Charronovi: Pronásledovaly je samé nemoci

Charronovi: Pronásledovaly je samé nemoci

"Tady dijonská fakultní nemocnice, doktor Laurent," ozval se v naší přítomnosti telefon. Francoise však doktorův hlas poznala, i kdyby se nepředstavil. Vždyť tento kardiolog léčí jejího muže už od konce května, kdy ho do Dijonu poprvé dopravila helikoptéra po zástavě srdce. Gabriel Laurent Jacquesovi Charronovi nakonec voperoval pod kůži nad srdcem tříkomorový defibrilátor, aby zmírnil arytmii srdečních komor, ale stejně to nepomohlo.
Teď přináší další Jobovu zprávu: Jacquese postihla mozková příhoda, ochrnula mu levá strana a tvář. Francoise pláče, musí si nějak ulevit v tom trápení, které její rodinu pronásledovalo po celý rok.

Více smutku než radosti

Vždyť už v březnu se v neverské nemocnici ocitla dcera Anne-Sophie. Operovali jí žaludek. V květnu tam byla znovu: koupala se a voda se jí dostala do uší tak nešťastně, že se protrhl bubínek. Syna Jeana-Baptistu pronásledují alergie a ona sama je v invalidním důchodu, protože koleno vypovědělo poslušnost. Musí také na operaci, už jí zúžili žaludek, aby mohla shodit přebytečná kila. Ale na operaci nemůže, když Jacques zápasí v Dijonu o život a ona tam za ním jezdí každý týden: čtyři sta kilometrů tam a zpět.
Což se u nich za ten rok neudálo nic radostného?
Ale ano. Když jsme je poznali, žili téměř v dokonalé pohodě. Rádi jsme s nimi usedali za rodinný stůl, na lávovém grilu si opékali maso, žampióny i zeleninu, popíjeli chardonnay z Pouilly, které měl Jacques tak rád a dětem ukazovali, co jsme jim přivezli. Jacques se jako zaměstnanec úřadu práce nemusel obávat, že přijde o práci. Dceři platili soukromou katolickou college, jedinou v Nevers, protože Francoise sama učí katechismus a dbá na náboženskou výchovu.
Přátelili se s rodinou Morelových a když Philippe kandidoval v červnových volbách na poslance, Jacques řídil jeho volební kampaň. Těžko říci, zda i to jej zmohlo, protože denně jezdil po schůzích a vylepoval Morelovy volební plakáty nebo jimi přelepoval konkurenční kandidáty, jak je ve Francii zvykem.

Volby, jaké Francie nezažila

Ty volby byly velmi důležité, protože Francie zažila v loňském květnu opravdový šok: do druhého kola prezidentských voleb se vedle Jacquese Chiraka dostal profašistický, krajně nacionalistický a rasistický Jean-Marie Le Pen. Pravda, kandidoval v řadě předchozích prezidentských volbách, dokonce už za de Gaulla, ale vždycky to byl takový volební kolorit pro první kolo. Teď však postoupil jako jediný protikandidát do druhého, porazil dokonce socialistického premiéra Alaina Jospina. To Francie ještě nezažila!
Philippe Morel jako kandidát pravicové UDF v departementu Nievre neprošel. Už od dob Mitterrandových to je bašta socialistů. Francouzský prezident byl mnohokrát poslancem či senátorem za tento kraj a v blízkém Chateau Chinon zůstával starostou dokonce poté, když se usídlil v Elysejském paláci. Do starostenského křesla v Nevers na počátku devadesátých let usedl socialistický premiér Pierre Beregovoy.
Proto se město pyšní závodní dráhou Magny-Cours pro formuli 1, proto má dálnici do Paříže, střední a vysokou automobilovou školu a mnoho dalšího. Také Charronovi jsou na své město pyšní, i když socialistickým starostům příliš nefandí. Uznávají však některé zásluhy, neboť jsou hlavně Burgunďané. Jacques jím byl pořád, narodil se v nedaleké La Charité, kde dosud žije jeho matka. Jen Francoise se sem přistěhovala z Paříže. A jejich přítel Morel je teď jakýmsi burgundským ministrem zahraničí. Právě v den našeho nedávného příjezdu vedl delegaci regionální rady do Jihoafrické republiky, aby tam dojednal, jak budou Burgunďané Jihoafričany učit pěstovat víno.

Máme opět dobrý zvuk

Prezidentem regionální rady je bývalý ministr Jean-Pierre Soisson. S hejtmanem Středočeského kraje Petrem Bendlem podepsal družební smlouvu, první regionální dohodu tohoto typu vůbec. "Chceme vám pomáhat prakticky, zejména při lobbování v Bruselu. Tam jsme i my získali většinu projektů, na nichž se nyní podílíme," řekl mi J. P. Soisson při rozhovoru v Dijonu. Když jsem si pročítal bilanci činnosti regionální rady za rok 2002, vztahy s Českou republikou mají samostatnou kapitolu. Jsou v ní části o hospodářské spolupráci, seminářích, vzájemných návštěvách až po další konkurs pro české studenty na Carnotově lyceu v Dijonu. Loňští čeští maturanti dosáhli vynikajících výsledků: čtyři nejlepší ve vědecké sekci, jeden v ekonomické a sociální. Tři laureáti byli přijati do přípravné třídy pro nejelitnější vysoké školy.
V bilanci se ocitl i náš projekt Evropská rodina. Není divu, po celý rok jsme spolupracovali. A ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, jedou Holobrádkovi na pozvání regionální rady prohlédnout si burgundské pamětihodnosti. Snad se tedy už nebude stávat, alespoň v Burgundsku, aby ani pedagogové nevěděli, kde leží Praha a kdo je naším prezidentem. Václav Havel naposledy navštívil Francii v loňském červenci - právě začínal seriál představení, koncertů, výstav a dalších akcí prezentujících českou kulturu. Když se volil Václav Klaus, byl jsem shodou okolností v Dijonu. Při večeři se bavíme, když se ke mně obrátí penzista sedící vedle: "Jakou divnou řečí to mluvíte?"
Češtinou, vysvětlujeme. "Dnes jste konečně zvolili nového prezidenta, Václava Klause." Odkud to víte? podivili jsme se tak čerstvé informaci. "Poslouchám rozhlas, sleduji zprávy. Copak teď bude dělat Havel? Psát divadelní hry?"
Ocenil jsem, že se přece jen najdou lidé, kteří si nepletou Prahu s Bělehradem a Havla s Jelcinem. Přispěl-li náš projekt k tomu, že i na té naší straně bude více znalostí a věcných informací, pak splnil svůj účel.