Dvě nebo tři školy najednou. Proč ne?

Jsou tací, kteří zvládnou dvě i tři prestižní školy a k tomu ještě stíhají podnikat a aktivně sportovat.

Iva Řezníčková: Voda na prodej

pavel.chalupnicek@seznam.cz

Co mají společného úprava vody a mezinárodní obchod? Pro třiadvacetiletou Ivu Řezníčkovou je toto spojení už čtvrtým rokem náplní každého všedního dne. Zdánlivě nesouvisející obory studuje na dvou pražských školách - technologii vody na Vysoké škole chemicko-technologické a mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické.

"Ta kombinace vypadá opravdu trochu vražedně, ale já si stěžovat nemohu. Naopak, uvázla jsem v paměti studijním referentkám a ty jsou ke mně vstřícnější - například nedělají problémy s prodloužením zkouškového období nebo vyřizováním žádostí. Občas se i mezi řečí zeptají, jak se mi na ekonomce daří. Na chemii mě vzali hned po maturitě bez přijímaček a za rok jsem si k ní přibrala mezinárodní obchod. Připadal mi zajímavý a nezklamal mě. Takže teď mám chemii spíš jako koníčka. Na ekonomii bych dříve či později stejně narazila a takhle na ni budu alespoň připravena."

Co je pro tebe na souběžném studiu dvou škol nejhorší?
"Největším problémem je pochopitelně čas. Ráno vstávám v šest, jedu z koleje na Jižním Městě do Dejvic na Vysokou školu chemicko-technologickou. Tam strávím pár hodin - třeba dnes jsem pěstovala v laboratoři bakterie. Potom mám školu na ekonomce na Žižkově. Jede tam od nás sice přímá tramvaj, ale i tak to trvá skoro půl hodiny. Když skončím tam, občas se stává, že musím zase zpátky do Dejvic. A odtud potom domů na kolej. Nikdy bych nemohla dělat dvě školy, kdybych neměla kolem sebe lidi, kteří mě podporují."

Například?
"Na chemii máme studijní kruhy. Všichni se tam známe, a tak není problém půjčit si od někoho poznámky z přednášky, když na ni zrovna nemůžu jít. Teď jsem byla semestr v zahraničí a v září jsem kvůli tomu přišla do nového kruhu. Ani to nebyl žádný problém, rychle jsme si na sebe zvykli a všichni jsou stejně vstřícní, jako kdybych mezi nimi byla od začátku. Něco takového nepřipadá na anonymní ekonomce v úvahu. Tam se nikdo o nikoho nestará. Já měla štěstí v tom, že jsem i přesto našla jednoho člověka, který dělal stejný obor jako já, chodil na stejné přednášky a hodně mi pomohl. Na druhou stranu si tam sami můžeme udělat rozvrh tak, jak nám to vyhovuje. Ale ani tak bych nezvládla studovat dvě školy, které by neměly kruhy."

Jsou nějaké rozdíly i v přístupu učitelů?
"Nerada bych zobecňovala, velmi to záleží na konkrétním člověku a na způsobu komunikace s ním. Pokud nejste arogantní, chovají se slušně i oni k vám. Na chemii mi jen jednou dal učitel pocítit, že nemá příliš v lásce ekonomy. Jinak se s kantory dá vždy vyjít. Možná je to i tím, že mám individuální studijní plán. Na začátku každého semestru se s proděkanem pro pedagogiku domluvím, co budu ten semestr studovat. Vědí, že to nedělám proto, že bych byla flákač a chtěla to jen kvůli své lenosti. Oproti tomu na ekonomce nikoho nezajímáte. Právě teď tam mám problém s jedním předmětem a vyučující mi dal najevo, že u zkoušky nebudu mít žádné úlevy. Počítala jsem s tím, takže mě to nerozhodilo."

