Jak se vyrábějí ferrari a maserati? Potichu bez robotů

Jak se vyrábějí ferrari a maserati? Potichu bez robotů

Ferrari má s Maserati mnoho společného. Obě značky patří koncernu Fiat a jejich továrny, v porovnání s ostatními automobilkami spíše továrničky, sídlí nedaleko od sebe. Automobilka Maserati s trojzubcem ve znaku stojí v Modeně a Ferrari se vzpínajícím se koněm ve svém logu má své místo v ani ne dvacet kilometrů vzdáleném Maranellu. Obě města patří k severu Itálie.
Když jedna ze značek uvádí nový model, český dovozce pozve okolo dvou desítek zákazníků, aby si prohlédli novinku a zhlédli výrobu těchto sportovně založených aut. "Zveme lidi, kteří od nás auto mají nebo o něm vážně uvažují," říká Radka Hutárková, manažerka firmy HP-Exclusiv, importéra ferrari a maserati do Česka. Na "pouhé" fanoušky se nedostane.
Tentokrát je v hlavní roli Maserati Quattroporte, nový vůz menší z obou značek, ale s delší tradicí. Dvoudenní akce zaměřená na získání kupců některého z prestižních aut začíná. Přestože se qua-ttroporte ještě v Česku ani neobjevilo, devět zákazníků už podepsalo objednávku.

Každé auto má podpis mechaniků

Nejdříve je na programu návštěva továrny v Modeně. Maserati si tu mimochodem nedávno vybral i fotbalista Pavel Nedvěd. Jak už to v automobilkách bývá, i v továrně Maserati je zakázáno fotit. Cihlové tovární budovy jsou docela malé, tady se auta nevyrábějí po deseti tisících kusech. Právě to je jeden z argumentů, které značka používá při získávání zákazníků. "Mercedesů se ročně vyrobí milión, denně tři tisíce. Tady sjede z linky každý den 14 až 15 aut," připomíná zákazníkům výhodu oproti konkurenci Zdeněk Holubovský, šéf společnosti HP-Exclusiv.
U každého auta je jasné, který dělník na něm co udělal. Když něco pokazí a majitel je nespokojený, přijde se na něj. Maserati i Ferrari se chlubí i tím, že vznikají ručně. Roboty, které ve velkosériové výrobě automaticky dávají auta ve velkém tempu dohromady, tady nenajdete. V hale je díky tomu větší klid.
Výroba maserati jede na dvou linkách, větší pozornost směřuje tam, kde se vyrábějí první kusy nového modelu Qua-ttroporte. Zákazníci se od průvodce dozvědí, že plechy pro auta se vozí z Turína, kde sídlí koncern Fiat, ale motory má na starost Ferrari v nedalekém Maranellu. V továrně pracuje celkem 500 lidí, z toho tři sta ve výrobě a dvě stě v kancelářích. Provoz zná jen ranní směnu, pozdě odpoledne ruch ustane.
Když je auto hotové, vyjíždí na zkušební projížďku. Odehrává se v běžném provozu, čerstvý vůz najede 80 až 120 kilometrů. Ještě dříve ale motor před uložením do auta absolvuje test na strojích. Trvá 40 minut, pro nové quattroporte dokonce platí nejméně dvě hodiny.
Tradičně velký trh představuje pro Maserati Amerika, kam dnes odjíždí asi 40 procent vyrobených aut. Průvodkyně jménem Giulia připomíná krátkou historii značky, kterou založilo v roce 1914 šest bratrů v nedaleké Boloni. První auto vyrobili v roce 1926, šlo o závodní vůz. Jen sportovní auta, na závodech patřící k nejlepším, vyjížděla z jejich dílny více než deset let. Cestovní model fabrika postavila až v roce 1937, kdy se továrna přestěhovala do Modeny.

Projížďka se nekoná

Po prohlídce továrny následuje podrobné představení nového quattroporte. Nejdříve se zákazníci dozvědí spoustu teoretických údajů o motorech i komfortu, který novinka nabízí. Následně si mohou do auta sednout, nastartovat jej, ale zařadit první rychlostní stupeň a vyjet alespoň na krátkou projížďku není možné. Některé manželky zákazníků se začínají trochu nudit, ale jiné si po oba dny užívají.
Program v továrně je však u konce a odjíždí se na prohlídku muzea Maserati. Je soukromé uprostřed zemědělského statku. Majitelem je rodina statkáře, která více než na kukuřici vydělává na prodeji kartiček s obrázky fotbalistů. Žádný školák se bez nich v Itálii neobejde.
Zážitkem ale může být i oběd, který se odehrává už ve městě aut Ferrari, v Maranellu. Restaurace Cavallino naproti vchodu do továrny je totiž místem, kde zakladatel značky Enzo Ferrari uzavíral obchodní smlouvy. Navíc se sem vždy chodili najíst a pobavit piloti formule 1. V minulosti Niki Lauda, Alain Prost a další jezdci, dnes Michael Schumacher a Rubens Barichello. Velký zájem turistů o tuto restauraci však známé piloty údajně odhání do jiných podniků.

