Odpočinek mezi směnami

ODPOVĚĎ: Mezi úseky, v nichž vykonává zaměstnanec práci, by měla být poskytována dostatečná doba k regeneraci pracovních sil a k realizování osobních zájmů zaměstnance. Odpočinek mezi dvěma směnami je časový úsek doby odpočinku zaměstnance od skončení jedné směny do začátku směny následující. Právní úprava této problematiky je upravena v ustanovení § 90 zákoníku práce. V rámci nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami nelze přidělovat zaměstnanci práci, a to ani s jeho souhlasem.
Zaměstnavatel by měl rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem směny následující nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin po sobě jdoucích během 24 hodin. V praxi však nastávají situace, kdy z objektivních důvodů není možné takovéto rozvržení dodržet. Zákoník práce taxativně uvádí v ustanovení § 90 odst. dva důvody, kdy je možné nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami zkrátit až na osm hodin po sobě jdoucích během 24 hodin. Jde zejména o práci v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době, při práci přesčas, v zemědělství, ve veřejném stravování, v kulturních zařízeních, při poskytování jiných služeb obyvatelstvu, při živelních událostech atd. Zkrácení nepřetržitého odpočinku je přitom možné pouze za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku. Je-li tedy například odpočinek zaměstnance mezi první a druhou směnou v týdnu zkrácen z dvanácti hodin na osm hodin, musí činit odpočinek mezi druhou a třetí směnou v týdnu dvanáct plus čtyři hodiny. Doba, o níž byl odpočinek zkrácen, musí být přitom poskytnuta hned v rámci odpočinku následujícího.
Zkrátit odpočinek mezi dvěma směnami výše uvedeným způsobem není možné provést zaměstnanci mladšímu 18 let. Ženám pracujícím v nepřetržitých provozech může být tento odpočinek zkrácen pouze na 11 hodin po sobě jdoucích.
Problémy mohou vznikat při stanovování doby odpočinku mezi směnami u zaměstnance, který má uzavřeno ve stejné době více pracovních poměrů a lze předpokládat, že po skončení směny v jednom zaměstnání začne vykonávat práci jinde. Pro řešení je třeba použít ustanovení § 69 zákoníku práce, které stanoví, že sjednal-li zaměstnanec několik pracovních poměrů, posuzují se práva a povinnosti z nich vyplývající samostatně, nestanoví-li zákoník práce jinak. Pro určování nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami platí, že se posuzuje samostatně pro každý pracovní poměr.
Petr Hůrka, MPSV ČR, přednáší na PF UK