Kiernozovi: zažili překvapení, ale i hodně legrace

Po počátečním šoku, který Elžběta Kiernozová prožívala tak, že samou trémou při první návštěvě našeho novinářského týmu nemohla nějakou tu chvíli ani mluvit, se veškeré strachy rozplynuly. Radoslav se sice ještě jednou ujistil, že nejde o žádnou z mnoha legrácek jeho přátel a od té chvíle jsme u nich byli vítáni jako doma. Bázeň následně opustila i oba kluky - Dominika a Bartoloměje. Ti nejdříve jen tiše poslouchali, o čem se bavíme, ale pak se situace obrátila a otázky začaly padat směrem k nám a kamkoliv jsme se "vrtli", chtěli být s námi.
Á, Evropan jde
"Měli jsme dobrý pocit z toho, že témata, o kterých jsme mluvili, se nás bezprostředně týkají, nešlo o nic odtažitého, čehož jsme se z počátku báli," říká Radoslav. Překvapila ho naopak reakce ostatních lidí. Například na zemědělské burze, když prodejci odmítali, aby se Radoslav vyfotil právě u jejich rajčat. Prý proto, aby neměli pletky s daňovým úřadem.
Příjemně překvapen byl naopak tím, že se o projektu Evropská rodina ví nejen přímo v Radomi, ale i v okolních městech. Při jednom volejbalovém turnaji ho oslovil jeden z diváků a vyptával se, jak se k tomu dostal, jak vnímá Evropskou unii a tak podobně. Legrácek si užili i od známých. Elžbětu na aerobiku prohledávaly kolegyně s otázkou, kdeže schovává ten mikrofon. Když někam přichází Radoslav, jeho přátelé konstatují: "Á, Evropan jde!"
Práce je málo
S prací je to v Radomi stále zoufalejší. Na vlastní kůži to pocítil i Radoslav, když loni přišel o práci obchodního zástupce kosmetické firmy. Po marném hledání podobného zaměstnání se z něho stal podnikatel - spolu s dalšími dvěma zaměstnanci hlídá auta na soukromém parkovišti. To otevřel vloni v srpnu a předpokládal, že do konce roku 2002 obsadí všechna stání. To se však nestalo. K dnešnímu dni na jeho parkovišti stojí jen 40 aut z možných 120. "Je to bída, vlastně kdybych musel platit nájem, jsem ve ztrátě," konstatuje Radoslav. Pozemek parkoviště má totiž v pronájmu od soukromníka. Nájem mu však prozatím neplatí, protože tím, že pozemek oplotil, vybudoval osvětlení a budku pro hlídače, zvýšil jeho cenu, s čímž se majitel zatím spokojil. Na všechny tyto stavební úpravy si však Radoslav musel půjčit peníze. Ty sice postupně splácí, ale jde to podle něho příliš pomalu, a tak si raději hledá zaměstnání nové. Rád by opět dělal obchodního zástupce pro jakoukoliv oblast. Absolvoval už proto od začátku roku tři pohovory, ale zatím neuspěl. Parkoviště si ale hodlá ponechat i při novém zaměstnání. Nebude tam však už hlídat auta, ale jen dohlížet na chod.
Staronovou práci má i Elžběta. Stále sice šije oděvy z kůže, ale oproti loňskému roku pro jiného zaměstnavatele. "Ten starý mi nedokázal garantovat dost práce v jarních měsících. U nového mám dost zakázek i v tomto období. A navíc šiji delší pláště, tak si i víc vydělám," vysvětluje Elžběta. Zkoušela i to, že by změnila dosavadní zvyklost pracovat - šít oděvy doma a dojížděla by do továrny. Kvůli dětem si to však po pár dnech rozmyslela. Viděli by se příliš málo.
Dominik u přijímání
Na zhruba šedesáti metrech čtverečních bytu Kiernozových se toho za rok moc nezměnilo. Pořád je tu stejně útulno, ale v domácnosti chybí jeden člen: morče Kubuš. Po téměř osmi letech přišel na něho jeho čas. Sešlo také z plánu přemalovat bílé stěny obývacího pokoje na delikátně pomerančové a dětský pokoj do barev mořských vln, koupit klukům pořádné postele, nebo pořídit si novou sedací soupravu a jídelní stůl. Důvod: chyběly peníze. Všechny úspory padly na zařízení Radoslavova parkoviště a ještě si museli Kiernozovi vypůjčit u známých a rodičů a doteď to splácejí. Přesto tu však najdeme něco nového. Pro Dominika byl loňský květen ve znamení velké události: oděn v dlouhé bílé šaty byl v kostele u prvního přijímání. Tato skutečnost se neobešla bez velké oslavy v okruhu příbuzných a známých, a tak v kuchyni přibyla nová větší lednička - to aby se do ní vešly všechny dobroty připravené na pohoštění. "A taky přibylo plateb. Hradíme zhruba o patnáct zlotých více za údržbu domu, kde je náš byt," uzavírá pragmaticky Radoslav.
V Radomi se v minulém roce dokončila rekonstrukce pěší zóny na náměstí. Díky tomu se stala tato oblast podle Elžběty živější, pořádá se tam například více různých koncertů, výstav. Přibyly i nějaké obchody, i když jak svorně říkají oba manželé, celkově jich ve městě spíše více zkrachovalo. Kina jsou tu stále jen dvě, ale za to v nich budou brzy uvádět nejnovější film známého polského režiséra Romana Polanského, Pianistu. Elžběta i Radoslav se na něj moc těší.
O EU je zájem
Více lidí od Nového roku také navštěvuje evropská regionální informační střediska, která jsou v Radomi dvě. "Dnes denně chodí tak 25 až 30 lidí, což dříve nepřišlo ani za týden," konstatuje konzultant střediska Andrzej Szymanski. A to nepočítá různé skupiny, například školy, které přijedou i třikrát týdně. Poprvé na evropské informační středisko zašel i Radoslav s kluky. Bartka zajímalo, zda bude moci po vstupu Polska do unie studovat v Paříži. Kladná odpověď ho zjevně uspokojila. Za to vrásky na čele Radoslava nezmizely ani poté, co ho Szymanski ujistil, že i když konkurence zejména pro malé podnikatele po vstupu Polska do EU přitvrdí, bude existovat řada možností, jak si pomoci.
Změny doznala i radomská radnice, i když se zatím týkaly spíše obsazení než nějakých konkrétních kroků, které by se projevily ve městě. Do čela po levicovém Adamu Wlodarczykovi usedl nově zvolený primátor z řad nezávislých: Zdislaw Marcinkowski. Místní lidé si však při jeho volbě odbyli premiéru. Poprvé si svého primátora volili přímo. Dosud tak činila městská rada. Jak bude nově zvolený primátor úspěšný ve své funkci, se teprve uvidí, nicméně podle Radoslava za loňský rok do Radomi nepřišel žádný nový investor.