Jak se pohlíží v Česku na důchodce? "Dnes je vlastně hanba být v důchodu, protože jste tak neschopný, že si dostatečně nevyděláte, a tak chudý, že nikoho nezajímáte," míní Eva Topinková, přednostka geriatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. To souvisí podle ní s celospolečenskými otázkami: Zda jsou vůbec vytvořeny předpoklady, aby člověk žil v důchodu důstojně, když celý život pracuje. Jak je nastaven důchodový systém, kdy vzniká nárok na odchod do důchodu. "Jde o politická rozhodnutí," zdůrazňuje.
K problémům seniorů mnohdy přispívá atmosféra ve společnosti, která je k nim značně nevlídná. "Když se podíváte kolem sebe, nikde nevidíte obraz starých lidí. Jen mladých a úspěšných podnikatelů a mladých anorektických dívek. Tak si tvoříme obraz našeho života, a on takový ve skutečnosti není. Lidský věk se přitom prodlužuje, muži i ženy se budou dožívat stále vyššího věku. Když se bude dál prosazovat jen mládí - nůžky se budou nebezpečně rozvírat," upozorňuje Iva Holmerová, primářka pražského Geriatrického centra.
Demografická exploze osob nad 65 let se přitom stává celosvětově vážným problémem. Prognóza je, že tito obyvatelé budou tvořit v 2025 čtvrtinu světové populace. Už nyní je nutné se připravovat na řešení problémů, které s tím budou spojené. "S aktivními seniory se s nimi vypořádáme lépe," domnívá se Dana Steinová, vedoucí pracovní skupiny pro seniorské vzdělávání při GR Euragu - evropské federaci pro problematiku starých lidí (European federation of older persons).
Šok a deprese
Odchod do důchodu může být pro někoho obrovský šok. V sociologické literatuře se dokonce používá termín "smrt z penzionování". Stres z "důchodu" dokáže do té doby relativně zdravého člověka rozhodit natolik, že se jeho zdraví výrazně zhorší.
Deprese, ztráta zájmu o své okolí. I takové jsou často potíže těch, kteří mají náhle pocit, že se jejich životní styl ze dne na den doslova překlopil z jednoho do druhého, naprosto odlišného. Jeli na plný plyn a náhle stojí bezradně na místě. Pokud jsou potíže spojené s odchodem do důchodu dlouhodobé, radí lékaři vyhledat odbornou pomoc.
"V bodovém ohodnocení stresových situací je stres z odchodu do důchodu přirovnáván k psychickému traumatu z úmrtí partnera," říká Eva Topinková. Zcela se změní denní režim člověka, má hodně volného času a neví, čím jej naplnit. Ráno vstane, nikam nemusí, čeká, až bude snídaně, dojde si pro rohlíky, přečte si noviny, pak se naobědvá a pořád dokola. Každý se s takovou změnou vyrovnává jinak. Záleží na míře schopnosti adaptovat se na nové životní situace. Eva Topinková ale připomíná, že jak člověk stárne, jeho přizpůsobivost se zhoršuje.
Někomu je už od přírody dobrá adaptabilnost vrozená, jiný s tím má potíže. "O to jde. Umět se přizpůsobit. Člověk by si měl během života "pěstovat" změny, rozumně si je plánovat. Měl by si přitom zhodnotit, co k životu potřebuje a co nikoli," zdůrazňuje Iva Holmerová. Přechod do důchodu se pak podle ní stane daleko jednodušším. "I když půjde o extroverta, který se hodně váže na odezvu ve společnosti a na úspěch. My jsme byli vychováváni tak, že se vlastně připravíme na nějaké povolání a budeme je dělat celý život až do důchodu. To byla, myslím, velká chyba," dodává.
