Letadlo, které se obejde bez paliva
Zatím to vypadá, jako by si jen hráli letečtí modeláři: Lehoučká konstrukce z balzového dřeva o rozpětí 1,5 metru a hmotnosti pouhých 300 gramů zvolna poletuje pod střechou obřího hangáru. Její let však neřídí chlapík s páčkami rádiové stanice, ale člověk s brýlemi na očích sedící na zemi, jenž na stroj přes složitou optiku zaměřuje laserový paprsek (viz foto).
Takový pohled se počátkem tohoto měsíce naskytl odborníkům kalifornského Drydenova leteckého výzkumného střediska NASA při světové premiéře letadla, které s sebou nemusí brát palivo. Infračervená energie dodávaná ze země laserem se totiž v solárních článcích na křídlech modelu přeměňuje v elektřinu, která pohání elektromotor s vrtulí. Ve velkých výškách se letoun může vznášet libovolně dlouho. Energie mu dojde teprve v okamžiku, kdy někdo na zemi laser vypne. Stroj pak klouzavým letem automaticky přistane.
Experiment NASA, který vypadá jako pozoruhodná technologická hříčka, má mít v blízké budoucnosti praktický význam. Laserem napájený stroj nahradí nákladná pilotovaná letadla pro dálkový průzkum země, která mohou zůstat ve vzduchu jen několik hodin.
Ještě cennější služby prokáže v oblasti telekomunikací. Převezme některé úkoly spojových družic. Letadlo dlouhodobě kroužící vysoko nad městem se stane výhodnou retranslační stanicí schopnou pokrýt rozsáhlé území například rozhlasovým a televizním signálem, nebo také poslouží jako vzdušná základna pro mobilní telefony. Telekomunikační společnosti původně počítaly s tím, že by jako levné vzdušné prostředky pro přenos signálu využívaly balóny nebo letadla poháněná sluneční energií. Obě řešení mají své slabiny. Balóny je obtížné stabilizovat tak, aby setrvávaly v požadované oblasti, a stroje se slunečními články na křídlech musejí nést těžké sady akumulátorů, které napájejí elektromotory, když nepřeje počasí nebo se začne stmívat.
Ovšem také provoz letadel napájených z pozemních laserů má své nevýhody. Energetický svazek může přerušit průlet jiného letadla a rovněž hrozí, že jej budou zeslabovat mraky. Problém však lze řešit. Stačí použít místo jednoho laseru několik zařízení, která zajistí nepřetržitou dodávku energie, pokud z nějakého důvodu nebude stačit jeden zdroj. Takové rozložení energetického systému je dokonce výhodné, byť nákladnější. Jednotlivé lasery mohou pracovat s nižším výkonem, čímž se také snižuje riziko, že by svazek mohl poškodit citlivé přístroje na palubách jiných letadel nebo třeba zasáhnout ptáky. Oproti družicím má nový telekomunikační prostředek výhodu i v tom, že jej lze velmi snadno vrátit na zem, pokud bude třeba vylepšit přístrojové vybavení nebo údržbu.
Tým z Univerzity státu Alabama se díky úspěšnému experimentálnímu modelu ujistil, že navržený princip napájení výškového dlouhodobě využitelného stroje skutečně funguje. Byl však postaven jen pro letové zkoušky v hangáru, kde hlavní úlohu sehrávala hmotnost. Nicméně konstruktéři právě začínají stavět prototyp určený pro výškové lety v atmosféře, který ponese vědecké přístroje o hmotnosti několika kilogramů. Přes sériové následovníky tohoto stroje pak jednou budeme telefonovat ze svých mobilů.
[*]
Autor je spolupracovníkem redakce
