Přijímačky, které se letos konaly 14. dubna, s opravným termínem 15. května, jsou pro většinu dětí nepříjemným zážitkem. Celá výuka osmých a devátých tříd je podřízena tomuto jedinému cíli, děti přitom běžné chodí na speciální kursy z některých předmětů, absolvují i zkoušky nanečisto. A to se děje, i když počet žáků populačního ročníku patnáctiletých poklesl ze 180 tisíc před deseti lety na letošních 130 tisíc a do pěti let klesne ještě o dalších 40 tisíc. Dříve školy nestačily populační vlně a děti se pak dostaly pouze tam, kam nechtěly. Dnes by mělo být míst pro školáky dost, zprávy z regionů ukazují, že se také obvykle dostanou na střední školu, na kterou chtějí. Tak v čem je problém?
V každém okrese je několik desítek dětí, které letos neuspějí na gymnáziích a někde i na obchodních akademiích. Tyto školy si totiž chtějí vybírat, v tom vidí svou prestiž, a tak zkrátka nevezmou každého. Na ty, kdo neuspějí, pak velmi netrpělivě čekají odborné školy a učiliště, kterým se tak podaří udržet v provozu některé třídy, které by musely zavřít. Samozřejmě existují v každém okrese desítky, možná i stovky žáků, kteří těžké zkoušky na gymnázia ani nezkoušejí, a rovnou jdou do odborných škol.
Proč každý nemůže studovat školu, kterou si vybral? Místa je dost, výuka gymnázií je lacinější než učiliště, je nejlepší přípravou na vysokou školu a také obranou proti nezaměstnanosti.
To si uvědomují i na ministerstvu školství, a proto podporují takzvaná lycea. Vznikají vedle středních odborných škol, mají ovšem víc všeobecných předmětů (jazyků a humanitních věd), protože jejich hlavním úkolem je připravit na univerzitní studium technického směru. Prozatím ale nabídku příliš neovlivnily. Gymnázia tradičně přijímají čtvrtinu patnáctiletých a zbytek jde na odborné školy. Lycea loni přijala dvě procenta populačního ročníku.
Přitom by neznamenalo organizační problém, kdyby děti mohly nastoupit na školu, kterou si samy vyberou. O velké změny by totiž nešlo, v českém měřítku o pár tisíc žáků. Neobstojí ani námitka, že se na gymnázia pohrnou mnozí, kteří pak budou pod náporem učiva trpět. Lze totiž umožnit přechod z jedné školy na druhou během studia. Především dětem by prospělo, kdyby se osvobodily od stresu, učily se pokud možno, co je baví, a dostaly tak větší prostor hledat své povolání a životní cestu. Ještě by se ušetřilo na přijímacích zkouškách.
Jednou větou - dnes to nedává žádný smysl. Nepřehledný systém středního vzdělání je nepohodlný, neefektivní, odmítá zákazníky a vytváří umělý nedostatek, který pak zbytečně komplikovanými cestami řeší.
Český systém vychází z modelu středoevropského patriarchálního školství, jehož tvůrci dbali na to, aby každý absolvent obsadil vhodné místo v národní ekonomice a státní správě. Tak detailní státní dohled ale v moderní ekonomice selhává, a proto se v Německu, Rakousku, Slovinsku i Maďarsku už systém liberalizoval a výběr střední školy i přechod z jednoho typu na druhý umožňuje. Češi dosud drží tradici. Také podle ní je klíčový užitek žáků, nad ním ale stojí potřeba státu regulovat a rozdělovat mládež podle předem stanovených studijních cest.
Státu nikdo nebere odpovědnost za kvalitu výuky, vzdělání učitelů a financování škol. Není ale důvod, aby rozhodoval, kdo do těch škol má chodit.
Vzdát se regulace na trhu se středním vzděláním zatím nikdo z politiků vážně nenavrhuje, většina veřejnosti přitom regulaci přijímá jako samozřejmost. Jsou to podobné poměry jako na pracovním trhu, nebo na trhu s byty. Zvyk je ve školství natolik železnou košilí, že ani nedůstojný průběh letošních zkoušek nevzbudil velkou pozornost.
Seznam dal jako první velká firma svůj vyhledávač za paywall. Chápu vaše totální naštvání, píše Lukačovič
Největší česká internetová firma zpoplatnila své služby po vzoru Facebooku. Uživatelům služeb jako Seznam Zprávy, vyhledávač Seznam.cz nebo...
30. 4. 2024 ▪ 4 min. čtení