Nabídky úvěrů mohou být zrádné
Spotřebitelé se chovají jako český stát: Vesele se zadlužují a hlavu si s tím nelámou. Zatím ještě není mnoho případů, kdy by se dostali do potíží a o svůj majetek přišli - jenže se zdá, že za dveřmi některých už takové problémy číhají.
Začíná to zcela nenápadně. Nic nemusíte, jen si s občankou zajdete na přepážku a ochotná pokladní vám vydá desetitisíce na nákupy. Finanční ústavy s podobnými nabídkami přicházejí málem až k vám do ložnice. Zvláště teď před Vánoci mají taková lákadla mimořádné kouzlo.
Znám člověka, který bere sedm tisíc měsíčně a milované manželce pořídil na úvěr vysavač za více než čtyřicet tisíc korun. Manželství sice nezachránil, zato pár let teď bude dumat, co si odepřít a kde přijít k penězům.
Podobné sumy se koneckonců dají splatit. Horší bývá, když se rodina zadlužuje sem a tam, po trošce, pomaloučku a polehoučku. Sumy a splátky narůstají a člověk neznalý finančních fíglů se najednou diví, do jaké výše. Pokud v téhle situaci přijde o práci, je na tragédii zaděláno. V úvahu připadá domluva s bankou, která zhusta dá před soudním řešením přednost dohodě na nižších splátkách.
A není-li to reálné? Pak přichází exekuce. Vysněný předmět odnese úředník, peníze zmizí a spotřebiteli už nepomůže vůbec nikdo a nic. Představa mnohých, že je zachrání další půjčka, tedy vytloukání klínu klínem, vede do pekel. Navíc i tady může narazit, protože největší banky už jsou propojené a informace o dlužnících si poskytují.
Lákadel je kolem nás tolik, že celosvětový trend - žít na dluh - šplhá i u nás do závratných výšek. Radu našich babiček nikdy se nezadlužovat život otočil a jen těžko najdeme domácnost, která si nevzala úvěr.
Jenže trh nabízí další finanční produkty. Splátkové prodeje poskytované prostřednictvím úvěrových karet jsou přesně tím lepem, na který sedne i mnohý ostřílený kozák, natož neznalý a nepoučený spotřebitel. Nabíhají tam úroky i vedlejší náklady a "vážený klient" ani netuší, v jaké výši. Mnohý člověk neregistruje, kolik vydává, natož kolik jej to stálo navíc.
Pro méně disciplinovaného spotřebitele nejsou ideálním řešením ani kreditní karty, na nichž není uveden roční úrok. Někdy považuje údaj o měsíční úrokové sazbě za roční a ukolébán vesele utrácí.
Ovšemže vím, že mnohý spotřebitel prostě nedokáže domyslet důsledky některých finančních půjček, realisticky posoudit svoji schopnost splácet, a pak se nezadržitelně řítí do zkázy. Ve Spojených státech předlužení občané, kteří už opravdu nemohou své finanční problémy vyřešit, musí kvůli předlužení vyhlásit bankrot. Zabaví se jim veškerý majetek kromě minima nutného k přežití a mohou znovu začít od nuly, s čistým štítem. U nás taková praxe ještě neexistuje, ale možná už se na ni někde někdo chystá.
Autorka pracuje ve Sdružení obrany spotřebitelů
