| Motto: "Když máte rád advokacii, pak vlastně ani nevíte, kde je vrcho vaší kariéry. Vždycky si můžete říct, že zkusíte ještě něco jiného" Jak vypadá obyčejný den úspěšného právníka? Vstávám kolem půl šesté až šesté, jak se to podaří, chvíli pracuju doma, pak dělám snídani, odvedu syna do školy, kolem půl deváté jdu pěšky buď do kanceláře a mám schůzky s klienty, nebo do advokátní komory a řeším věci tam. Občas jdu k soudu. Krásný den je, když mám stání v některém okresním městě. Volně tam dojedete, hotovi jste do oběda, jdete se podívat do kostela, nahlídnete na hřbitov, projdete se po náměstí, ve čtyři se pomalu vrátíte. Někdy je i takový den. Večer se pak snažím být s rodinou nebo chvíli čtu. Takhle nějak jste si to představoval, když jste se rozhodoval pro kariéru právníka? Když jsem šel na práva, měl jsem představu, že budu právním historikem jako můj otec, je to rodová tradice. A tak jsem začal studovat dvě fakulty - když jsem byl na právnické fakultě ve třetím ročníku, přidal jsem si ještě archivnictví. Studovat dvě vysoké školy tehdy nebylo tak obvyklé jako dnes. Myslím si, že i pro dnešní mladé lidi je dobré, když začnou studia něčím, co je prakticky použitelné, a pak směřují k specializaci. Když jste začínal jako právník, bylo možné v sedmdesátých osmdesátých letech kariéru naplánovat? Mohl jste říct: Budu úspěšný advokát, nebo soudce a usilovat o svůj záměr? To by se asi dalo, kdyby člověk spolupracoval s režimem. Ten, kdo podobně jako já nebo mí kolegové, nechtěl vstoupit do KSČ, tak vlastně mohl být hlavně podnikovým právníkem. A právník, pokud byl v podniku, neměl moc široký záběr - trošku toho tehdejšího hospodářského práva, trošku pracovního, na OPBH se chodilo hodně k soudu, což byla dobrá škola, společensky to ale bylo málo ceněné. Když jsem třeba v osmdesátých letech psal články do časopisu Právník, tak tam velký rozruch budil fakt, že do tohoto periodika vedle soudců a právních pedagogů píše Stanislav Balík z OPBH. Jinde, aby si nepoškodili renomé, zase napsali, že jsem z Prahy, ale raději ne kde pracuju. Proč jste od teorie práva nakonec přešel k advokacii? První skluz od právní historie znamenalo už mé první zaměstnání v roce 1979, kdy jsem nastoupil jako podnikový právník v Pražské botanické zahradě. Z dnešního pohledu to byla banální agenda - občas kupní smlouva na výkup nějaké nemovitosti, párkrát vymáhaná pohledávka, prakticky jsem se tam právnicky nijak neuplatnil, ale alespoň jsem nebyl nucen vstoupit do KSČ. Dá se říct, že jste do praktické právní činnosti vstupoval nadvakrát - jednou po škole a podruhé po "sametu"? Ani ne, za začátek své právnické kariéry považuji už rok 1979. Od té doby mám stejnou ambici - dělat svou práci tak, aby mě těšila. V září 1989 jsem se zkrátka rozhodl, že je čas pro nějakou změnu a že se zkusím dostat do advokacie. Stal se ze mně třiatřicetiletý koncipient. Zájem o advokacii nejen z té praktické stránky, ale i hlubší vhled do dějin oboru mě přivedl k tomu, že jsem se aktivněji zapojil do stavovské samosprávy a stal jsem se loni předsedou České advokátní komory. Čím vás advokacie přitahuje? Má výhodu v tom, že před komorou jsou si všichni rovni - nejprve jste koncipient, pak jste advokát a dál jde už jen o to, jestli vás práce baví, jestli se vám daří, jestli ji zvládnete a jestli se tím uživíte. Když máte rád advokacii - a je lhostejné jestli ve své kanceláři, na fakultě nebo v advokátní komoře - pak vlastně ani nevíte, kde je vrchol vaší kariéry. Vždycky si můžete říct, že zkusíte ještě něco jiného. Před čím byste varoval začínající advokáty? Existují koncipienti, kteří raději jdou do takové kanceláře, kde dostanou vyšší plat, a dělají trochu rutinní, úzce specializovanou práci. Druzí si řeknou, že půjdou do kanceláře, kde budou pověřování různým typem agendy a budou tam dělat, jak se říká, letadlo pěti advokátům. Ti je budou honit od rána do večera a od každého se něco naučí, ale za pár korun. Kdybych dnes začínal, asi bych šel tam, kde se za pár korun něco naučím. Mladí lidé, kteří se dají cestou za vyšším příjmem, potom často sedí u nás v advokátní komoře u zkoušek a přitom nikdy nebyli u soudu u hlavního líčení v trestní věci. On řekne - tam jsem nebyl, dělám v kanceláři, kde se věnujeme obchodnímu právu, to nebudu potřebovat. V čem je riziko úzké specializace? Zanedbáte všeobecný přehled. Když jsem byl mladý, tak se o americkém prezidentu Lyndonu Johnsonovi tradovalo, že od doby, kdy dostudoval vysokou školu, přečetl jenom tři beletristické knížky. V té době jsem studoval, četl kdeco a říkal si, to je asi prezident magor. Dnes musím přiznat, že za poslední tři roky jsem nepřečetl beletristickou knížku jedinou. Ale díky tomu, že jsem četl v mládí, mám alespoň nějaké povědomí o světové literární klasice. To dnešní generace podcenila. V advokacii ráno mluvíte ve vazební věznici s osmkrát odsouzeným, po deváté stíhaným recidivistou a večer sedíte v rozkladové komisi ministerstva. Všude musíme komunikovat na patřičné úrovni a s patřičným přehledem. Martin Groman groman@centrum.cz Autor je spolupracovníkem redakce |
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
