Oživení ekonomiky bude letos skromné

Oživení ekonomiky bude letos skromné

Rizika a nejistoty ve světové ekonomice od začátku tohoto roku vzrůstají. Zřetelně se to projevilo v odhadech Evropské centrální banky (ECB). Koncem ledna vydala prognózu, že ekonomika eurozóny vzroste letos pouze o 1,3 %. V květnu minulého roku počítala ještě s růstem 2,6 % a postupně pak své odhady téměř každý měsíc snižovala. V prosinci, když překvapivě snížila svou základní úrokovou sazbu ze 3,25 % o plného půl bodu na 2,75 %, začala operovat s HDP hodnotou o více než procento nižší než v polovině minulého roku. Očekávání, že rok 2003 přinese podstatně příznivější hospodářský vývoj než rok 2002, se téměř rozplynula. Loňský růst v eurozóně se odhaduje na 0,7 % a letošní naděje směřují pouze o půl procenta výše. Analytici peněžních trhů začínají předpokládat, že Evropská centrální banka ještě v 1. čtvrtletí svou úrokovou sazbu dále sníží na 2,5 % a v létě pak na 2,25 %. Některé bankovní domy počítají s reposazbami i nižšími než 1,5 %.
Snižování úrokových sazeb má své zdůvodnění nejen v omezené míře oživení konjunktury, ale také v sílících desinflačních a náznacích deflačních tendencí. Obavy a konkurence přiměly v roce 2002 evropské výrobce k výraznému snižování cen. Ve všech státech Evropské unie s výjimkou Dánska producentské ceny klesly v prosinci a lednu meziročně většinou o více než 1 %, v Nizozemí dokonce o 2,2 %. Cenový vývoj ve spotřebitelské sféře nepřekročil v eurozóně meziročně 2 %, tedy úroveň, kterou ECB považuje pro EU za přiměřenou. V roce 2001 spotřebitelské ceny meziročně vzrostly o 2,5 %. Pro rok 2003 a 2004 přicházejí experti ECB s odhadem dalšího snížení míry spotřebitelské inflace na 1,8 % s výhradou důsledků případného válečného řešení konfliktu s Irákem. Válka by mohla inflační spirálu výrazně rozkývat. Konflikt již teď ohrožuje oživení citelným zvyšováním cen ropy, oslabováním dolaru, kolísáním spotřebitelské důvěry, vyšší mírou obezřetnosti investorů a nejistot na kapitálových trzích. Rozsáhlejší válečný požár na Středním východě by mohl vést, jak soudí někteří analytici, k rozsáhlé recesi v Německu, ve Francii a možná v celé ekonomicky vyspělé Evropě.

Německé reformy a schodky

Strukturální reformy, které mají podpořit oživení evropské ekonomiky a jež se v řadě zemí připravují, potřebují, aby jim předcházela stabilizace makroekonomických podmínek a klima příznivé investicím do infrastruktury, vzdělání a výzkumu. Spoléhání na export je poněkud otřeseno. Možnosti letošního poklesu zahraničního obchodu v Německu se začínají odhadovat na 2 - 4 %, v prodeji aut na více než 6 %.
Jestliže by válka dále oslabila konjunkturu v Evropě, bylo by asi pro Komisi EU obtížné trvat na dodržování maximálně 3% schodku rozpočtů veřejných financí. O termínu, který dostalo Německo od Evropské Komise pro nápravná opatření v rozpočtové kázni, není nic moc slyšet. Je jím 21. květem t. r. Do tohoto dne má spolková vláda sdělit, jak zajistí dodržování 3% HDP stropu ve státním rozpočtu. Náprava má spočívat v dlouhodobých systémových změnách, které by pozměnily samu povahu německého státu. Reforma sociálního systému má vyústit do dlouhodobě udržitelných rovnovážných fiskálních financí a nově vymezit strukturu a úroveň sociální sítě. Je tu ovšem vyšší autorita než Komise EU. Tou je celkový ekonomický vývoj v Německu, Evropě i ve světě. Jednoprocentní růst ekonomiky nebo dokonce recese, jež podle mnoha ekonomů SRN hrozí, ohraničuje možnosti a vede k pochybnostem o účelnosti restrikcí. Omezení vládních výdajů by mohlo krátkodobě a možná i střednědobě zasáhnout nepříznivě do politického i ekonomického vývoje z hlediska současných zájmů vlády, jejího vztahu k odborům a možná i z hlediska postavení Německa v Evropě. V roce 2002 dosáhl deficit německých veřejných financí 3,75 % HDP. Udržet jej letos v maastrichtské normě se spolkové vládě příliš nechce. Obává se, že stagnační tendence by mohly být restrikcemi posíleny a jen pomalu se zvyšující spotřebitelská důvěra oslabena. Německá vláda se kloní spíše k názoru, že by bylo lépe pozměnit ustanovení Paktu stability o nepřípustnosti schodku veřejných financí o více než 3 % HDP než otřást i tak slabou důvěrou v ekonomický růst v roce 2003. Tyto názory mají příznivé ohlasy také ve Francii, Itálii i jiných členských zemích Evropské unie. Je možné, že bude sílit názor, aby striktní regulační limit byl nahrazen vymezeným koridorem, který by flexibilně zohledňoval aktuální podmínky.

Záleží na vývoji ve Spojených státech

Rozvinutí euroatlantické konjunktury záleží v mnohém od hospodářských výsledků severoamerické velmoci. Ekonomický balík prezidenta Bushe má zapůsobit svými 670 miliardami dolarů v průběhu příštích tří let na reálný ekonomický vývoj pozitivně. Měl také okamžitě působit na spotřebitelskou a podnikatelskou chuť co nejširšího okruhu Američanů. Měl dát zapomenout na hořká sousta, jimiž se snažily dosáhnout svých cílů účtárenští ekvilibristé, jejichž obratnost dlouhá léta povzbuzovala výnosné bublinové obchody na akciových burzách. Odhalení účtárenských podvodů otřásla důvěrou miliónů amerických domácností. Jejich důvěra je pro ekonomiku USA strategickou surovinou snad ještě významnější než středovýchodní ropa. Bez jednoho i druhého by se americká ekonomika jen obtížně propracovala k dosažení úspěchu před druhou Bushovou prezidentskou volbou. Úrokové sazby ve Spojených státech už téměř nejdou dále snižovat. Zrušení daní z dividend způsobí státnímu rozpočtu ztrátu kolem 300 miliard USD. Rozpočet však není to nejdůležitější. Daňové škrty mohou působit až na 100 miliónů daňových poplatníků. Průměrný prospěch každého jednoho z nich byl propočítán na 1080 USD ročně. Operace má přinést nejen úlevy poplatníkům, ale zároveň oživení v ekonomice. Jen oživení a růst mohou obnovit důvěru v neutuchající schopnosti americké ekonomiky. Víra v Ameriku neožije vítězstvími v Afghánistánu či případně v Iráku, ale jistotou o pokračujícím americkém blahobytu a jeho pozitivním vlivu na světovou ekonomiku.
Stranu připravil Vladimír Brabec