Podíl hrubého domácího produktu na výdajích na výzkum v zemích "patnáctky" se ustálil na 1,9 procenta, přestože si země EU na summitu v Lisabonu v březnu 2000 vytyčily metu tří procent.
Tyto pochmurné myšlenky nevyjasní ani perspektiva rozšíření, které naopak způsobí další pokles vědy a výzkumu v ekonomickém životě již 25 členských zemí. "Vstupující země vesměs nedosahují ani výdajů EU - naopak, jejich investice do vědy a výzkumu neustále klesají," podotýká David Wilkinson, ředitel vědecké strategie ve Společném výzkumném středisku (JRC), jak se říká síti výzkumných ústavů Evropské komise.
Největší z nich se nachází ve vesnici Ispra asi 80 kilometrů od Milána. Vedle pracoviště v Ispře provozuje JRC výzkumy v Belgii, Nizozemsku, Německu a Španělsku. Celkově zaměstnává 2200 lidí a je tudíž největším "generálním ředitelstvím" EK vůbec, ačkoli se o něm skoro neví. Jeho roční rozpočet se pohybuje kolem 300 miliónů eur, což už není ani někdejších pět procent hodnoty rámcového evropského programu pro výzkum (17,5 miliardy eur na období 2003 - 2006).
Jedním z důsledků tíživé finanční situace je i nejasná představa o tom, zda také JRC přijme v dohledné době odpovídající počet vědeckých pracovníků a výzkumníků z nových členských států. Podíl Česka na výzkumných aktivitách JRC je podle tabulek nejvyšší jak v relativních, tak mnohdy i v absolutních číslech. Při vší bídě je ČR zemí, kde se - při pohledu z Bruselu - výzkum udržel jakž takž nad vodou, zejména díky vysokým školám.
"Myslím, že Česká republika je nejlépe připravena k zapojení do evropského výzkumného prostoru. Je z kandidátů ve vědě jasně nejsilnější," řekl Wilkinson.
Tyto drobné radosti nemění nic na celkové pochmurném obraze - v Americe do výzkumu plyne 2,7 procenta HDP, v Japonsku přes tři procenta. Na tisícovku pracujících připadá v EU 5,1 vědce či badatele, v USA 7,4 a v Japonsku 8,9.