Pozice Francie v NATO oslabuje

Pozice Francie v NATO oslabuje

/od našeho zpravodaje/
Francie podle zasvěcených zdrojů ztrácí v NATO podíl na rozhodování o bezpečnostních otázkách. Většina spojenců souhlasí s názorem USA, aby se o strategických vojenských problémech do budoucna rozhodovalo výhradně ve Výboru pro obranné plánování, z něhož Francie v roce 1966 vystoupila.
"Výbor pro obranné plánování bude nejspíš řešit určité bezpečnostní otázky více než tomu bylo v posledních letech. Rada NATO, kde je 19 členských zemí včetně Francie, se soustředí hlavně na politické problémy," potvrdil Hospodářským novinám český velvyslanec při Alianci Karel Kovanda.
Zdroje z NATO, které si přály zůstat v anonymitě, upřesnily, že Francie se nezachovala solidárně během únorového jednání o posílení obrany Turecka a činila potíže, když se v Severoatlantické alianci schvalovalo převzetí velení stabilizační mise ISAF v Afghánistánu.
"Jelikož Francie stále zůstává mimo integrované vojenské struktury NATO, část spojenců si myslí, že není vhodné, aby se účastnila rozhodování o použití společných obranných sil," uvedl zdroj z NATO.
Aliance si již schvalovací proceduru bez Francie vyzkoušela v únoru.
Tři týdny poté, co v lednu USA požádaly NATO o posílení obrany Turecka, hlavně o radarové letouny AWACS a protiraketové systémy Patriot, proceduru zablokovaly tři země - Německo, Belgie a Francie. Zdálo se jim, že posílení tureckého vzdušného prostoru by znamenalo signál, že irácká válka už začala, což by zbrojní inspekce OSN odsoudilo automaticky k nezdaru.
Když Německo a Belgie své veto stáhly, generální tajemník NATO George Robertson přenesl tureckou otázku do Výboru pro obranné plánování. Francie tak ztratila možnost do věci zasáhnout.
"Spojené státy po válce v Iráku revidují spojenecké mechanismy. Ukázalo se, že rozdílný pohled některých zemí na boj proti terorismu by mohl ochromit NATO. USA ale nemají zájem na jeho oslabení," uvedl Michael Emerson z Centra pro studium evropské politiky.
Emerson si myslí, že posílení Výboru pro obranné plánování naopak dokazuje úmysl USA udržet si vazby na evropské spojence. NATO ale podle něj nebude diskusním fórem na světovými událostmi, jak si představuje Paříž.
Washington bude více lpět na své národní bezpečnostní politice zaměřené na ofenzívu proti terorismu. Nebude ale mít zájem na společné doktríně NATO, která by mu svazovala ruce.
Zároveň se dá do konce dekády čekat podpora Spojených států dalšímu rozšiřování NATO, například o balkánské země, jako je Chorvatsko, Makedonie nebo Albánie, a vtahování spojenců do mírových misí v oblastech strategického významu.
Rozšiřování se dá údajně čekat i přesto, že v roce 2004 vstoupí 7 nových zemí, což je největší rozšíření v historii aliance. Šéf krizového řízení NATO Robert Serry označuje přijímání nových členů za preventivní bezpečnostní politiku. "Vstupem do NATO se u členských států snižuje riziko, že jejich armády proti sobě budou bojovat. V alianci se problémy řeší u jednoho stolu, společně a mírově," tvrdí Serry.
NATO se tak pro USA stává více politickou než vojenskou organizací a nástrojem pro stabilizaci krizových oblastí.
"Lidé, kteří tvrdili, že NATO je přežitek a pro Spojené státy už nemá význam, se mýlili. Ani USA nemají zájem řešit všechny bezpečnostní problémy samostatně. Spojenci v NATO mají prostředky a zkušenosti, které se mohou hodit," tvrdí Karel Kovanda. "Aktivity NATO ve světě jsou větší než kdykoliv v minulosti."
I skeptici připouštějí, že dvě mírové mise na Balkáně, velení ISAF v Afghánistánu a plánované stabilizační síly pro Irák jsou víc, než si kdo v NATO dokázal před pěti lety představit.
"Role NATO sílí, jen se změnila a někteří lidé to nestačili zaregistrovat," dodává Emerson.