Němci mají schované marky za 3,8 miliardy eur
Zastrčené v kapsách obnošených kalhot, důmyslně schované v nočních stolcích nebo na dně zaprášených kasiček leží 25 miliard neplatných německých mincí, které Němci po zavedení eura zapomněli (či odmítli) směnit za novou evropskou měnu.
Ani dva roky poté, co se ve Spolkové republice, zakládající členské zemi evropské Hospodářské a měnové unie, začalo platit eurem, nostalgie po silné marce nezmizela. Naopak.
Feniky a marky si lidé většinou nechávají jako suvenýry. I dnes ale v Německu existují obchody, které placení starou měnou tolerují a v nichž je možné se přebytečných mincí zbavit.
Jednou z prodejen, kde berou neplatné marky, je trafika Tilla Morgensterna v hesenském Sprendlingenu. Na jejích dveřích visí cedule s nápisem: "Zde ještě můžete platit starou dobrou D-markou".
Z asi sto dvaceti zákazníků, kteří u Morgensterna pravidelně kupují cigarety, noviny, časopisy nebo knihy, nabídku využívají v průměru dva až tři lidé za den.
"Zrovna dnes tu dva nakupující utratili 220 marek," citoval majitele kiosku regionální list Offen-Post. "Dohromady jsem zatím dostal asi 600 marek."
Nejvyšší částkou, zaplacenou jedním jediným zákazníkem, bylo podle Morgensterna 120 marek. Mnohem častěji ale chodí lidé s menšími obnosy - s jedno-, dvou- nebo pětimarkovými mincemi. S tak malou částkou se jim většinou nechce do banky. Nebo prostě nevědí, co s ní.
Na pultě u pokladny má šestatřicetiletý obchodník položenou kalkulačku. Pokud chce zákazník platit v markách, vynásobí cenu v eurech číslem 1,95583. Právě takový je oficiální směnný kurs mezi společnou evropskou a starou německou měnou.
"Až dám dohromady nějakou pořádnou sumu, odvezu bankovky a mince do ústřední zemské banky ve Frankfurtu," plánuje Morgenstern. Bankovní úředníci mu tam bez poplatků promění utrženou částku na eura.
Přestože sprendlingenský majitel trafiky uznává, že vybírat, přepočítávat a měnit marky obchodování spíše komplikuje, než ulehčuje, věří, že se mu jeho snažení vyplatí. Důvodem není jen fakt, že se informace o jeho experimentu objevila hned v několika hesenských regionálních listech.
"Na nápad s markami mě přivedly staré bankovky, které jsem náhodou objevil při stěhování pokladny," řekl novinářům. Podobným způsobem k markám, považovaným za dávno ztracené, podle něj přišla i spousta dalších Němců.
Výpočty německé centrální banky dávají Morgensternovi zapravdu.
Ze 49 miliard mincí, které byly krátce před zavedením eura v lednu 2001 v oběhu, se podle její mluvčí Gabriele Reitzové-Wernerové bance vrátila jen necelá polovina. Pokud by někdo najednou odevzdal všechny ztracené či záměrně neodevzdané kovové marky, dostal by za ně 3,8 miliardy eur.
Chybějí však i bankovky: Z celkem 2,7 miliardy papírových peněz jich v Německu či v zahraničí - ať už v sousedních zemích, nebo například na Balkáně - obíhá ještě 198 tisíc.
"Pokud uvážíme, že v Německu je 40 miliónů domácností, měla by mít každá rodina doma asi 625 starých kovových marek a feniků," napsal týdeník Der Spiegel. Proč?
"I po letech je pro mnohé Němce marka symbolem poválečného hospodářského vzestupu," vysvětluje Spolkový svaz německých bank.
