Ermenegildo ZegnaPaolo Vaccari: Oblek je pevný bod muže

Kolik by muž měl mít, podle vašeho názoru, obleků ve skříni?
Každý muž by měl mít na sezónu jeden šedý, jeden modrý a jeden černý oblek. Měly by to být obleky jednobarevné, ušité z celoročních materiálů. To je základ. A potom tři, čtyři další obleky ze sezónních materiálů, které mají aktuální vzory. Toto by v podstatě měl obměňovat každou sezónu, tedy dvakrát do roka. Samozřejmě že to záleží i na tom, jak často muž obleky nosí. Já kupříkladu nosím obleky každý den, takže jich musím mít víc než někdo, kdo používá oblek třeba jen jednou týdně na nějaká důležitá jednání.
Říká se, že pánský oblek je jediný pevný bod v současném chaosu světové módy. Souhlasíte s tím?
Souhlasím. Ale v dnešní době už to do práce nemusí být jen oblek klasický. Podívejte, dnes mám na sobě oblek z manšestru, který s určitou kravatou a košilí může působit formálně. Kdybych si kravatu sundal a košili rozepnul, tak bude působit neformálně, protože neformální, už z hlediska materiálu, vlastně je.
Co přineslo toto uvolnění?
Vlna "casual", což je sportovní městská móda, která jde do Evropy ze Spojených států. V Americe se dokonce nějakou dobu úplně obleky přestaly prodávat. Trošku to mělo vliv i na Evropu, ale ne příliš zásadní. Oblek je totiž nejenom pevný bod módy, jak říkáte, ale často i samotného muže. Oblek je velmi důležitý, ale stejně důležité je i sladění kravaty a košile. Někdo může mít krásný oblek a vezme-li si k němu nesladěnou kravatu a košili, tak ten oblek vlastně zničí.
Proč pánský oblek tak málo prochází změnami?
Na rozdíl od žen jsou muži v módě konzervativnější. Nehledají stále nové modely, ale spíš vyhledávají nové kvalitní látky a precizní zpracování. Pouze s tím se žena nespokojí, ale na rozdíl od muže zase nehledí tolik na látku.
Jací jsou ještě podle vašich zkušeností muži ve vztahu k módě?
Nestává se mi, že by se muži příliš starali o cenu obleku. Také oni chtějí pro sebe to nejlepší a pak jim nezáleží na tom, co za sebe utratí. Muž málokdy přijde a řekne: Chci tuto látku. Spíš je to práce buď mého oddělení šití na míru nebo asistentů prodeje, kteří zákazníka vedou k tomu, co by asi pro jeho styl nebo pro jeho využití bylo nejlepší. Je to také otázka času a toho, jak jsou muži navyklí kupovat obleky. V Itálii šijeme na míru už dvacet let, takže tam klienti většinou mají konkrétnější představy.
Je rozdíl mezi vaší domácí a zahraniční klientelou?
Klient Zegna jako status je více méně všude stejný. Je to člověk určité kultury a myšlení a nevidím žádný velký rozdíl mezi Italem, Francouzem nebo Čechem.
Existují způsoby, jak vybrat ideální oblek?
Stačí, když vidím v čem muž přijde do obchodu a už to je pro mě dostatečný signál, co tomu pánovi nabídnout, aby se cítil dobře.
I když přijde v džínech?
I když přijde v džínech a tričku dá se z toho oblečení pochopit, jaké látky mu budou vyhovovat a dá se i posoudit, jaký styl by mu seděl, nebo co hledá.
Mohl byste uvést příklad?
V Americe opravdu často přicházejí muži v džínech, teniskách a bavlněném tričku. Když už někdo přijde v teniskách a ne třeba v botech pro volný čas, jak je to v Americe běžné, většinou ho nezajímá tolik látka ani to, jestli oblek bude na míru. Je určitě snadnější ho uspokojit. Ale pokud přijde muž v bavlněných kalhotách, které mají puky a třeba v kožené, i když sportovní bundičce, tak jemu určitě budu nabízet úplně jiné látky a úplně jiné střihy. Prodej je do značné míry psychologie. Nejdůležitější je pochopit, jakého klienta máte před sebou.
Jaké jsou současné trendy v módě pánských obleků?
V posledním roce byl návrat do sedmdesátých let. Proto i látky čerpají náměty z tohoto období. Jsou to ty velké anglické vzory, galský čtverec a různé druhy proužků. Nejedná se však o stejné látky, i když tak mohou na první pohled vypadat. Mají jiné složení, rozdílnou tloušťku a jinou gramáž. Dnešní látky jsou mnohem lehčí, muži už nechtějí ani v zimě nosit silné látky.
Co je v pánské módě symbolem nadčasovosti?
Šedý oblek. To, co by mělo být stále doma, je šedý oblek, šedivé kalhoty a modré sako. V tom člověk nikdy nepůsobí demode. Dnes, ani před deseti nebo dvaceti a jistě ani příští rok.
Jak se značka Ermenegildo Zegna snaží skloubit aktuálními trendy s nadčasovostí?