Eva Topinková zase upozorňuje na jinou strategii, uplatňovanou zejména v severských zemích. "Hovořila jsem tam s jednou zdravotní sestrou a ta chodila do práce pouze dvakrát týdně. Na zkrácený úvazek mohou dělat už od padesáti let," vysvětluje. Odchod do penze pak už není takový zlom. Lidé, kteří se bojí odchodu do důchodu, by měli podle odbornice alespoň přemýšlet o možnosti přestávat pracovat postupně. "Řada lidí přesluhuje na plný úvazek a to není dobré, protože síly přece jen ubývají. Mnohdy je k tomu ale nutí ekonomické důvody," dodává Eva Topinková.
Lékařka také doporučuje vypracovat si s předstihem vlastní strategii, myslet včas na úskalí, která na člověka čekají ve vyšším věku. "Neznamená to děsit se tím, co přijde, ale myslet dopředu, omezit na minimum rizika," podotýká. Člověk by podle ní měl především šetřit si na stáří, aby byl ekonomicky zajištěný. Opatřit by si měl vhodné bydlení a pořídit si je v době, kdy ještě nemá problémy s chůzí do schodů. Také by se měl zamyslet nad tím, co by dělal při ztrátě životního partnera.
Přátelé a turistika
Důležité je mít vedle práce i jiné aktivity, jež přinášejí radost a uspokojení, shodují se Iva Holmerová i Eva Topinková. Může to být třeba zahrada, turistika. S důchodem se také lépe vyrovnávají lidé, kteří mají hodně přátel s podobnými zájmy jako oni. Když už člověk nemá nějaký koníček z dřívější doby, měl by si v penzi nějaký nalézt. Ale co když je jeho hobby pouze jeho práce? Především muži pak trpí, když skončí jejich kariéra. Z významného šéfa se stane důchodce a těžko se dá očekávat, že se bude realizovat v domácnosti jako mnohé ženy důchodkyně.
Každopádně by měli, jak upozorňuje Iva Holmerová, alespoň přehodnotit svou životosprávu. Zejména v případě, když jejich dosavadní hektické pracovní tempo provázel alkohol a cigarety. "A když neudělali pomalu krok a přemísťovali se pouze autem. Takový člověk by se měl především začít hýbat. Vždyť už má z toho sezení v automobilu flexační držení těla, prostě je z něho takový skrčenec, ani už se nedokáže pořádně narovnat. Myslím si, že nejvhodnější by pro něho byla chůze, alespoň půl hodiny třikrát týdně," radí primářka.
Návštěvu fitcentra bez porady s lékařem nedoporučuje. "Lidi, kteří nevědí o pohybu vůbec nic, si tam najednou začnou namáhat ty nejméně pravděpodobné skupiny svalů. To nemůže dopadnout dobře," míní.
Studium
"Co bych ale chtěla zdůraznit: Důležité je neházet flintu do žita. Úžasná perspektiva je možnost učit se, třeba to, na co předtím nebyl vůbec čas. Je fakt, že ti, kteří se během života stále něco učí, jsou na důchod lépe připraveni. Penzi berou jako jednu z dalších životních etap a začátek něčeho nového," říká Iva Holmerová. V pražském centru, které vede, mají kupříkladu internetovou kavárnu pro seniory. "Chodí tam s velkým zájmem, soutěží se svými vnoučaty, píšou si různé e-maily," vysvětluje.
Možnost získávat nové poznatky, rozšiřovat si obzory nabízí Univerzita třetího věku. Jde o formu zájmového studia seniorů, které se odehrává na půdě jednotlivých fakult. Přednášející jsou stejní jako pro denní studenty. Úroveň Univerzity třetího věku je tak velmi vysoká. "Senioři přistupují ke studiu s velkým zaujetím a k závěrečným zkouškám velmi zodpovědně. Lékaři došli na základě testů provedených po roce studia k překvapivému zjištění - seniorští studenti se subjektivně cítili daleko lépe než před rokem, kdy do studia nastoupili. Zajímavé bylo, že objektivní zdravotní potíže sice přetrvávaly, ale studenti jim prostě nevěnovali tolik pozornosti, díky tomu, že se soustředili na studium," říká Dana Steinová.
[*]