Jiří Zlatuška (senátor, rektor MU): Vzdělání, hnací síla budoucnosti

Česká republika má řadu důvodů, proč vzdělání i výzkum považovat za oblast vyžadující v zájmu budoucího vývoje prioritní investice. Naši konkurenceschopnost nespasí opakování hesel o starých tradicích českých řemesel, které na současnou produkci nemají příliš velký vliv. Ani levná, protože málo produktivní pracovní síla, která se v době mobilního kapitálu nemůže vymezovat vůči konkurentům z třetího světa.
Kvalita života stárnoucí populace, zvyšující se podíl obyvatel závislých na výplatě penzí, sociálních dávek a vyšší náklady na zdravotní péči závisí na efektivnějším využití výsledků činnosti ekonomicky aktivní části obyvatel. Vzdělání je zde hnací silou, která tento problém ve vyspělých zemích pomáhá řešit.
Průměrná doba školní docházky v populaci je dobrým měřítkem rozvinutosti lidských zdrojů ve společnosti. Empirické studie to dostatečně dobře prokazují. Velmi pochybné je proto zejména časté zpochybňování toho, proč by naši maturanti měli v širším rozměru dostat šanci ke studiu na vysokých školách a co by se získaným vzděláním dělali.
Zcela zřejmě si totiž nejvíce škodíme právě bržděním průchodu mladé populace vysokými školami. Platí to zvlášť výrazně ve spojení s faktem, že středoškolské vzdělání se stalo de facto standardem a masový charakter získává vysokoškolské studium, kterým prochází více než polovina populačních ročníků.
Podle posledních statistik vstupuje v zemích OECD do vysokoškolského vzdělání v průměru 45 procent populačního ročníku. Více než 60 procent je to ve Finsku a Švédsku, více než 50 procent v Polsku, Maďarsku, Norsku, Islandu, Nizozemsku a Argentině, a průměrná hodnota 45 procent je dosažena nebo překročena v Koreji, Spojených státech, Velké Británii nebo Izraeli.
V České republice vstupovalo v roce 1999 do univerzitních studijních programů pouze 23 procent populačního ročníku, což bylo nejhorší publikované procento mezi zeměmi OECD, horší než Mexiko s 24 procenty.
Šance na přijetí ke studiu se mírně zlepšují s tím, jak se zvyšuje kapacita vysokých škol a zmenšují populační ročníky. Celkový počet nově přijímaných studentů však ani po těchto změnách nepřesáhl v roce 2002 hranici 38 procent (u univerzitních jen zhruba 32 procent).
Toto číslo zahrnuje spoustu nových studentů, kteří jsou starší 19 let, protože méně než 20 procent studentů skutečně přichází na vysokou školu již v devatenácti. Často uváděný údaj blížící se 50 procentům navíc vychází z počtu vysokoškolských studií včetně vícenásobných studií některých lidí, nikoli z počtu studujících fyzických osob.
Vláda do návrhu rozpočtu na příští rok zahrnula více než dvoumiliardový nárůst prostředků pro vysoké školy. To je vzhledem k obecným dopadům reformy veřejných výdajů zřetelné znamení toho, že si velmi špatnou situaci v přístupu k vysokoškolskému vzdělávání uvědomuje.
Peníze však nebudou jediným limitem pro přístup k vysokoškolskému vzdělání. Bude jím také struktura sítě středních škol, kterou dnes svými rozhodnutími budou určovat krajská zastupitelstva.
V Česku jen asi čtvrtina maturantů končí studia na všeobecně zaměřených středních školách. To je v rozporu s trendem posouvat specializaci ve vzdělání na pozdější stadia. Všeobecné vzdělání vytváří fundament, který umožňuje absolventům vyšší pružnost při hledání uplatnění. Proto je také podíl středoškolských studentů na všeobecně vzdělávacích středních školách v rozvinutých zemích výrazně vyšší než u nás.
Zde je také příčina předsudku o tom, že možnosti dalšího růstu počtů studentů vysokých škol jsou u nás vyčerpány. Potřebujeme zkrátka rozšířit kapacitu škol gymnaziálního typu, abychom dovolili většímu počtu studujících získat lepší předpoklady pro další studium na vysokoškolské bakalářské úrovni.
Kvalitní vysokoškolská studia navazují na soustavu středních škol. Nebojme se proto toho, že budeme mít zbytečně moc lépe připravených maturantů. Z vysokých škol tento požadavek dosud výrazně nezaznívá, i když kvalitněji připravení středoškoláci jsou v jejich bytostném zájmu. Jedním z nejhorších výsledků minulé vlády je stagnace podílu gymnaziálních studií a rozšiřování středoškolských studií odborných. To dobře dokumentují neradostná data o vysoké nezaměstnanosti absolventů učebních oborů a odborných středních škol.
Redukce počtu tříd na středních školách by proto měla zachovat počty studujících na gymnáziích na úkor počtu studujících na odborných středních školách a v učebních oborech. Při klesající porodnosti dostaneme vyšší procento gymnazistů mezi středoškoláky. To je však vzhledem k současnému stavu vysoce žádoucí výsledek.

Autor, senátor, je rektorem Masarykovy univerzity v Brně