V unii je práce pětkrát dražší než v kandidátských zemích
Zaměstnanec v nynějších kandidátských zemích stojí v průměru pětkrát méně než jeho kolega v členských státech unie. Zjistil to Evropský statistický úřad (Eurostat), když srovnával hodinové náklady na jednoho pracovníka v uvedených zemích. Příslušnou zprávu zveřejnil včera.
Zatímco na území patnáctky jsou průměrné náklady na jednu osobu 22,70 eur za hodinu, v kandidátských zemích je to pouze 4,21 eura.
Odborníci se však neobávají, že by kvůli tomu došlo k nějakým výrazným přesunům výroby či pracovních sil. Uvedená situace se totiž v posledních letech mění pouze pomalu a všichni účastníci trhu si na ni již zvykli.
"Masivní útěk investorů z dnešních kandidátských zemí po rozšíření není příliš pravděpodobný. Pokud se jedná o obory, které vyžadují nízkou úroveň znalostí a nízké mzdy, tak ze zemí střední a východní Evropy již firmy zaměřené na tyto sektory (zvláště na textilní výrobu) tak jako tak několik let odcházejí do Asie," uvádí jedna z posledních zpráv o průmyslu kandidátských zemí, kterou zveřejnila Evropská komise minulý týden.
Všichni ostatní experti se s tímto názorem shodují. Podobná vyjádření již vydala poradenská firma PricewaterhouseCoopers či prestižní Německý ústav pro výzkum hospodářství (DIW).
Odborníci se shodují v tom, že konkurenceschopnost českých podniků je závislá na následujících faktorech: zajištění stabilního makroekonomického prostředí, zvyšování úrovně vzdělání a zvýšení mobility pracovních sil.
Eurostat také zveřejnil, kolik musí za pracovníka zaplatit zaměstnavatelé státu. I v této oblasti existuje téměř čtyřnásobný rozdíl mezi členskými státy unie.
Nejlépe jsou na tom firmy v Dánsku, které státu a různým jiným institucím odvádějí pouze osm procent nákladů na jednoho pracovníka. Veřejné rozpočty odčerpávají málo podnikových peněz na práci také v Irsku (12,4 procenta), Lucembursku (14,2 procenta) a Velké Británii (15,6 procenta).
Nejvíce sociálních dávek vybírá Švédsko - téměř třicet procent. Vysoké odvody mají podniky i ve Francii (27,7 procenta)a Řecku (25,5 procenta), Španělsku (24,4 procenta) a Německu (22,6 procenta). Průměr za země Evropské unie činí 21,5 procenta.
Platí přitom, že státy s nejvyššími odvody jsou právě ty, které mají největší sociální síť a starají se o téměř každého občana, tedy i o toho, kdo pomoc v podstatě nepotřebuje.
Kandidátské země se také velmi liší v tom, kolik peněz odebírají firmám za to, že někoho zaměstnávají. Nejhůře jsou na tom podniky v Maďarsku, které platí sociální odvody ve výši třiceti procent. Na dalších příčkách je Bulharsko, Litva a Rumunsko a pátou zemí je Česká republika s 26,6 procenta. Pouze na Kypru, ve Slovinsku a v Polsku zaplatí firmy na sociálních odvodech kolem patnácti procent.
V Česku je nejdražší práce lidí v důlním a těžebním průmyslu. Náklady na hodinu jejich činnosti dosahují 4,92 eura. Eurostat tvrdí, že v průměru jsou mezi kandidáty náklady na pracovní sílu nejvyšší v oblasti energetiky a finančních služeb. Nejlevnější jsou pracovníci ve stavebnictví a hotelových a restauračních službách.
Čeští pracovníci ve stavebnictví stojí 3,60 eura na hodinu, zatímco na Slovensku 2,95 eura a v Polsku 4,01 eura. Zaměstnanci českého pohostinství přijdou svého zaměstnavatele na 2,94 eura. Pracovníci slovenských podniků stojí 2,39 eura, polských tři eura. Ve finančních službách činí české náklady na pracovní sílu 6,89 eura, slovenské 4,45 a polské 6,66 eura. Hranici čtyř eur překročily v ČR náklady na práci ještě v dodávkách elektřiny, plynu a vody, u zaměstnanců realitních kanceláří a v dopravě a spojích.
Rozdíly mezi náklady na pracovníka (v eurech za hodinu práce)
členské státy EU kandidátské státy
Švédsko 28,56 Kypr 10,74
Dánsko 27,10 Slovinsko 8,98
Německo 26,54 Polsko 4,48
Francie 24,39 Česko 3,90
Lucembursko 24,23 Maďarsko 3,83
Velká Británie 23,85 Slovensko 3,06
Rakousko 23,60 Estonsko 3,03
Nizozemsko 22,99 Litva 2,71
Španělsko 14,22 Lotyšsko 2,42
Řecko 10,40 Rumunsko 1,51
Portugalsko 8,13 Bulharsko 1,35
Pozn.: ostatní země nedodaly potřebné statistické údaje
Pramen: Eurostat
