Tlouštíci Jejího Veličenstva

Poslanec ví, o čem mluví. Čerstvé údaje britské zdravotní agentury (Health Development Agency) přesvědčí i toho, kdo se v Británii nedívá kolem sebe. Téměř dvě třetiny všech zdejších dospělých mužů mají buď nadváhu, anebo jsou klinicky obézní. Totéž se týká poloviny dospělých žen. A děti? Podle zdravotních prognostiků brzy své rodiče "přetloustnou". Zatímco mezi šestiletými Brity je obézní "pouze" každé dvanácté dítě, mezi dvanáctiletými má nadváhu již každé páté. Souhrnem: za posledních deset let se počet tlouštíků mezi ostrovními dětmi zdvojnásobil.

Školní oběd: Lupínky, tyčinky, cola

Británie o svém tloustnutí pochopitelně dávno ví. Rozdíl mezi minulostí a dneškem spočívá v tom, že nyní se obezita stala "oficiálním problémem". Odstranit ji ovšem znamená bojovat s řadou současných ostrovních vášní. Například, poměřeno počtem obyvatel, Britové vedou dvě nikým nevyhlášené soutěže: jsou největšími jedlíky bramborových lupínků a čokoládových tyčinek v Evropě.
Tuto mohutnost lze ostatně pozorovat pouhým okem. Například v britských školách, kde se obědvá buď teplé školní jídlo, anebo jídlo přinesené z domova v kufříku, zvaném "lunch box". Jak jsem se mohl nejen dočíst, ale i spatřit ve škole svých dětí, "lunch box" většiny stolovníků bývá neomylně nacpán třemi základními pochutinami: bramborovými lupínky, čokoládovou tyčinkou a lahví coca-coly. Sendvič nebo jablko protlačí do kufříku zřejmě jen ti nejsveřepější rodiče.
A protože sveřepých rodičů zřejmě ubývá, britští lékařští výzkumníci ztrácejí trpělivost. I jednoduchá rešerše stačí k důkazu, že "to všechno dávno říkali", a že "již několik let britským rodičům dobře, leč marně radí". Tady je několik letošních příkladů:
Není to tak dávno, co tým vědců zjistil, že chlapci ve školním věku podávají nejlepší intelektuálním výkony tehdy, když mají trochu hlad. Dívky prý naopak hlad mít nesmí, ale chtějí-li mít dobrou paměť, měly by prý snídat fazole.
V říjnu zajásal tým z Oxford Brookes University: "Máme dobrou zprávu, rodiče mohou tloušťku svých ratolestí ovlivnit. Stačí, aby děti snídaly porridge nebo neupravené müsli, a brzy zhubnou."
To by v tom byl čert, aby se draze zaplacené výzkumy jednoho dne nevyplatily.
Tuto kletbu si zřejmě dlouho opakovali výzkumníci z univerzity v Liverpoolu. A to tak dlouho, až si řekli, že se na to musí jinak: Chcete zůstat obézní? Pak musíte počítat s diskriminací. Liverpoolští totiž ponechali stranou snídaně, obědy i večeře, a zkoumali reakce spoluobčanů:
Vědci představili pokusné skupině stejného muže nejprve s obézní partnerkou, a potom s partnerkou štíhlou. A výsledek? Přestože "porotci" slyšeli: ignorujte ženu, posuďte muže, partner obézní ženy byl oznámkován jako "pasivní, beztvarý, do sebe zahleděný, depresivní, slabý a nezaopatřený". A jak si lze domyslet, tentýž muž získal při pokusu s partnerkou štíhlou hodnocení takřka opačné. Přesto Britové tloustnou dál, takže v tom onen čert asi opravdu je.

Pomůže nový zákon Nebo pilulka?