A co třeba koleje nebo papírování spojené se studiem?
"S kolejemi nemám problém, protože naštěstí bydlím dost daleko od Prahy. Jediné úskalí bylo v tom, když jsem byla vedena jako studentka ekonomky a chtěla bydlet dohromady s chemiky. Obě školy v tomhle spolu moc nekomunikují. Podobné zmatky jsou i kolem toho kdy, kolik a komu mám vlastně platit za studium dvou škol a také kolem stravenek. S těmi z ekonomky se nikde jinde než na VŠE nenajíte, protože v menzách ČVUT v Dejvicích je nechtějí brát. Když jsem celý den v laboratoři, byla bych buď bez jídla, nebo bych musela jít na oběd s někým, kdo si kvůli mně objedná jedno jídlo navíc."

Máš už představu o tom, co budeš dělat, až v obou školách skončíš?
"Reálně to vidím tak, že najdu nejdříve nějaké uplatnění v tom, co studuji na ekonomce, tedy v mezinárodním obchodě. Před nedávnem jsem ale dostala nabídku jít po škole studovat postgraduálně chemii do zahraničí. Takže moc neplánuji, člověk nikdy neví, kam ho to zavane. Mým snem je oba obory zkombinovat. Třeba budu jednou prodávat pitnou vodu domorodcům v Súdánu."

Vladimír Tomšík: Ekonomie třikrát jinak
pavel.chalupnicek@seznam.cz

Ne pro každého jsou dva obory maximum toho, co lze zvládnout. Vladimír Tomšík (29) si vyzkoušel studium tří různých fakult zároveň. V roce 1996 absolvoval hospodářskou politiku na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze, o rok později úspěšně ukončil na stejné škole studium financí a peněžní ekonomie na Fakultě financí a účetnictví a zároveň ekonomie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Na obou školách navíc pokračoval v doktorském studiu a dnes má za jménem dvojnásobný titul PhD.

"Mým cílem nikdy nebylo absolvovat co největší počet škol, ale snažit se porozumět ekonomii. Kdybych se na každém z těchto oborů nedozvídal něco nového, tak bych jeho studia nechal, jako jsem to udělal u oboru ekonomie a sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Odtamtud jsem dobrovolně odešel ve třetím ročníku," říká Vladimír. Všechny tři studijní obory se týkají ekonomie. Přesto se podle jeho názoru zcela nepřekrývají. "Žádná fakulta není schopna nabídnout tolik předmětů, aby pokryla celý široký záběr ekonomie jako vědní disciplíny. A ani to nemůže být jejím cílem," tvrdí.

Když se Vladimíra Tomšíka zeptáte, co bylo hlavní nesnází při studiu, asi leckoho překvapí. Nebyl to ani nedostatek času, ani přílišná byrokracie spojená se studiem. Hlavním problémem se staly knihy. "Kvalitní literatury je v knihovnách nedostatek. Stejně tak mi chyběl například přístup k nejrůznějším databázím. Na obou školách se naštěstí situace v posledních letech výrazně zlepšila," zdůrazňuje.

Na rozdíl od jiných studentů měl možnost porovnávat výuku ekonomie na Vysoké škole ekonomické a Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Upozorňuje, že jde o srovnání nesrovnatelného, protože každá ze škol má trochu jiné zaměření. "Na fakultě sociálních věd má ekonomie mnohem větší časovou dotaci. Tato škola se snaží studentům poskytnout velmi dobrý základ v teoretické ekonomii. Naopak na Vysoké škole ekonomické získáte základy mikroekonomie a makroekonomie a dále už je na vás samých, jaké zaměření si zvolíte v dalších ročnících. Vybírat si tam můžete z více než osmi stovek kursů," tvrdí Vladimír.

