Vědci nemohou jen čekat na peníze

Produkty a služby založené na vysoké přidané hodnotě aplikované duševní práce jsou hlavním exportním artiklem normálních států. O naší zemi to však neplatí
Definujme nejprve problémy: neschopnost akademické sféry držet krok se západoevropským standardem vzdělání a výzkumu, nedostatek finančních prostředků a neschopnost vědy komunikovat se světem businessu, kde se mohou výsledky práce vědců transformovat do konkurenceschopných produktů a služeb, nových patentů a vynálezů.
Ty pak následně vytvoří nové pracovní příležitosti, zvýší životní úroveň obyvatel, přispějí k obecnému blahu národa a zvýší objem peněz, které může vláda vybrat ve formě daní od korporací. Praktickou aplikaci tohoto přístupu každý z nás může vidět při cestě na zahraniční univerzitu, třeba už v Curychu nebo Mnichově.
Existuje ale několik slabých míst, která tento obraz komplikují.
První, aspoň opticky nejdůležitější, jsou prostředky. Vysoké školy, vědecké ústavy a další instituce mají málo peněz. Čekají, že jim stát pošle více a že je tím podpoří v jejich bohulibé činnosti. Bojím se ale, že více peněz nepomůže tomu, aby ústav nebo firma byly více úspěšné.
Jako všude, i v akademickém životě jsou přece prvotními motivátory ambice, inteligence a pracovitost konkrétních lidí a týmů. Pak teprve má možná smysl investovat do daného výzkumného projektu nebo týmu.
Pokud se hovoří o nutnosti změny českého světa vědy a výzkumu, změna musí přijít nejdříve zevnitř. Začátky jsou jednoduché, podpora nových nápadů a silných osobností by se měla přenést z formální deklarace ke stavu, aby úspěch přestal být předmětem závisti ostatních kolegů a měřítkem atraktivnosti projektu se stal jeho obecný prospěch a aplikovatelnost v soukromé sféře.
Na školách pak je, aby výsledky státem podporovaného výzkumu nebyly divoce privatizovány více obchodnicky orientovanými docenty. Děje se to jaksi bokem mimo oficiální struktury - přes jejich konzultační společnosti.
Mám dojem, že hlavním problémem je neochota českých vědeckých elit spřátelit se se světem podnikání. Jsou-li jejich výzkumy k něčemu, měly by mít praktický význam pro naši společnost a měly by být aplikovány v praxi. K tomu je třeba dodat, že nemá smysl podporovat černý trh s patenty a kvalitní výzkum prodávat do zahraničí za pakatel.
Akademická komunita by měla být schopna podílet se spoluprací se soukromým sektorem i na výsledcích své práce. Třeba díky licenčním smlouvám nebo prostřednictvím vlastnictví obchodních podílů ve společnostech, které díky jejímu nápadu vznikly a prosperují. Takto vydělané peníze je možné používat na další výzkum, granty a stipendia a snížit tak závislost na státním rozpočtu.
Můj osobní dojem je, že situace není tak špatná, jak by se mohlo zdát.
Jen je potřeba urychlit generační obměnu vědeckých kádrů, zvýšit motivaci akademické sféry ke spolupráci se soukromým sektorem a omezit komplex závislosti našich vědců na penězích daňových poplatníků.
Nezačne-li akademický svět u sebe, může začít vláda tím, že zastaví penězovody a počká ještě chvíli, než si naši vědci uvědomí, že musí začít sami u sebe .

Autor je bankéřem
mr@vi.cz