HIV pozitivní žijí mnoho let, ale většinou potřebují pomoc

Původní myšlenkou, s níž se Dům světla zrodil, bylo nabídnout na tři měsíce azylové bydlení a podporu těm, kdo zjistí, že jsou HIV pozitivní a potřebují sociální pomoc, protože je jejich diagnóza vyřadila ze společenského života - jejich rodina a blízcí nedokázali přijmout jejich HIV pozitivitu a oni ztratili blízké vztahy. "Pracujeme spíše se sociálně slabší vrstvou - kluci z nádraží, holky z ulice, to jsou ti, kteří k nám přicházejí jenom s igelitovou taškou a veškerá pomoc je spíše sociálního charakteru - nabízíme azylové ubytování, stravu a oblečení," říká ředitel domu Miroslav Hlavatý. Pokud má některý z nich zdravotní problémy, řeší to spolu s AIDS centrem v nemocnici Bulovka.
Dům nabízí anonymní a bezplatné testování HIV pozitivity, což přitahuje klienty nejen z Prahy. Zhruba čtvrtina testovaných přichází z menších měst, kde se bojí možného odhalení. U každého zjištění HIV pozitivity je potřeba pomoci psychologa nebo psychiatra, protože i přes tušení možného rizika je diagnóza HIV pozitivity pro každého člověka šokující a vždy trvá nějakou dobu, než se s touto informací alespoň trochu vyrovná. "Je třeba dát takovému člověku určitou naději a perspektivu. Ne vždycky lidé vědí, jaký je rozdíl mezi HIV pozitivitou a onemocněním AIDS, nevědí o možnostech léčby," říká psychiatr Ivo Procházka, který klientům obvykle negativní zprávu o HIV pozitivitě sděluje a pomáhá jim překonat první období. "Probíráme spolu, jestli má někoho, s kým může o svých prožitcích mluvit, případně nabízíme konzultaci s někým, kdo HIV pozitivní je a už se s tím naučil žít."
Po oznámení o HIV pozitivitě klient obvykle podstupuje ještě jeden odběr. "Jedním z důvodů je i naše zkušenost, že při prvním šoku všechno to, co mu sdělujeme, vnímá jen napůl, a tak máme při druhém sdělení výsledku ještě jednou možnost mu vše zopakovat a zjistit, jak se mu mezitím podařilo se s HIV pozitivitou vyrovnat," říká Ivo Procházka. Klíčovým obdobím je podle něho první měsíc. Pokud se po měsíci klient cítí stále stejně špatně nebo ještě hůř, obvykle je třeba nasadit podpůrnou antidepresívní léčbu. "Většinou nám po měsíci řekne, že to sice ještě není žádná sláva, ale že se už kvůli tomu nebudí, nemusí na to pořád myslet a začíná si zvykat," dodává.
Na počátku bývá HIV pozitivní člověk většinou v kontaktu s AIDS centry, zdravotnickými odděleními infekčních oddělení, která nabízejí jak ambulantní zdravotnickou péči, tak i hospitalizaci. Do samotného Domu světla se dostávají lidé, kteří už o své pozitivitě nějaký čas vědí. Jednou z nejdůležitějších možností, kterou v domě mají, je, že zde mohou mluvit rovněž s HIV pozitivními lidmi, kteří jsou na cestě vyrovnání se s nemocí o kus dál.

Cesta zpět je těžká

Kromě možnosti setkat se s podobně postiženými lidmi pomáhá Dům světla HIV pozitivním integrovat se zpět do společnosti, což je zejména u sociálně nejslabších velmi těžké. "Snažíme se klienta přesvědčit o tom, že ne ulice, ne nádraží, ale návrat zpátky do života je cesta pro něho," říká Miroslav Hlavatý. "Může vykonávat různé práce, dnes může být doba, kdy u něj propukne nemoc AIDS, oddálena o mnoho a mnoho let, takže HIV pozitivní člověk může mít před sebou poměrně dlouhou perspektivu plnohodnotného života a je důležité nerezignovat a nezůstat odkázaný na pár tisíc korun invalidního důchodu."
Podle Miroslava Hlavatého je práce s klienty velmi namáhavá. Ne vždy se podaří, že jsou pracovníci stoprocentně úspěšní a dotyčný člověk se začlení zpátky do společnosti. "Jednou z našich prvních klientek byla devatenáctiletá dívenka. Když svým rodičům oznámila, že je HIV pozitivní, už jí "trhali kytky na hrob". Rok a půl jsme spolupracovali s rodinou, než jsme matku přesvědčili, že k nám může přijet do domu, sáhnout si na ostatní HIV pozitivní obyvatele domu a zjistit, že to jsou normální lidé, jako každý druhý. Po této době si dívku vzala zpátky a žijí ve vynikající symbióze. To byl jeden z mála našich úspěchů," vzpomíná.
U dalších 50 procent klientů se i přes veškerou péči návrat do společnosti nezdaří. Začátek bývá slibný, ale poté se vrací ke svému životnímu stylu a začínají znovu. "Když jsme stavěli dům, razili jsme myšlenku, že u nás klienti budou maximálně tři měsíce a podaří se nám je začlenit zpět do společnosti, ale máme tu děvče, které je tu už čtyři roky a veškerá snaha je marná," říká Miroslav Hlavatý. "Vyrostla na ulici a živila se prostitucí. Nabídli jsme jí práci uklízečky, její práce nestála za nic. Podařilo se nám ji vrátit do rodiny a během dvou tří měsíců se nám vrátila ve zuboženém stavu zpátky. Byla z vesnice a když se tam provalilo, že je HIV pozitivní, měla peklo. I když se nám přes naši veškerou snahu práce s ní nedaří, necháváme ji u nás, protože tady je přeci jenom menší riziko, než kdyby se vrátila zpátky na ulici, kde by navíc ohrožovala další lidi."
I přes vstřícnost pracovníků domu k sociálně slabým klientům jsou některá pravidla nekompromisní - drogy včetně alkoholu do domu nepatří a pokud chce HIV pozitivní narkoman v domě bydlet, musí abstinovat nebo přímo podstoupit odvykací kúru. Pracovníci pravidelně sledují hladinu drogy v jeho krvi, a pokud neklesá a klient odmítne absolvovat odvykání, musí z domu odejít. První žlutá karta za porušení pravidel pro něj znamená napomenutí, druhá měsíční přerušení pobytu v domě a třetí znamená vyloučení. Takový člověk může být přijat zpět do domu pouze v případě, že se jeho zdravotní stav zhorší.

