Imigrace má mít pevná pravidla
Autor dopisu "Celé národy nelze přestěhovat" (HN 25. listopadu) nachází na hlavní otázky stran imigrace do Evropy, jak sám uvádí, "jednoduchou odpověď". Za to by mu bylo možné pogratulovat - kdyby ji ovšem dále nerozvedl velmi sporným způsobem.
Jsou nutná jasná imigrační pravidla, ale neměla by být diskriminující. Lidé nemohou za to, kde se narodili a zpravidla ani nemají příliš šancí ovlivnit dění ve své zemi, takže nevidím nic špatného a tím méně vychytralého na tom, chtějí-li žít jinde. Je nesmyslné to někomu vyčítat a chtít po něm, aby měl sounáležitost s těmi, kteří v jeho zemi zůstali (to je stejně absurdní, jako něco podobného vyčítat naší emigraci po roce 1948 nebo 1968).
Pokud je někdo ochoten být řádným občanem jiného státu a prokáže, že je toho schopen, měl by mít právo v tomto státě žít jako plnoprávný občan. Nevím, proč by toho a priori neměl být schopen dle autora "nějaký Afghánec, Angolan či Palestinec". Opravdu nevím, v čem je kupříkladu průměrný třicetiletý Afghánec horší než třicetiletý Američan, Angličan nebo Fin? Co bohužel nelze, prověřit z hlediska způsobilosti být řádným občanem některé naše "milé" spoluobčany a pokud by neuspěli, naopak je někam vyexpedovat.
Občas cestuji i do různých, dle dnešní terminologie "rozvojových zemí" a viděl jsem zde velmi mnoho schopných lidí, kterým chybělo jediné: příležitost. Řada dětí třeba vietnamských rodičů studuje na školách daleko kvalitněji (i když mají někdy určité úlevy) než některé "domácí" děti. Ale to je možná právě to, čeho se někteří obávají - že by se mohlo ukázat, že v objektivní soutěži by neobstáli nejen vůči "domácím", ale ani vůči těm, na něž se jako na cizince předem dívají spatra.
