Zatím jsem sběračem zkušeností

Motto: "Důležité je nebát se a zkoušet to."

Jak vypadá všední den člověka, který začíná v advokátní kanceláři?

Je hodně pracovní. Ta práce je časově náročná. Denně tu trávím průměrně jedenáct hodin, a když je potřeba, tak i víc. Často se domů dostanu až kolem osmé. Mám však volnou pracovní dobu, a to mi vyhovuje.

Splnilo se tedy tvé očekávání?

To, co jsem chtěl, se mi splnilo. Po státnicích mě přijali do dvou advokátních kanceláří, takže jsem měl i možnost výběru. Hned jsem se dostal k velkým případům. Prostě mě hodili do vody a řekli vyzkoušej si to sám. Určitě jsem udělal a dělám spoustu chyb, ale jen tak se člověk něco naučí. Důležité je nebát se a zkoušet to. Pro mě to znamená tu největší možnou zkušenost.

Máš i s touhle zkušeností nějaký konkrétní cíl?

Chci si udělat advokátní zkoušky. Považuji je za základ. Dál se otevírá několik cest. Například snem spousty mých kolegů je vlastní advokátní kancelář. Chtějí být svými pány. O to já moc nestojím. Taková práce vyžaduje celého člověka, nasazení a hlavně předpokládá určité manažerské schopnosti, a ty, myslím, moc nemám. Já si dovedu sám sebe představit jako firemního právníka. To je typ práce, kterou bych rád dělal. Znamená velkou prestiž a zároveň odpovědnost a samostatnost, ale také jistou dávku svobody a snad i jistotu, že mne práce nespolkne celého, totiž - nebude mi do osobního života zasahovat víc, než bych si přál. Už teď jsem musel spoustu svých aktivit kvůli práci omezit. Protože pracuju dlouho do večera, uteče mi hodně divadelních a filmových představení, o sportu, který mám rád, ani nemluvě. Myslím si ale, že je to zatím v normě. Vím, že bych nikdy nechtěl pracovat třeba na úkor rodiny. Musím ale říct, že spoustu věcí jsem si ujasnil až díky praxi.

Co tě nejvíce motivovalo a motivuje?

Určitě peníze. Moje přítelkyně ještě studuje a její obor nepatří mezi ty nejlukrativnější, tak vím, že na mě bude, abych nás finančně zajistil. Ale jenom kvůli penězům bych právníka nedělal. Advokacie je hodně o práci s lidmi, a to mě na ní přitahuje. Denně jednám s klienty, přicházím do styku se spoustou nejrůznějších individualit. Kontakt potřebuju, jsem hodně komunikativní. Lidi mám rád a doufám, že oni mají rádi mě.

Řekl bys o sobě, že jsi úspěšný? Co si vůbec pod pojmem úspěch představuješ?

Úspěch pro mě znamená dostat za kvalitní práci odpovídající ohodnocení, i když vím, že to tak v praxi často není. Já sám se za úspěšného nepovažuju. Jsem prostě rád, že jsem našel bez problémů zaměstnání, práce mě baví a dobře mi platí. Zatím jsem jen sběrač zkušeností a myslím, že tak je to v pořádku.

Napadlo tě někdy, že by ses měl věnovat něčemu úplně jinému?

Jako dítě jsem chtěl být strojvůdcem. Nějaký čas jsem uvažoval o práci hudebního kritika. Hodně mě bavilo i překládání krásné literatury. Nedovedu si ale představit, že bych to dělal pořád. A navíc, když už jednou máte práva, řeknete si, že by bylo škoda to nedělat, když se tím dá bez problémů uživit. Málo lidí, kteří práva vystudují, jde dělat něco jiného.

Co bys doporučil mladším kolegům, kteří jsou na začátku ještě úplnějším, čeká je například první pohovor nebo konkurs?

Na pohovorech je nesmírně důležité být aktivní. Ne jen poslušně odpovídat, ale také se hodně ptát, zajímat se. Další podstatnou věcí je opravdu dobře si vybrat, kde chci působit. Zajít například do advokátní kanceláře, ve které mám zájem pracovat, zjistit, jaké jsou v ní poměry, pracovní podmínky, atmosféra a podobně. Myslím, že to všechno hodně usnadní. Mně se takový postup osvědčil. Také bývá dobré jít do praxe už během studia. Otevře se vám obzor, objeví se možnosti. A jedna soukromější rada - hlavně si nemyslete, že jste king, snažte se zpochybnit vlastní ambice a přistupujte ke všemu novému s pokorou.

Myslíš, že se startovní podmínky mění? Budou to mít další generace lehčí?

Určitě to budou mít mnohem těžší. O práva má zájem čím dál víc lidí. Navíc konkurence neustále sílí a po vstupu velkých koncernů z EU nastane opravdový boj o uplatnění.

Ty sám konkurenci cítíš?

Vůči svým vrstevníkům nebo spolužákům ne. Hodně se přátelíme, jsme v kontaktu. Mně osobně zajímá, jak si vedou. Vím, že jsem trochu výjimka, protože co se týče peněz, jsem na tom proti ostatním o něco lépe. Ale nelze to takhle paušalizovat, protože právo je různorodé a jiné podmínky jsou ve státní správě, jiné v advokacii. Konkurenci jako takovou necítím. Jde totiž především o klienty a je už na vás, jestli si je dokážete udržet. Připouštím, že v Praze je to hlavně o loktech, ale záleží opravdu na vás, na vašem vystupování, na vašich schopnostech umět jednat s lidmi. Vystupování považuji za jednu z nejdůležitějších věcí. Vím, že někteří šéfové požadují chladnější a tvrdší jednání. S tím já nesouhlasím. Naše práce by nikdy neměla ztratit lidský rozměr.

Koho považuješ ve vašem oboru za osobnost?

Někdy je to těžké, protože se objevuje spousta špíny. Ale pokud mám jmenovat - určitě pánové Masopust, Kříženecký, Sokol, Balík.

Eva Hrubá
hruba.eva@post.cz

Autorka je spolupracovnicí redakce