Nevers: Jesle i domovy důchodců

Charronovi z Nevers prožívají dny obav: Jacques je po nové osmihodinové operaci srdce a příštích deset dní má rozhodnout, zda přežije.
Tím naléhavěji se klade otázka, která je tématem tohoto měsíce: Do jaké míry se členský a kandidátský stát Evropské unie stará o své občany od kolébky až po stáří? Je mezi nimi rozdíl v sociálních jistotách, které každému poskytují státní a veřejné instituce, nebo se rodina musí postarat sama o své děti i své rodiče? A ti, kteří nemají rodinu? Jsou odkázáni na život bezdomovce?

Nevers: Jesle i domovy důchodců

Jesle v ulici Sort, stejné jako další tzv. kolektivní jesle v Nevers, se otvírají už v sedm hodin ráno a zavírají až v sedm večer.

I dvouměsíční nemluvňata

Když jsme sem přijeli po deváté hodině, právě jeden tatínek svlékal svou asi půlroční dcerušku a předával ji sestrám. Ale vidíme tu i dvouměsíční děti. Vlastně je příliš nevidíme. Spí v palandových postýlkách za zavřenými prosklenými dveřmi a v šeru, aby je nic nerušilo.
V jedné z místností jsou nemocné. I ty zde přijímají, protože co má jinak dělat maminka, když jí dítě onemocní a zaměstnavatel nemá příliš pochopení pro to, aby neustále zůstávala doma?
Tady jim opravdu nic nechybí. Na třicet dětí tu je třináct pracovnic - včetně kuchařek, pradlen a ředitelky Moniky Graveletové. Všechny místnosti jsou originálně členěné, s prolézačkami a skluzavkami, kouty na hraní a malování. Výtvarnice batolatům rozprostře na zemi velké papíry, namíchá barvy, posadí je doprostřed se štětcem v ruce, a ať se snaží. V tom určitě nepotřebují povzbuzovat. I proto tu mají pradleny.
Jesle nejsou ovšem levné zařízení. Polovinu nákladů nese město, jednu čtvrtinu Fond rodinných přídavků (CAF) a zbytek rodiče. I tak to pro ně představuje 12 procent z příjmu, ať je jakýkoliv.
Podobná pravidla platí pro tzv. rodinné jesle: kvalifikované asistentky, většinou také maminky, přijímají děti u sebe. Většinou se starají o dvě další děti, dvacet asistentek řídí jedna ředitelka. Časové a finanční podmínky jsou obdobné.
Ale máte také možnost dát své dítě do dalšího typu jeslí jen na několik hodin či některý den v týdnu. Protože se ve francouzské základní škole ve středu neučí a děti přicházejí do tzv. středisek volného času, podobné zařízení je i pro nejmenší od 6 měsíců do tří let. Francouzská maminka prostě ví, že přinejmenším ve středu může mít volno a radnice jí to ještě platí.
Ve Francii ovšem mateřská dovolená zahrnuje období osm neděl před porodem a dalších osm po porodu. Pak si matka může vzít tříletou tzv. výchovnou dovolenou, ale mnohé ji nevyužívají: jednak je méně placená, a jednak jim hrozí ztráta kontinuity v zaměstnání.

Otcovská dovolená

Samozřejmě může zaskočit muž. Každý otec má dokonce za povinnost vzít si do půl roku po narození dítěte jedenáctidenní otcovskou dovolenou (v případě dvojčat je to 18 dní, i když si nejsem jistý, zda měl s početím více práce), ale tříletá otcovská není v módě. Osobně znám jen jediného Francouze, který ji právě čerpá: je to profesor ekonomie a současně manžel české velvyslankyně ve Švédsku Marie Chatardové, jejímuž třetímu potomkovi bude rok.
Ani Jacques Charron takové možnosti nevyužil. Doma byl pouze jako nezaměstnaný. Ale čerpá jiné výhody. Jako otec dvou dětí má nárok na rodinné přídavky, které činí necelých sto eur měsíčně. Kdyby měli tři děti, přídavky by byly podstatně vyšší a dostali by legitimaci početné rodiny. Na ni by měli slevu ve všech dopravních prostředcích. Kromě taxi, samozřejmě.
Rodinné přídavky se vydávají až do skončení studií dětí. Pak se více méně každý stará sám o sebe. Stát přispěchá na pomoc až zase na stará kolena.

Na stará kolena

"Když jste osamocený důchodce, můžete využít toho, že vás přijdou vykoupat, případně vám denně budou nosit jídlo až do bytu. Pro ty nejchudší se například denně roznáší sto polévek zdarma," vysvětluje nám ředitel sociálního úřadu Daniel Warein. Sídlí kousek od radnice, protože jeho 170 zaměstnanců by se do ní nevešlo. I s návštěvníky by byl problém. Neustále sem přicházejí lidé s různými žádostmi a problémy, které se řeší u přepážek v přízemí. Připadalo nám to jako ve zpovědnici: sednete si v polouzavřené kabince, kde vás úřednice vyslechne a poradí.
Důchodce se také může přestěhovat do některého z domovů - buď jen se společným ubytováním, nebo i se stálou lékařskou péčí. V Nevers je šest set starých osob, které zůstaly samy: bez partnerů i svých dětí. Je to sice smutné stáří, ale nikoliv tragické. Pod mostem nikdo nemusí žít, byť jich přes Loiru vede několik.