Mladí Japonci chtějí volnost i v práci

Eri Tanimura opět hledá práci. V uplynulých pěti letech měnila tato čtyřiadvacetiletá Japonka s baculatými tvářemi a na červeno obarvenými vlasy zaměstnání v průměru každý půlrok. Pracovala jako pokladní, prodavačka či získávala nové zákazníky přes telefon. Když se jí práce nelíbila nebo chtěla mít delší dovolenou, odešla.
"V týdnech mezi tím jsem odpočívala," vypráví. Výpovědní lhůtu ve svém zaměstnání neměla. "To mi ale bylo jedno," tvrdí.
Eri je totiž "freeter". Tento japonský pojem je složený z anglického "free" (volný) a německého "Arbeiter" (pracovník). Představuje někoho, kdo pracuje pouze příležitostně. Počet takových osob v Japonsku stoupá.
Zatímco v roce 1990 do této skupiny spadal jen jeden milión lidí ve věku mezi 15 a 34 lety, v roce 2001 to bylo 2,5 miliónu. K tomu je třeba připočítat ještě dalších 1,3 miliónu mladých lidí, kteří práci hledají a jako freeteři by v případě potřeby pracovali také.
Japonský pracovní styl se tak zásadně mění. Desetiletí bylo zvykem, že se člověk jako stálý zaměstnanec ve firmě vyučí a postupně se vypracovává nahoru.
Tento zvyk, který v prvních letech obnáší i přesčasy dlouho do noci a neustále poklonkování nadřízeným, už mladé lidi neláká.
"Jako freeter jsem to všechno měla jednodušší," říká Eri, která s příležitostnými pracemi začala hned po maturitě. Jako telefonní agentka vydělávala 180 tisíc jenů měsíčně, to je zhruba 1350 eur. Na Tokio sice žádný přepych, ale jako "parazitní single", tedy svobodný člověk bydlící u rodičů, se nemusela starat o žádné výdaje.
Příspěvky na důchod neplatila. "Ve staří už stejně nic nedostanu," říká Eri.
Sociologové a ekonomové se nyní přou, zda stále více mladých lidí žije jako Eri, protože chtějí, nebo protože nemají jinou možnost kvůli nezaměstnanosti přesahující u mladé generace deset procent.
Nakazato Hirotaka je jedním z poradců speciálních pracovních úřadů pro mladé, které jsou dnes po celém Japonsku známé pod názvem "Young hello work".
Tokijská filiálka sídlí v pátém patře hnědé budovy uprostřed čtvrti Šibuja, zábavním centru školáků a studentů. Na 540 lidí zde denně hledá práci. Plno je tu i dnes.
"Mladí lidé dlouho nechtěli stálé zaměstnání, protože to nebylo v módě," říká Hirotaka. Obraz freeterů ve společnosti se však nyní hodně mění.
Z freeterů se namísto symbolu svobody stává sociální problém. "Největší potíž je v tom, že se představy mladistvých a firem rozcházejí," říká Hirotaka. Mnohé menší či střední firmy v rámci restrukturalizace snížily mzdy stálých zaměstnanců, na delší dovolenou či kratší pracovní dobu pro nové zaměstnance ale nechtějí přistoupit.
Mladí lidé proto nejdříve raději pracují jako freeter a čekají na lepší nabídku. Jen málokdy se přitom naučí něčemu, co mohou později zužitkovat. Právě na firemním vzdělání však spočívá síla japonského hospodářství, protože univerzity studentům do vínku příliš odborných znalostí nedají.
Studenti ekonomie a literatury tak stojí za pokladnami supermarketů, videopůjčoven či obsluhují v restauracích. Vláda se obává, že pokud brzy nenajdou stálé zaměstnání, ztratí japonská ekonomika svou sílu.
"Potřebujeme pracovní systém s nízkou bariérou mezi jednotlivými formami zaměstnání," požaduje ve své studii i vědecký institut finanční skupiny Sumitomo Mitsui.
Tokio, 21. 8. 2003