Milan Daniel: Cizinci zůstávají i nadále otroky

Senát projedná tento týden novelu zákona o pobytu cizinců, která naoko vychází vstříc jak převažující právní úpravě platné v EU, tak některým kritickým připomínkám neziskových organizací. Novela prošla sněmovnou nejen bez povšimnutí médií, ale také bez valného zájmu poslanců. Většina z nich má ostatně na cizince názor formovaný médii: Dělají problémy, zneužívají náš sociální systém, je třeba, abychom na ně byli přísní.
Cizinci musejí o povolení k pobytu nad 90 dnů žádat a na základě žádosti každý rok pobyt prodlužovat. Součástí dokladů, jež musejí předkládat, je potvrzení o tom, že disponují požadovanými prostředky, tedy částkou vysoko překračující sto tisíc korun. Požadavek se týká i dětí, třebaže jen v poloviční výši.
Je sice pravdou, že místo výpisu z bankovního účtu (jehož doložení je formální) může žadatel předložit doklad o pravidelném příjmu od zaměstnavatele, velká část cizinců však pracuje v klasickém "švarcsystému". Jejich de facto zaměstnavatel tak za ně nemusí platit sociální a zdravotní pojištění a nevztahuje se na ně zákoník práce. Neplatí tak pro ně ani uvedené ustanovení, kterým pracovníci odboru rádi manipulují. Novela zmíněný formalistický požadavek nijak neřeší.
V platnosti nadále zůstává, že prodloužení povolení je vázáno na účel pobytu, jímž je konkrétní pracovní povolení pro určitého zaměstnavatele. Cizinec tak v rozporu s praxí platnou v EU (ale i naším zákoníkem práce) zůstává v řadě případů otrokem, který si musí nechat všechno líbit.
Co se týká podmínek k udělení trvalého pobytu, novela zachovává ustanovení, které činí jeho právní pozici dlouhodobě nejistou: povinnost nepřetržitého pobytu na vízum nad 90 dnů v délce deseti let. Do pobytu by se nově měla polovinou započítat i doba studia. Proč ale jen polovinou, když jde o lidi mladé, vzdělané, znalé jazyka, tedy s nejlepšími integračními předpoklady?
Taková praxe je v Evropě výjimkou. Komunitární právo směřuje ke lhůtě o poloviční délce a vstřícnosti vůči těm, u nichž předpokládá, že se stanou přínosem.
V České republice se méně lidí rodí, než umírá. Naším přirozeným zájmem je nahradit úbytek a stárnutí obyvatel přílivem cizinců. Měl by tedy být jen nastaven filtr, aby se k nám nedostávali ti, které u nás nechceme. Těm, o něž naopak stojíme, bychom měli podmínky co nejvíce usnadnit. Jinak půjdou o dům dál a my ostrouháme.
Ve čtrnácti zemích EU platí pro cizince v nich po jistou dobu žijící speciální právní úprava, která zohledňuje dobu jejich pobytu, popřípadě míru integrace do společnosti. U nás není v tomto směru ani náznak snahy.
Mezi u nás žijícími cizinci je množství odborníků, kteří potřebují k tomu, aby této zemi prospěli, jen vhodné klima, jež jim dá šanci k profesnímu a osobnímu růstu. Zmíněná novela však barikádu neodstraní, pouze ji opticky zmenší. Pokud tedy v Senátu nezabliká červené světélko.
Autor je publicistou