Již dávno nežijeme ve světě čistých tržních řešení. Jsme aktéry i diváky ekonomického a podnikatelského představení, v němž zásadní roli zaujímají politická rozhodnutí takřka všeobjímajících druhů. Myšlenkovým základem eurozóny je sice koncept optimální měnové oblasti, ale o rozhodnutí, zda do ní vstoupit, nakonec rozhoduje politická náklonnost či averze k ní. Klíčové rozdílové investice, na nichž v nynější době dvakrát záleží, jsou založeny na strategii proveditelnosti a návratnosti, leč klíčovou roli sehrává, jaké politici investorům nabídnou pobídky a institucionální podporu.

Politická rozhodnutí bezprostředně ovlivňují i to, která odvětví či obor považovat za strategický či naopak odsouzený k rychlému či pozvolna řízenému zániku. Nastavují také daňové parametry pro obory tvořící přidanou hodnotu a ukazují, jak významné je pro politiky řešení tržních selhání, regionálních nerovností či systémových poruch. Nic z toho nelze v současných podmínkách řešit trhem, respektive toto řešení může být nemístně dlouhé a nákladné. Abychom se těmto svízelům vyhnuli, budujeme si – zvláště pak v Evropě – poměrně robustní veřejný sektor, operující v těch subtilních variantách s přibližně 30 procenty národního HDP, v těch vskutku masivních až s nějakými 55 procenty každoročně vytvořené přidané hodnoty. 

Je zřejmé, že významná politická rozhodnutí mohou být dobrá nebo špatná. Příkladem dobrých v podmínkách relativně subtilního veřejného sektoru jsou Lucembursko či Irsko. V prvním případě se jejich počátek odehrál již někdy na začátku 70. let a byl založen na nízkém zdanění, silné roli finančního sektoru a mimořádné míře otevřenosti spojené s vysokou makroekonomickou, především fiskální disciplínou. Irsko s průlomovým politickým rozhodnutím přišlo přibližně o 15 let později, v mnohém následovalo lucemburský příklad, a nadto se zaměřilo na nákladní dopravu a informační a technologický sektor, když využilo i výhod své silné diaspory za oceánem.

Dánsko, s největší mírou veřejného přerozdělování v EU (pro něj platí oněch 55 procent), na to šlo zcela jinak a z veřejných prostředků se jalo masivně podporovat domácí inovační projekty napříč progresivními odvětvími. Výsledkem je, že tyto tři země jsou nyní těmi nejvíce konkurenceschopnými ekonomikami v EU a globální špičkou. Přispěla k tomu správná politická rozhodnutí jejich vlád v klíčových dobách, na něž empaticky a kompetentně navázal soukromý sektor.

Jak už bylo řečeno, politická rozhodnutí mohou být dobrá či špatná. Je teď na české vládě, aby též učinila sérii vzájemně propojených správných rozhodnutí, která nám umožní vydat se cestou tří výše uvedených příkladů. Pečlivé a objektivní vyhodnocení našich 20 let v EU nám k tomu budiž impulzem i alarmem.

Chcete vědět, co se děje v české a světové ekonomice? Co si o aktuálních trendech myslí lidé z byznysu, majitelé firem a jejich šéfové? Každý týden v pátek vám naši top autoři přinášejí výběr toho nejlepšího a pohled z byznysové strany. Odebírejte Byznys newsletter.