Ivo Fencl: Aby studenti neposlouchali jen hudbu

Vybraní rozhlasoví profesionálové Českého rozhlasu a jejich hosté se koncem září pravidelně setkávají v Poděbradech. Včera tam skončilo další kolo veřejné soutěže rozhlasové tvorby Prix Bohemia Rádio.
Už třináct let se v této soutěži předkládají a řeší i otázky, na které dodnes chybějí rozumné odpovědi. Katalog je to obsáhlý a je možné jej vyhledat i na internetu, kde se o poslání rozhlasu veřejné služby vedou polemiky.
Na loňské Prix Bohemia Rádio jsem díky spolupráci pedagogů mohl provést soukromou anketu mezi dvě stě posluchači středních škol. Často v ní napsali, že v rádiu delší souvislé mluvené slovo neposlouchají, neboť mají raději písničky. Někteří se přiznali, že rozhlasovou publicistiku nebo dramatický text uslyšeli v Poděbradech poprvé v životě, a jen menšina byla výrazně zaujata obsahem a porozuměla jeho smyslu. Pouze jednotlivci se odhodlali k souvislejšímu a srovnávacímu kritickému soudu.
Někteří studenti nevěděli, že Český rozhlas existuje, jiní považovali název soutěžní přehlídky za rozhlasovou stanici, objevila se i sdělení typu "Rádio neposlouchám, jelikož nejsem z Poděbrad".
Špičková režijní a interpretační dramatizace, oceněná na závěr soutěže první cenou, u většiny studentů loni propadla, protože byla z jejich úhlu pohledu únavná, zdlouhavá, depresívní, smutná, pesimistická. V jiném případě si libovali, že byli "na tom kratším (z publicistiky), protože jen tak vydržet sedět a dívat se do blba je opravdu velmi unavující".
Seriózních sociologických studií zaměřených na rozbor sledovanosti tematiky a frekvenční analýzu vysílání je ale zatím málo. I jejich závěry bývají sporné, neboť se často opírají o "měkká" data a jsou ovlivněny sympatiemi hodnotitelů.
I v době digitální revoluce zůstává rádio nejdostupnějším a nejlacinějším lidovým médiem. Politické a skupinové zájmy spojené s televizí se jej sice pokoušejí vytlačit na okraj zájmu státu i veřejnosti, ale většina nepochybuje o jeho užitečnosti, která se osvědčuje nejen v krizových situacích. Dokonce se zdá, že posluchačů rozhlasu přibývá a rýsuje se i vznik "hejtmanských rádií".
K drolení posluchačské obce a oslabování sjednocujícího vlivu rozhlasu veřejné služby, zákonného garanta české kulturní identity, přispívají i komerční rádia. Ta jsou charakteristická svéráznými moderátory, pokleslou češtinou, myšlenkovým zjednodušováním, žvanivým exhibicionismem a posuny hodnotové orientace i vkusu. Bodují u příslušníků nedozrálých generací a činí nejistými a nedůslednými i některé pracovníky Českého rozhlasu.
U vrcholových lidí z Českého rozhlasu na Prix Bohemia Rádio překvapuje nezájem o názory přítomných posluchačů, spolupracovníků, autorů. Souvisí stylizace do pozice funkcionářské a profesionální výlučnosti s jejich zabydleností v útulnosti veřejnoprávního gheta?
Poděbradská soutěž je inzerována jako veřejná, ale zájem občansky mohovité a podnikatelské smetánky se soustřeďuje jen na galavečery s programy mediálních celebrit s následnými rauty navštěvovanými i politickou elitou.
Český rozhlas potřebuje nejen nové posluchače, ale i vlivné lobbisty a sponzory. Jeho síť je křehká, vlnami globalizace stále snadněji zranitelná.
Účast demokratické veřejnosti je na veřejných přehrávkách zatím ojedinělá, proto ji suplují navelení studenti místních středních škol a jejich učitelé. Sedí na této akci místo vyučování podle zásady Vlk se nažere a koza zůstane celá. Kéž by se lidé z rozhlasu z jejich názorů poučili.
Autor je pedagogem a publicitou