Srbští četnici vzpomínají na slavnou historii

Srbští četnici vzpomínají na slavnou historii

Desítky autobusů a stovky aut parkují vedle silnic a cest i pod stromy. Většinu jejich pasažérů tvoří muži, mnozí z nich v čapkách se srbským královským znakem, s vousy a více či méně viditelnými zbraněmi. Nechybí trojbarevné vlajky s erbem.
Do středosrbské Ravne Gory se v posledních letech pravidelně sjíždí tisíce Srbů, kteří se hlásí k odkazu četniků - bojovníků, kteří se považují za ty nejpravověrnější stoupence a obránce srbských tradic. Ravna Gora byla četnickým centrem za druhé světové války.
I letos bylo pod zdejší sochou Draži Mihailoviče, legendárního četnického vůdce z druhé světové války, rušno. V polovině května tu zněly vlastenecké písně, voněla pečená selata a řečnil Vuk Drašković, vůdce Srbského hnutí obnovy, monarchistické strany, která byla kdysi populární baštou protimiloševičovské opozice a nyní se ocitla na okraji politického spektra. "Megafony, obrazy slavných junáků - vedle Draži i Karadžić, Mladić a Šešelj, hodně řečí a hodně zpěvu," popsal atmosféru týdeník Vreme.

Váleční zločinci

Jména Karadžiče, Mladiče a Šešelje, srbských vůdců z devadesátých let, kteří jsou obžalování z válečných zločinů, odkazují k tomu, proč je srbské četnické hnutí kontroverzní součástí historie národa.
Mnoho Srbů se dnes po zklamání a v těžké sociální situaci obrací k tradicím a mýtům. Jedním z těch nejsilnějších je právě četnický mýtus s jeho důrazem na militarismus a nacionalismus. Podle bělehradského sociologa Sretena Vujoviče je zatím pro tyto zklamané populárnějším cílem pravoslavná církev a její mystika, byť častá zmínka a bohu a jeho vůli patří i k četnikům.
Četnici byli původně členové čet, jednotek vytvořených ze zbojníků (hajduků), kteří bojovali proti Turkům. Postavení hrdiny-hajduka bylo v srbské historii a mytologii vždy jedním z ústředních témat.
Za první a druhé světové války tvořili četnici hlavní jádro monarchistických sil. Podle britského novináře Mishy Glennyho byli zejména za druhé světové války rozpolceni, i když pod velením Mihajloviče tvořili významnou sílu v boji proti nacistům. S okupanty se ovšem také někdy spojili, aby se bili s komunistickými partyzány. "Obecně vzato četnici bojovali ve jménu starého královského režimu, který je štval proti partyzánům," napsal Glenny v knize "Balkán".

Oživená tradice

Zejména k této novodobé historii se vážou tradice, které vzývají nynější četnici. Jejich centrem byla po léta emigrace v Německu, protože po zabití Mihajloviče komunisty v roce 1946 jich řada z Jugoslávie emigrovala, pokud neskončili v komunistických lágrech. Jejich odkaz se v rámci obrody nacionalismu podařilo ve větším měřítku vzkřísit na počátku devadesátých let, kdy se ultranacionalista Vojislav Šešelj prohlásil četnickým vojvodou a formoval jednotky, jejichž příslušníci se stali jedněmi z nejobávanějších bojovníků v jugoslávských válkách.
Charakteristické černé čapky s lebkou a zkříženými hnáty se například výrazně zapsaly do paměti obránců i zahraničních návštěvníků obleženého bosenského Sarajeva. Nejsilnější monarchistické a četnické hnutí je v centru starého Srbska, v Šumadiji. Tady nosí mnozí staří Srbové čepice s královským znakem a mladí trička s četnickým heslem "s vírou v Boha za krále a vlast", jaká mohla být k vidění na srazu u Ravne Gory. Většina však jen sní o monarchii a hrdinských činech předků.