Auta jsou jen pro zákazníky

Hovory se ve valné většině točí kolem aut. Zákazníci navzájem proberou, zda by se nedalo při koupi superdrahého auta ušetřit. Jindy se s trochou nadsázky ptají: "Kdy začnou vyrábět auto s turbodieselem a pohonem všech kol?" Hodně zájemců o maserati či ferrari z této skupiny provozuje v Česku nebo na Slovensku restaurace. Výčet majitelů těchto vozů však zahrnuje různé profese - od sportovců, přes finančníky a umělce až po lékaře.
Auta, o jejichž koupi přemýšlejí, jim nabízejí jedinečnost. Na té obě automobilky stavějí svou strategii. "Ani ředitelé, ani manažeři Maserati nebo Ferrari těmito vozy nejezdí. Naše auta jsou vyhrazena jen zákazníkům. Výjimku tvoří prodejci, kteří musí vědět, co prodávají," popisuje zvyklosti dvou exkluzívních automobilek Zdeněk Holubovský. Na parkovištích okolo továrny v Modeně i Maranellu stojí všude fiaty a alfy romeo. Auta ze stáje koncernu Fiat.
K exkluzívním autům patří i jedinečný program. Česká skupinka tak do večera ještě stihne navštívit starostu Maranella na radnici, všichni si s ním potřesou rukou a dostanou pamětní medaili. Na ní je muž pro historii města zdaleka nejdůležitější - Enzo Ferrari. Starosta vysvětlí, proč automobilka stojí v malém Maranellu. Rozhodli fašisté, kteří během druhé světové války přikázali průmyslovým firmám, aby se přestěhovaly za hranice měst. Kvůli bezpečnosti obyvatel při bombardování průmyslových objektů. Následuje prohlídka výroby parmazánu a den končí večeří ve mlýně.

V Maranellu se to hemží turisty

To nejlepší přichází nakonec. Ferrari je Ferrari a při vší úctě ke konkurentům zůstává jedinečné. Svébytné je i okolí továrny. Přes ulici restaurace Cavallino, na druhém rohu obchod s oblečením a doplňky - vše v zářivé červené podle Fe-rrari. O ulici dále muzeum neboli Galleria Ferrari. V létě to prý v Maranellu vypadá jako na Karlově mostě. Záplavy turistů včetně návštěvníků z Asie zatarasí město. I na sklonku zimy tu lze potkat turisty z celého světa, ukazují si na auta vyjíždějící z továrny a šponují uši k testovacímu okruhu. Prohánějí se tam sériová auta i závodní formule.
Ferrari je větší než Maserati. Pracují tu více než dvě tisícovky lidí, z toho 800 zaměstnanců působí v oddělení F1. "Práce ve Ferrari je prestižní. Nejlepší z oddělení sériových aut povýší do týmu formulových vozů. Kdo z Ferrari odejde, všude ocení, že tu pracoval," uvádí průvodkyně továrnou.
Stejně jako v Maserati i ferrari se vyrábějí na dvou linkách. Ročně tu vzniknou necelé čtyři tisíce aut. Není to moc, zájemců by bylo i více. "Jako dovozce se musím prát o každé auto. Často mám zákazníky o tři auta, ale dostanu jen jedno," tvrdí Zdeněk Holubovský.

Cena Enza šplhá nahoru

Mezi ručně vyráběnými ferrari jsou dvě, která budí pozornost více než ostatní. Limitovaná série superdrahého modelu Enzo a zcela nový čtyřsedadlový model Scaglietti.
Kdo chce Ferrari Enzo, musí zaplatit 25 miliónů korun. Zájemci však neváhají přihodit více, protože limitovaná série 399 kusů už je rozebraná. Nyní ve druhé polovině listopadu se tu právě montuje Ferrari Enzo s pořadovým číslem 230. I v Česku se podle Zdeňka Holubovského našlo pět zájemců o tento výjimečný vůz. Dostalo se však jen na jednoho. Zájemce musel v minulosti vlastnit ferrari, jinak by měl smůlu. Enzo v sobě kouzelně spojuje formulový a běžný cestovní automobil. Pod kapotou má dvanáctiválcový šestilitr.
Přímo na výrobní lince si je možné osahat velké keramické brzdy, které čekají, než je mechanici namontují na vůz. Také se nabízí výborná příležitost k tomu podívat se na nejrůznější kombinace laků a zabarvení interiéru. Úšklebky sklízí Ferrari nalakované na bílo. Většina příznivců ferrari připouští jen červenou barvu, popřípadě žlutou nebo černou. Jen k čtyřsedadlové novince Scaglietti ladí i jiný lak.
Podívat se na výrobu ferrari je pro každého jedinečným zážitkem. Ale jak se s těmito sportovními vozy jezdí po českých silnicích plných nerovností a výmolů? "Jde to, jen v Praze na kostkách je to špatné. Ale třeba dálnice za Plzní je výborná," říká jeden z majitelů ferrari, když vychází z továrny. "Ještě ani nevím, kde s ním budu jezdit a jaké to bude," říká jiný, který si tento vůz teprve objednal. Někteří vlastníci ferrari neváhají jezdit tímto vozem v Praze každý den do práce. Stejně jako majitelé konkurenčních sportovních aut si moc pohodlí při jízdě metropolí neužijí. Jsou i tací, kteří si ferrari koupí a nejezdí s ním. Jde o dobře uložené peníze, ceny těchto vozů se stářím často rostou.
[*]