| Příliv zahraničních investic je jedním z největších tahounů ekonomiky. Česko patří v tomto ohledu k evropské špičce, ve střední a východní Evropě je momentálně jasnou jedničkou. Ve skutečnosti by však k nám investorů mohlo přicházet ještě víc. Faktorů, proč někteří s investicí váhají, je mnoho: ekonomické překážky a byrokracie, nedostatečná vymahatelnost práva spojená s přílišným protahováním soudních sporů a především korupce. O té se sice hodně mluví, jenže je to jev těžko měřitelný, dokazovatelný a postižitelný. Je tu však ještě jeden faktor, který vadí všem zahraničním investorům. Zejména ti japonští jsou jím velmi rozladěni. Zeptáte-li se jakéhokoli generálního ředitele japonské společnosti v České republice, co mu na místním podnikatelském prostředí nejvíc vadí, můžete si být téměř jisti, že jako první uvede obrovskou nemocnost českých pracovníků. Češi spolehlivě obsazují přední místa v žebříčcích, které hodnotí počet pracovních neschopností nebo jejich délku. "Hodit se marod" je všeobecně slýchaný, ne-li dokonce, což je ještě horší, všeobecně schvalovaný termín. Slýchám ho čím dál tím častěji i od lidí, kteří ani nejsou zvlášť líní, ani se nevyhýbají práci, ale zrovna si potřebují něco zařídit, uklidit doma nebo si jen odpočinout. Případně, ztratí-li zaměstnání, nechtějí být registrovaní na úřadu práce, a tak "onemocní" - prostě jenom využijí možnosti, které jim systém dává. Tento systém je bezpochyby špatný. Často jej zneužívají i firmy, které mají přechodný nedostatek zakázek, a tak místo toho, aby pracovníky propustily, pošlou je na nemocenskou a přenášejí tak své problémy na stát. Systém, ve kterém se takto snadno a často mohou spojit zaměstnavatel a zaměstnanec proti státu (přesněji řečeno proti lidem, kteří systém nezneužívají), je potřeba reformovat. Jako vhodná se proto nabízí myšlenka, aby první dny nemoci, například dva týdny, místo státu platil zaměstnavatel. Netratil by na tom ani stát, ale dokonce ani zaměstnavatel, pokud by byly zároveň o řádově stejnou částku sníženy odvody zdravotního pojištění, které za zaměstnance platí. Jediný, kdo by pak tratil, by byli zaměstnanci, zneužívající současný systém. Podniky by byly motivovány, aby si zaměstnance více "hlídaly". Zároveň by začaly ve větší míře dělat to, co ty nejpřednější z nich již dělají - dbát na prevenci úrazů, rozdávat zaměstnancům vitamíny a podobně. Obdobné opatření funguje v Německu, Švédsku či Dánsku už delší dobu a proto se dá považovat za životaschopné. Jako vhodné se jeví i další opatření: neplacení nemocenské prvních pár dní nemoci a o víkendech. Česká vláda a Ministerstvo práce a sociálních věcí si významnost tohoto problému už také konečně uvědomily. Ministr Zdeněk Škromach proto chce změnit zákon o nemocenském pojištění. Nejen japonští, ale určitě i ostatní zahraniční investoři by zákon, který sníží nadměrnou "stínovou" nemocnost českých pracovníků, rozhodně přivítali. Bohužel však důvodů k jásotu tolik není. I pokud by zákon prošel, což předem není jasné, začne platit až v lednu 2005. A tak ty, kteří se tak často a rádi "házejí marod", čekají ještě minimálně dva roky lenošení. Autor je asistentem ředitele japonské investiční agentury JETRO Praha smaug@centrum.cz |
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
