Manolo Blahnik, král bot

výstava
Text: JAROSLAV BERÁNEK l snímky: AUTOR, DESIGN MUSEUM, ap l kresby: manolo blahnik

Manolo Blahnik, král bot

Zatímco o módních návrhářích se mluví často, o tvůrcích bot, tohoto velmi důležitého doplňku, je toho naopak slyšet velmi málo. "Králi bot", jak se přezdívá Manolu Blahnikovi, však nyní londýnské Muzeum designu uspořádalo soubornou výstavu, první svého druhu na světě.

Někdy se říkává, že právě podle bot se dá poznat, jak člověk dbá o svůj zevnějšek, jaký opravdu je. Ti, přesněji řečeno ty, které chodí v modelech, jež navrhl Manolo Blahnik, jsou určitě nejen bohaté, ale zároveň mají smysl pro krásu. Křestní jméno "krále bot" se stalo synonymem velmi drahé a krásné obuvi dokonce i pro milióny lidí, kteří si o páru Blahnikových bot stojících nejméně tři sta až čtyři sta liber nemohou nechat ani zdát. Jeho boty si oblíbily modelky i členky královských rodin či herečky.
Příjmení "krále bot" nezní česky jen náhodou. Narodil se v listopadu 1942 na Kanárských ostrovech českému otci a španělské matce. Vyrůstal na banánové plantáži, kterou vlastnil jeho otec. "Neměli jsme žádné sousedy kromě domu prarodičů. Byly tam jen banány a moře... Byl to svým způsobem ráj," říká o svém dětství Blahnik.
Podle přání rodičů z něj měl být diplomat, poslali jej proto studovat do Ženevy politické vědy a práva. Již po prvním semestru ale přešel na studium umění a architektury. Ve studiu uměnovědy pokračoval od roku 1965 v Paříži. Po pár letech jej otec poslal do Londýna, aby si na jazykové škole zdokonalil svoji angličtinu. V britské metropoli ale Manolo strávil většinu odpolední v kinech na Leicester Square a sledoval film za filmem.
Poté, co se snažil v Londýně uživit prací v buticích a příležitostným návrhářstvím, si Blahnik začal zahrávat s myšlenkou stát se divadelním výtvarníkem. V roce 1971 vzal proto své kresby do New Yorku a doufal, že tam najde nějakou práci. Picassova manželka Paloma, kterou znal z Paříže, mu zařídila schůzku s tehdejší šéfredaktorkou módního časopisu Vogue Dianou Vreelandovou. "Dívala se na mé kresby a najednou začala vykřikovat: Jak zábavné, jak zábavné...!" vzpomíná Blahnik. "To bylo jediné, co neustále opakovala. Potom řekla, že kreslím velmi dobře doplňky, a zeptala se: Tak proč je neděláte? Začněte dělat boty. Vaše boty na těchto kresbách jsou tak zábavné."
Vrátil se do Londýna a začal bez jakékoli zkušenosti či vzdělání s návrhy pánských bot. "Nepotřeboval jsem to," řekl napůl v žertu koncem sedmdesátých let jednomu ze svých přátel, "protože mám nejlepší vkus na světě." Brzy však zjistil, že pánská móda je pro něj příliš omezující. Takže jen přivítal, když mu v roce 1972 renomovaný módní návrhář Ossie Clark nabídl, aby pro jeho chystanou dámskou kolekci navrhl boty. Začátek nebyl příliš slavný, neovládal ještě technologii výroby dámských bot. Byly sice originální, extravagantní, ale chodit v nich nebylo příliš bezpečné... "Koupíte-li si jeho boty, musíte mít velkou dávku smyslu pro humor," napsal tehdy Vogue.
Aby pronikl do tajů výroby bot, věnoval další tři měsíce návštěvám obuvnické dílny v Leystonu ve východním Londýně. A její záludnosti zřejmě odhalil do nejmenších detailů. Později spolupracoval s tvůrci světové módy takových jmen jako Cristobál Balenciaga, Coco Chanel či Yves Saint Laurent. Mezi jeho zákaznice patřily Paloma Picassová, Bianca Jaggerová, v současnosti v jeho botách chodí například herečka Nicole Kidmanová či zpěvačka Madonna.
Koncem devadesátých let minulého století mohl módnímu kritiku Colinu McDowellovi říci: "Mám výhodu ve studiu. Studoval jsem umění výroby bot více než dvacet let. Znám každý proces, každý detail. A i když je třeba podpatek dvanáct centimetrů vysoký, musí se žena v té botě cítit bezpečně, je to otázka vyváženosti. Proto každý podpatek vyřezávám sám osobně. Nejdříve na brusce, potom jej opracovávám ručně dlátky a pilníky, dokud není skutečně dokonalý."
Šéfredaktorka časopisu Vogue Alexandra Shulmanová k tomu poznamenala, že "kdyby Bůh chtěl, abychom nosily boty bez podpatků, nestvořil by Blahnika".
"Král bot" pracuje sám, bez pomocníků či učňů. V uplynulých třiceti letech tak vytvořil desítky tisíc párů dámských bot. Od skic až po vyřezání podpatku. Sám si dokonce kreslí i ilustrace pro reklamní kampaně! Jeho kresby jsou ostatně samostatným výtvarným dílem.
Každý rok navrhuje dvě kolekce, jednu pro sezónu jaro/léto, druhou pro období podzim/zima. Návrhy musí být dokončeny rok před tím, než jdou boty do prodeje. Obvykle pro jednu sezónu vytvoří 250 návrhů, do kolekce je z nich však vybrána přibližně třetina.
Svůj čas ale netráví jen v návrhářské dílně. Potrpí si na elegantní oblečení, nevyhýbá se společenskému životu. V roce 1974 byl Blahnik také prvním mužem, který se objevil na obálce časopisu Vogue. V tomto případě však ne kvůli návrhům bot, ale fotograf David Bailey jej zachytil v objetí s herečkou Anjelicou Hustonovou.
A nyní se stal prvním návrhářem módní obuvi, kterému je věnována samostatná výstava. Expozice, která zabírá celé první patro londýnského Muzea designu (otevřena bude až do 11. května), zachycuje jeho dosavadní třicetiletou tvůrčí kariéru. Připomíná také jeho vliv na italského filmového režiséra Luchina Viscontiho a amerického módního fotografa Irvinga Penna. Představuje také řadu jeho originálních kreseb i některé osobní předměty. A samozřejmě nespočet jeho extravagantních dámských bot.
[*]