Ermenegildo Zegna není v prvé řadě značka módy tak jako například Versace nebo Gucci, což jsou vyloženě značky "fashion", pro které je důležitý střih, trendy. Zegna se především snaží hledat nové, lepší a krásnější pánské látky.
Šijete pouze z vlastních látek nebo i z materiálů jiných značek?
Na levnější obleky kupujeme látky od jiných dodavatelů. Na dražší obleky používáme pouze materiály vlastní. Jsme jedna z mála vertikálních společností, která má ve všech fázích výrobu - a tím pádem i kvalitu - ve vlastních rukou a pod přímou kontrolou. Máme své ovce v Austrálii, tedy prvotní surovinu. Z ní vyrábíme látky a z těch šijeme obleky, které pak sami prodáváme. Přibližně patnáctičlenný tým odborníků se věnuje pouze výzkumu materiálů. Tradičně se výzkumu účastní přímo rodina Zegna, která také udává styl.
Jak byste ho charakterizoval?
Je to klasický styl pro muže, kteří chtějí být kvalitně oblečeni a přitom nechtějí být žádným způsobem nápadní.
Kdo tvoří vaši klientelu?
Většinou jsou to obchodníci, bankéři, politici. Nejsilnějším trhem pro nás jsou Spojené státy a tam se často píše, kdo co obléká. Takže v amerických novinách si můžete přečíst, že jsou to i někteří zpěváci a herci.
Kolik procent zákazníků si nechává šít oblek na míru?
Pětasedmdesát procent výroby značky Zegna tvoří konfekce a pětadvacet procent šití na míru. Přesné číslo nesdělujeme, ale je mnohem větší, než byste si myslela. Několik stovek denně.
Je obvyklé, aby po světě jezdil a osobně bral klientům míry šéf oddělení?
Je to obvyklé. Nejsem přímo krejčí, ale jsem vyškolen v tom, jak se obleky šijí, mohu tedy osobně brát míry. Dnes už není obvyklé, aby celý oblek byl šitý ručně, protože pak nemá tak dobré ani užitné vlastnosti. Proto i naše šití na míru je částečně průmyslové.
A jaký je tam podíl ruční práce?
Ručně vsazujeme rukávy, přišíváme knoflíky, opracováváme knoflíkové dírky a vypracováváme klopy u sak a kabátů. Rozsah ruční práce se liší - u naší nejprodávanější linie Sartoriale činí patnáct procent, u linie Napoli Coutoure třicet procent.
Jak jste se dostal do této branže?
Pocházím z Bielly, to je oblast v Itálii, kde se vyrábí látky. Studoval jsem textilní školu a měl jsem štěstí, že hned po jejím absolvování jsem mohl nastoupit do skupiny Zegna, kde jsem si ještě udělal roční kurs krejčího. Dnes vybírám látky pro šití na míru a jezdím po světě, abych jednal s klienty, pomáhal jim vybrat látku, střih a pochopil jejich požadavky a vkus.
A kdy jste poprvé vzal na sebe oblek?
V osmnácti letech na maturitní večírek. Když je člověk mladý, tak si nekupuje obleky, často si to nemůže dovolit ani finančně. Ale když jsem začal pracovat, začal jsem obleky milovat.
Kdy jste si naposledy nechal ušít oblek?
Před dvěma týdny.
Jak často to děláte?
Zhruba patnáctkrát za rok.
Co byste poradil muži, který se necítí dobře v obleku, neumí ho nosit a přitom jeho situace oblek vyžaduje?
Určitě bych mu nenabídl oblek, ale nějaké hezké pohodlné sako a dvoje, troje kalhoty různých barev. Sako, aby se v něm cítil dobře, by mělo být odlehčené, bez vycpávek a bez podšívky, takové, které se nosí stejně dobře jako košile nebo tričko. A když už muž nosí takto odlehčené sako, možná si na něj zvykne a pochopí, že lze mít i oblek, který ho nikde nebude škrtit a dělat mu nějaké problémy.
Jakou předpovídáte budoucnost pánskému obleku?
Čím dál tím větší. V sedmdesátých letech byly obleky těžké, těžké bylo i jeho vnitřní vyztužení, látky byly moc silné a vycpávky moc velké. Když tehdy někdo nosil oblek, opravdu se mohl cítit jako ve skafandru nebo jako ve vojenské uniformě. Dnes se díky novým technologiím stal oblek úplně něčím jiným. I naše značka nabízí typ saka, které se nazývá svetr a v něm se opravdu člověk cítí, jako v pulovru. Podle mého názoru prostě nikdy muž, který bude důležitý, nebude moci - alespoň při formální příležitosti - vyjít jinak než v obleku. Oblek je stále nejdůležitější vizitkou muže, a tak to určitě zůstane.
Věříte na pořekadlo, že šaty dělají člověka.
Stoprocentně.
Proč je právě italská móda na tak vysoké úrovni?
Móda je status, symbol pro všechny Italy. Je to v naší mentalitě. V Itálii hezké oblečení znamená něco, co v každém případě musíte mít. Pro Italy je to opravdu jednou z nejdůležitějších věcí na světě. Tenhle přístup k módě se ale rozšiřuje po celém světě. A pro muže je krásný oblek a krásné hodinky totéž, co pro ženu brilianty o několika karátech.
[*]