Odlišné zaměření obou škol se podle něho promítá i v možnosti individuálního přístupu učitelů ke studentům. "Na Karlově univerzitě jsem zažil kursy, ve kterých byli pouze tři posluchači a profesor. Výuka spočívala v diskusi o předem nastudovaných zahraničních odborných článcích, kterou profesor, sám velmi uznávaný odborník, vedl a usměrňoval. Tyto kursy pro mě byly nejvíce přínosné," vzpomíná Vladimír. Na Vysoké škole ekonomické podle něho není s ohledem na velký počet studentů něco podobného vždy možné. "Přesto bych upřímně každému studentovi přál, aby podobný kurs alespoň jednou zažil," dodává.
Dnes působí Vladimír Tomšík jako hlavní ekonom společnosti Newton Holding a zároveň učí na Vysoké škole ekonomické. I když ví, co souběžné studium více škol obnáší, nemůže to podle něho být důvod, proč studentům například snižovat nároky na zkoušku: "Podmínky absolvování každého kursu jsou známé předem, jedinou omluvou je nemoc."


Práva, zahraniční obchod a k tomu vlastní firma - i tak se dá dnes studovat
jitkacer@hotmail.com

Studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a zahraničního obchodu na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické dokáže již pátým rokem skloubit Pavel Gonda (22). Tvrdí ale, že to byla více méně náhoda, než záměr. Po gymnáziu chtěl na práva, další školy si dal jako "bokovky", vyšlo mu všechno, a tak se rozhodl pustit se do obou škol najednou. "Oba obory mě totiž zajímají a umím si představit, že poznatky z obou využiji ve svém budoucím povolání," tvrdí. "Navíc to jsou obory, které v mnohých případech spolu úzce souvisejí." Aby vše časově stihl, dochází jen na jednotlivé semináře, protože podle jeho názoru tam jde především o osobní kontakt s vyučujícím. "Na seminářích je možná tvořivá práce a dialog, fakta si raději přečtu v učebnicích," nezakrývá.

Díky tomu má Pavel Gonda čas i na řadu dalších aktivit. Je členem Akademického senátu Právnické fakulty a Akademického senátu Univerzity Karlovy. A také jezdí závodně na kole. "Samozřejmě jako amatér," dodává rychle. "Sport hraje v mém životě důležitou roli, je to příležitost odreagovat se, vyčistit si hlavu. Jsem od malička soutěživý typ a nerad prohrávám." Pavel doufá, že se mu v příštím roce podaří jet na mistrovství republiky.

"Jestli jsem studijní typ?" zamyslí se. "Asi ano, škola mi nikdy nedělala problémy. Rád poznávám nové věci a navíc mi nahrává doba. K informacím se dostane každý, kdo o ně má zájem." Pavel si přednášky nechává uznávat jen sporadicky. Podle jeho názoru se v mnoha případech informace navzájem doplňují a člověk nemá na věc omezený pohled jednoho z oborů. Navíc tvrdí, že "to přeci jenom v té hlavě zůstává a naučit se věc podruhé už není časově tak náročné".

Vedle studia dvou škol, aktivního sportu a členství v akademických senátech založil Pavel se svým otcem firmu, která se zabývá finančním poradenstvím a které v počátcích věnoval veškerý svůj volný čas. Praxi tak považuje za stejně důležitou jako studium. "Vysoká škola je pouze klíčem otevírajícím bránu," tvrdí s nadhledem.
Z míry Pavla nevyvede ani námitka, že svým studiem na dvou školách najednou zabírá místo dalšímu uchazeči. "Dostat se dnes na vysokou školu není problém. Kdo opravdu chce, ten může studovat. Čili já zabírám místo jen těm, kteří pro studium nemají takové předpoklady. Jednou je tady takový systém a já ho využil. Takový je už život, někdo příležitosti využije a druhý nikoliv," říká upřímně.

Marie Míková: Kluci jsou úspěšnější
pavel.chalupnicek@seznam.cz

Marie Míková (50) je proděkankou pro pedagogiku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze, kde zároveň vyučuje. Se studenty, kteří se snaží zvládnout více škol najednou, má bohaté zkušenosti, a tak například tvrdí, že až na výjimky v takových případech kvalita studia utrpí.

Kolik lidí u vás na fakultě studuje více škol najednou?
"Nevedeme si přesnou evidenci, podle mého odhadu to bude mezi pěti až deseti procenty našich studentů. Donedávna jsme to zjišťovali pomocí čestných prohlášení, což ale způsobovalo neúnosné fronty u studijních referentek. Dnes se dozvíme jen o takových, kteří musí za své studium platit."