Existují ale lidé, kteří podobné pokusy "zeštíhlet Británii" buď dávno vzdali, anebo si vždycky mysleli, že jsou zbytečné. Patří mezi ně ti, kteří považují obezitu za takřka nevyhnutelný výsledek životního stylu a podoby dnešního moderního světa vůbec. "Žijeme v obézogenickém prostředí," říká profesor Mike Kelly z již citované Health Development Agency, "jsme závislí na automobilech, jsme obklopeni rychlým občerstvením a všude nám nabízejí k jídlu víc, než potřebujeme."
Tuto zjevnou pravdu prokazatelně přijali také někteří britští poslanci a nejaktivnější z nich, Debra Shipleyová, hodlá s oním "obézogenickým prostředím" bojovat. Jak? Napsala již zákon, který je inspirován politickými snahami omezit kouření, a doufá ho prosadit ve sněmovně. Zákon se jmenuje Children's Television Advertising Bill a zakazuje uvádět televizní reklamy na nezdravá jídla v čase dětských pořadů.
To, že reklamní kampaně potravinářských řetězců jsou prohnané, je nezpochybnitelným faktem. Firma Cadbury například nedávno vyhlásila na obalech svých sladkostí soutěž na pomoc britskému školství. Pravidla byla snadná: škole, jejíž žáci spořádají nejvíc sladkých výrobků, společnost nakoupí vybavení na sportovní hry. (Kolik asi tlusťochů povstalo kvůli několika míčům?) Přesto je otázka, co stojí na počátku. Reklama, anebo sledování televize vůbec?
I když žádné věrohodné celobritské statistiky o volném čase dětí neexistují, většina dětí nepochybně následuje příkladu dospělých. Školní třída mé dcery dostala nedávno za úkol nakreslit, co dělala předešlé odpoledne. Z pětadvaceti žáků se dvacet nakreslilo na gauči v poloze televizního diváka. Takže: pokud u televize britské děti zůstanou, přestanou na gauči baštit lupínky a čokoládu jenom proto, že své laskominy již neuvidí v reklamách?
Nepochybně ne, a tak je velmi důležitá naděje, kterou poskytují obézním výzkumníci z Birminghamu: "Jsme už velice blízko pilulce, která dokáže tuk bez vedlejších účinků odstranit," prohlásil na počátku listopadu vedoucí birminghamského týmu, profesor Mike Tisdale. "Lék je založen na proteinu zinc alpha 2 glycoprotein, který sice ničí tuk, ale svaly nechává na pokoji."

"Nejtlustší" města

Než ale pilulky, anebo nějaké jiné zázračné řešení způsobí, že Britové nebudou sami sebe hodnotit jako jeden z nejtlustších národů současné Evropy, zbude ještě nějaký čas na tabulky a žebříčky. V celobritském hodnocení zatím vyhrávají jako "nejtlustší" dvě skotská města, Edinburgh a Glasgow. Na třetím místě je anglické město Stoke-on-Trent, které vede pořadí měst anglických; před Liverpoolem a Wolverhamptonem.
Nakolik se můžeme na pořadí nejobéznějších míst Británie spolehnout, těžko říct. Ale občané Stoke-on-Trent vzali své neblahé tukové vítězství vážně a vymysleli několik projektů, které jim mají pomoci zhubnout. Jeden z nich zavádí cvičení na lékařský předpis, druhý navrhuje, aby se do britských vysvědčení dostala kolonka popisující žákovu tělesnou konstituci.
Posledně jmenovaný nápad není nový. Je tomu již delší čas, co se o podobnou revoluci snaží profesor Julian Peto. Ten byl letos v červnu se svým nápadem dokonce v parlamentu, kde ho "vlídně" vyslechl zdravotní výbor. "Rodiče nejsou v případě obezity svých dětí objektivní," řekl profesor Peto britským médiím, "ale učitel nemá co skrývat: měl by žákovu obezitu prostřednictvím výroční zprávy o prospěchu nahlásit."
Komu by měl učitel své žáky nahlásit za to, že jsou tlustí, se mi nepodařilo zjistit. Naopak zjistit, že britská vláda začíná na varování zdravotníků před "epidemií obezity" slyšet, není vůbec těžké. Dočtete se to v každých novinách: kabinet svolává takzvaný "summit o soli", na němž chce od společností jako Heinz, McDonald's nebo Birds Eye žádat bezpečnější výrobky určené dětem. Tedy: méně slané, méně sladké.
Jak se zachovají tváří v tvář britské "časované bombě" mezinárodní koncerny, těžko říct. Ryze britský řetězec supermarketů Sainsbury's na nic nečekal, a vyhlásil: Nechceme se podílet na zkracování britského života, a proto v našich výrobcích snižujeme obsah soli.
Skautský přístup. Proto i autor tohoto textu nebude čekat, až ho někdo udá: až se zanedlouho z Británie vrátí, pásek bude mít o jednu dírku povolený. Bohužel, britskými lékaři vyzkoumané pravidlo, že muži podávají nejlepší intelektuální výkony hladoví, na něj vůbec neplatí.

Za to, že Britové v posledních letech tak nebývale ztloustli, může nejspíš i neopakovatelné duo televizních šoumenek, které si říkají Two Fat Ladies. Z jejich pravidelné kulinární show v televizi BBC se totiž stal přímo kultovní pořad. Clarissa Dickson Wrightová a Jennifer Pattersonová, dvě oplácané ženy neurčitého věku, s vtipem a vervou sobě vlastní vnikají lidem do kuchyní a předvádějí tam koncetr s těžkými omáčkami, horami česneku, mastnými oky a pekáči tučných mas. Jejich oslava domácího vaření dráždí chuťové buňky a "vráží se přímo do stehen". Dieta hlídačů kalorií před jejich náporem bledne a vypadá náhle velmi vysmrdle. Popovým ikonám od sporáku nově tleská i Amerika. Pouští si je na kabelové Food Network - a tloustne.

Michal Růžička, autor je redaktorem BBC