Federico Fellini: Nikdy jsem se nestal dospělým

Federico Fellini se stal mýtem ještě za svého života, který, jak sám řekl, si "vymyslel takový, aby ho mohl vyprávět". Počínaje Sladkým životem mluví ve svých filmech pouze o sobě. A právě tato naprostá věrnost sobě samému, schopnost konkrétního vidění a vnímání, včetně jeho oblíbené "mystifikace skutečnosti", dělá z jeho filmů to, co jsou: všechno je v nich stejně reálné jako neskutečné. 

Pokud si představíme jeho filmy jako rozvinutý vějíř, náhle vidíme, že téměř všechny ve větší či menší míře obsahují několik jeho základních témat: Rimini, kde se narodil a prožil dětství, Řím, kam přišel jako mladík dobýt svět, prostředí novinářů, které jej od mládí přitahovalo, žena a erotismus, jež ho až do konce života nepřestávaly vzrušovat, jeho sny, které ho natolik přitahovaly, že si je zapisoval, kreslil a vtáhl jako jeden ze stěžejních kamenů do mozaiky díla, církev, k níž měl ambivalentní vztah.