První počítačový vir se zrodil před dvaceti lety

První počítačový vir se zrodil před dvaceti lety

Minulý týden oslavily počítačové viry dvacáté výročí svého vzniku. Za tu dobu se rozšířily natolik, že se staly prakticky každodenním problémem uživatelům všech typů počítačů.
První zdokumentovaný vir vytvořil americký student Fred Cohen, který tak zkoušel zabezpečení počítačů v rámci studia na Jihokalifornské univerzitě. Cohen také jako první použil termín "virus" ve své doktorandské práci, kterou zveřejnil 10. listopadu 1983.
Dnes podle britské televizní a rozhlasové stanice BBC existuje téměř 60 tisíc virů. Některé skoro nepostřehnete nebo se projeví jen krátkodobě (občas i vtipně), jiné ale představují permanentní hrozbu pro fungování počítače a bezpečnost uložených dat. Tvůrci virů totiž drží krok s nejnovějšími technologiemi často lépe, než autoři antivirové ochrany. Nejhorší viry se dokáží samy šířit prostřednictvím internetu a jsou schopné za sebou zanechat spoušť.
Fred Cohen stvořil svůj vir s cílem zmapovat způsob fungování podobných programů. V záznamech ke své práci definoval počítačový vir jako "program, který může nakazit další programy a pozměnit je".
Svůj vir nechal Cohen působit na grafický program nazvaný VD, který byl určen pro mini-počítače nazvané Vax. Vir se ukryl uvnitř VD a k šíření do dalších částí systému využíval přístupové kódy ostatních uživatelů. Při všech zkouškách, které Cohen provedl, se vir dokázal dostat přes přístupové kódy do určitých částí systému dříve než za hodinu. Nejrychleji to zvládl za pět minut.
Vytvoření viru vyvolalo na univerzitě takové zděšení, že další testy byly zakázány. Fred Cohen přesto dokázal vykonat podobné zkoušky na dalších počítačových systémech. Výsledky byly prakticky stejné - vir se brzy dostal do všech programů, které byly v přístroji nainstalovány.
Ve své práci Cohen už tehdy předvídal další nebezpečí: "Stejně, jako se viry dokáží šířit v počítači, mohou se šířit i počítačovou sítí. Představují tak velkou a prakticky okamžitou hrozbu pro mnoho současných systémů." Internet přitom byl v té době ještě v plenkách a jeho síť (dá-li se v této souvislosti vůbec mluvit o internetu) tehdy propojovala zhruba 1000 vybraných počítačů, a to hlavně ve Spojených státech, Británii a Norsku.
Velmi krátce po zveřejnění Cohenových výzkumů se objevily viry v osobních počítačích firmy IBM. Jako první z nich se do širokého povědomí dostal v roce 1986 vir nazývaný Brain (Mozek). Pochází z Pákistánu a pravděpodobně měl svým tvůrcům pomoci monitorovat plagiáty jejich programů.
Vytvoření Brainu odstartovalo vlnu dalších virů, jako jsou Lehigh, Jerusalem, Cascade nebo Miami. Všechny se zaměřovaly na uživatele osobních počítačů a přenášely se ukryté v programech, které si majitelé PC vyměňovali na floppy discích. Přestože dokázaly na nakažených počítačích napáchat značnou neplechu, byly stále poměrně vzácné.
Šíření virů však vyvolalo odvetu v podobě antivirových programů, které se snažily nebezpečné programy co nejrychleji odhalit a zastavit. To přinutilo tvůrce virů k hledání cest, jak své výtvory co nejlépe ukrýt. A brzy našli způsob: viry začaly měnit své formy, což ztížilo jejich zachycení.
V roce 1992 vyvolal vir poprvé prakticky celosvětovou mediální paniku. Jmenoval se Michelangelo a zaútočil 6. března. Předpokládaný chaos, který měl podle původních obav způsobit, ale nikdy nenastal.
Na příchod operačního systému Windows reagovali i tvůrci virů - nastala doslovná exploze takzvaných makro-virů. Ty se zaměřují hlavně na produkty firmy Microsoft a využívají šablony pracovních programů, takže je nelze rozpoznat podle koncovky - mohou mít například na první pohled neškodnou koncovku .doc. Infikují se často samotným otevřením, zavřením či uložením.
Makro-viry se šíří rychleji a snadněji než běžné viry, protože lidé si mnohem častěji vyměňují (nebo sdílejí) dokumenty než celé programy. I proto si makro-viry brzy vydobyly mezi ostatními škodícími programy dominantní postavení.
Přestože Microsoft přichází se stále novými a novými verzemi svých programů, tvůrci virů s ním drží krok. Často se naopak zdá, že napřed jsou spíše oni.
Vir Melissa, který zaútočil v březnu roku 1999, přišel s novým trendem. Jednalo se o kombinaci makro-virů, z nichž jeden se zaměřil přímo na adresáře v dnes nejběžnějším programu pro používání elektronické pošty Microsoft Outlook. Vir se pak automaticky a bez vědomí uživatele odesílal e-mailem na všechny internetové adresy obsažené v adresáři. Internet v té době zažíval boom, internetová pošta se už stala masovým prostředkem komunikace - a to vše pomohlo Melisse k "úspěchu".
Od té doby se každý rok objeví jeden či více virů, které zaplaví internet, a ohrožují tak počítače na celém světě. V roce 2000 to byl například vir nazvaný I Love You, následovaný Nimdou a Code Red. Později přišly Sobig, Palyh, Slammer či MSBlast, které způsobily větší škody, než si dřívější tvůrci virů vůbec dokázali představit.