Za studium dvou veřejných vysokých škol neplatí všichni?
"Podle zákona o vysokých školách se doba studia na veřejných vysokých školách sčítá. Pokud tedy student začal v jednom roce studovat dvě veřejné vysoké školy a například po čtyřech semestrech souběžného studia jednu z nich ukončil, je na něj pohlíženo, jako by měl odstudováno osm semestrů na jedné škole. Jde-li o bakalářské studium, musí od dalšího semestru začít platit, protože překročí maximální dobu, po kterou lze studovat bez poplatků. Ta je v zákoně stanovena u bakalářského studia na tři plus jeden rok, tedy právě osm semestrů. Poplatek není zanedbatelný, na Vysoké škole ekonomické jde v současné době o částku 2400 korun za každý měsíc studia nad zákonem stanovenou hranici. Soukromé vysoké školy se do této doby nezapočítávají."

Lze podle vás studovat více škol zároveň, aniž by utrpěla kvalita studia?
"Až na vzácné talenty ne. U nás souběžné studium úspěšně ukončí jen přibližně třetina těch, kteří se do něj pustí. Obvykle jsou to kluci. Nejméně úspěšní jsou ti, kteří "pro jistotu" hned ze začátku nastoupí na více škol a po pár semestrech zjistí, že to takhle dál nejde. Všem zájemcům o souběžné studium bych doporučovala, aby nejprve začali s jednou školou. Teprve až budou mít část studia za sebou a budou mít jasno, co ještě chtějí studovat a že to zvládnou, ať se přihlásí na druhou. Pokud musí někdo jedné školy nechat uprostřed studia, zbytečně tam celou dobu zabíral místo pro někoho jiného a plýtval časem učitelů a - hovoříme-li o veřejné vysoké škole - také penězi ze státního rozpočtu.

S čím se na vás jako na proděkanku pro pedagogiku takoví studenti nejčastěji obracejí?
"Nejčastěji jde o žádosti o odklady zkoušek, případně o přerušení studia. Snažím se jim vyhovět, pokud to studijní předpisy umožňují. Ale například u přerušení studia by měli zvážit, že lze přerušit nejdéle na čtyři semestry, potom je nutné alespoň jeden semestr ve škole pokračovat a teprve poté lze přerušit maximálně na další dva semestry. Výjimky jsou možné jen kvůli vážným zdravotním důvodům."

V zahraničí je to trochu jiné
jitkacer@hotmail.com

Jiří Pehe, ředitel New York University v Praze, studoval v 80. letech na kolumbijské univerzitě v USA: "Struktura studia v USA je poněkud odlišná od té naší, ale obecně lze říci, že studium dvou a více oborů v rámci jedné školy se stává stále větší módou," tvrdí. "Nejčastějším úkazem je takzvané interdisciplinární studium, tedy takové, které přímo zohledňuje studium dvou oborů, například práv a sociologie. V USA, na rozdíl od Česka, si studenti školu platí a studiem dvou oborů vlastně ušetří na ubytování a životních nákladech, i když poplatek za studium dvou oborů je vyšší."

Na druhou stranu si možná řada lidí, kteří mají zkušenost se studiem v zahraničí, uvědomí, že studium dvou a více škol - nikoliv oborů - je jakousi českou raritou. Bohumír Štědroň, již dostudovaný právník, který takovou zkušenost má z ročního pobytu na právnické fakultě v Bonnu, si myslí, že tato skutečnost ne příliš lichotivě vypovídá o našem vysokoškolském systému. Na západních univerzitách totiž musí studenti daleko více pracovat samostatně, odevzdávat různé eseje a další. "Pochybuji, že někdo zvládne dvě a více škol najednou," říká. "V Čechách je prostě pár lidí, kteří jsou opravdu chytří a mají na to, ti ostatní si vybírají spíše lehké zkoušky a snaží se, aby se jim co nejvíce věcí uznalo."