají přednost občané z bývalé Jugoslávie, ztratilo to smysl. Teď tam jezdí jen "černí" pracovníci.
Z 6200 nezaměstnaných je 800 absolventů škol a 1100 zdravotně postižených. Nejvíce čekatelů je ve věku 30 až 40 let: Buď ženy po mateřské, nebo muži, kteří chtějí náročnější zaměstnání. U absolventů je největší potíž v tom, že to jsou většinou gymnasisté. Také z hotelové školy v Sedlci nastoupili v oboru za dvanáct let jen dva absolventi, ostatní se museli překvalifikovat. "Rekvalifikace je právo každého, nikoliv povinnost," dodává Růžičková. Ročně projde takovými kursy 200 kandidátů. Jejich zaměření? Polovina podle konkrétních požadavků budoucích zaměstnavatelů, polovina podle výběru úřadu práce. Úřad podnikům dotuje vytváření volných pracovních míst: 80 000 Kč na jedno místo, 100 000 pro handicapované. Aby absolventi škol mohli získat rok požadované praxe, středoškoláky po tuto dobu platí 4000 korun měsíčně, vysokoškoláky o tisícovku víc.
Přesto na nástěnce v přízemí čteme nabídky na práci. Na Břeclavsku je skutečně 300 volných míst. Ale jsou to odborné profese pro strojírenství jako například svářeči, dále šičky, prodavačky, obchodní agenti. Kolem této nástěnky chodila Petra Holobrádková každý den, než 14. listopadu úspěšně dokončila kurs. Při měsíčních návštěvách úřadu se však jednou pobavila. To když chlapci před ní referentka napsala do průkazky uchazeče o zaměstnání nové datum předvolání. "Proboha, to nemůžu, budu na dovolené!" zvolal zděšeně nezaměstnaný. Je třeba říci, že referentka byla neméně udivená.