K vám nepůjdeme

I přes počáteční nesrovnalosti lze říci, že veřejnost existenci Domu světla přijímá. Stále se však stává, že se pracovníci setkávají s množstvím předsudků a špatnou informovaností okolí. "Vždycky jsem se bil do prsou a tvrdil, že lidé dnes už vědí, co je to HIV pozitivita a co je to AIDS, ale za posledních čtrnáct dní mi spadl hřebínek, protože jsem zjistil, že to tak není," svěřuje se Miroslav Hlavatý. "Zaviroval se nám třeba počítač a potřebovali jsme pomoc servisní firmy. Zatelefonoval jsem na nejbližší a po půlhodinovém rozhovoru, kdy mi manažer řekl, že to pro ně není problém, došlo na adresu. Když jsem mu ji řekl, sdělil mi, že bohužel nemohou přijít, protože by jejich technikovi hrozilo nebezpečí nákazy. Marně jsem mu vysvětloval, že pokud nebude s našimi klienty spát, nepoužije infikovanou injekční stříkačku, přenos z matky na dítě snad nepřipadá v úvahu, nevidím důvod, proč by nemohli přijít, ale bez úspěchu. A to byly tři případy za čtrnáct dní. Myslím si, že je to otázka generací."
Proto je také jednou z důležitých aktivit domu prevence a přednášková činnost, kterou vedou dva pracovníci domu, oba HIV pozitivní. "Razíme teorii, že pokud někdo o HIV pozitivitě přednáší, je třeba do toho vložit i svůj vlastní osud, posluchači to přijmou jinak a mohou s ním mít kontakt. Vidí, že to není člověk, kterému padají kusy masa, ale že je to člověk jako každý jiný," uzavírá Miroslav Hlavatý.

Článek je převzat, upraven a redakčně krácen z listopadového čísla časopisu Psychologie Dnes. Přečíst si zde dále můžete rozhovor s psycholožkou, která provádí expresívní terapii či zamyšlení nad komunikačními schopnostmi domácích zvířat.

info

V srpnu byl zaznamenán nadprůměrný počet s nákazou HIV

Ke konci srpna bylo v Česku od roku 1986 registrováno 633 HIV pozitivních, z toho až stovka nemocných zemřela na AIDS. Jen za srpen počet HIV pozitivních vzrostl o sedm, což je na naše poměry vysoké číslo. Podle Marie Staňkové, vedoucí lékařky AIDS centra pražské Fakultní nemocnice Bulovka, je ročně HIV zjištěna asi u 50 osob, v průměru tedy čtyři osoby měsíčně. "Srpnové zvýšení na sedm je spíše důsledkem náhody, nelze říci, že by se dále počet měl zvyšovat, nenaznačují to ani zářijové statistiky," vysvětluje Marie Staňková.
Nemoc AIDS se v rozvinutých zemích objevila před 22 lety. Afrika jí byla zasažena tak rozsáhle, že v některých afrických populacích najdeme více lidí HIV pozitivních či nemocných AIDS než lidí zdravých. Z USA a z dalších zemí se postupně rozšířila i do Evropy. Ze statistik vyplývá, že AIDS v Česku neohrožuje pouze gaye, bisexuály, narkomany, ale každého.

Česká společnosti AIDS pomoc (ČSAP) provozuje v Domě světla v Praze 8 - Karlíně telefonní Linku pomoci AIDS. Na telefonním čísle 224 810 702 jsou 24 hodin denně k dispozici odborně vyškolení dobrovolní pracovníci, připravení zodpovědět dotazy ohledně přenosu infekce HIV, možnosti testování, případně léčby. Jsou také připraveni poskytnout pomoc lidem HIV pozitivním, jejich blízkým i těm, kdo mají strach, že se touto nemocí nakazili. Testování HIV protilátek probíhá: pondělí 16.00 - 19.00, středa 9.00 - 12.00.