Pavel Němec: Stát tu není jen sám pro sebe

Stát tu není jen sám pro sebe

Boj proti daňovým únikům či nelegálním dovozům zboží je trvalým a asi nikdy nekončícím úkolem státu. Stejně tak ochrana ekonomiky s její pavoučí sítí vzájemných vztahů mezi firmami a podnikateli před infekcí platební neschopnosti. Proto stát musí vytvářet a průběžně zdokonalovat systém, který bude zmíněné nezákonné praktiky efektivně potírat.
Stát je rovněž odpovědný za zavedení a řádné fungování "čistícího" mechanismu, jehož úkolem je chránit občany i podnikatele před šířením platební neschopnosti a předluženosti. Stále naléhavěji se však ukazuje, že v otevřené společnosti zastřešené demokratickým státem je výběr nástrojů sloužících těmto cílům citlivou záležitostí se silným politickým vyzněním.
Ministerstvo financí předložilo návrhy dvou zákonů, doplňujících systém správy daní - o přiznání k majetku a o registračních pokladnách. Nyní jsou v meziresortním připomínkovém řízení. Ministr financí také přišel s myšlenkou vytvoření seznamu "dlužníků státu", jimž by stát zakázal po několik let řídit firmy či samostatně podnikat.
Problém těchto návrhů spočívá ve snaze nahradit nedostačující kapacity aparátu ministerstva a jeho podřízených orgánů, určených k postihování daňových a celních úniků a nelegálních dovozů zboží, přímými kontrolami a povinnostmi nově ukládanými podnikatelům i spotřebitelům. Tento nepřijatelný trend se dá vysledovat jak v navrženém modelu přiznání k majetku, tak u registračních pokladen.
V návrhu zákona o přiznání k majetku má být předmětem daňového řízení nabytí registrovaného majetku (automobily, lodě, letadla, nemovitosti). Ale zejména to, zda se poplatníkovi podaří prokázat, že prostředky ve výši ceny majetku byly v minulosti zdaněny.
Je zřejmé, že hlavním účelem návrhu je dodatečné zdanění majetku nabytého z nezdaněných příjmů, respektive z příjmů, jejichž zdanění nebude poplatník schopen prokázat. Předkladatel tím dává najevo, že není schopen účinné kontroly, která by plošně bránila daňovým únikům. Přenáší tak důkazní břemeno na poplatníka a chce mu ukládat další povinnosti.
Tentýž princip se objevuje v návrhu zákona o registračních pokladnách. Břemeno, spočívající v pořízení a provozování pokladny, vložené na prodejce v maloobchodě a ve stáncích mohu ještě akceptovat. Horší je to s nápadem uložit zákazníkovi povinnost převzít pokladní blok při každém prodeji a nákupu či si jej dokonce vyžádat, pokud mu jej prodejce nevydá sám. Při nedodržení této povinnosti je možné uložit pokutu až 500 korun.
Představa, že si po ránu koupíte noviny, a jste před trafikou kontrolováni policistou, který vám udělí pokutu, neboť jste si nepřevzali pokladní blok, je zatím úsměvná. Avšak případná realizace je příliš vážnou věcí. Je paradoxní, aby spotřebitel, který má být tímto zákonem chráněn, mohl být kontrolován, případně i sankcionován. Je nutno pochybovat o reálném účinku takového opatření ve vztahu k lepšímu výběru daní a zamezení daňových úniků. Proto takový návrh zcela odmítám.
Myšlenka o vytvoření systému, který by znemožnil po určitou dobu (lze uvažovat o třech až pěti letech), podnikat či řídit firmy podnikatelům a statutárním orgánům firem, které dluží státu, není ničím novým. V právním řádu je již řadu let zavedena překážka provozování živnosti a pro statutární orgány firem dokonce i překážka výkonu funkce. Zákon o konkursu ukládá podnikatelům a osobám, které za společnost jednají, povinnost podat na sebe či svou společnost návrh na konkurs.
To je v pořádku, neboť zákon o konkursu hraje ve všech moderních demokratických státech roli základního čistícího mechanismu ekonomického prostředí. S ním musí být systémově provázány instituty obchodního a občanského práva tak, aby za stejných předpokladů nastávaly tytéž postihy pro stejnou kategorii osob. Zákonodárství prostě musí zajistit, aby existoval efektivní mechanismus, který ochrání všechny, ať už podnikatele, fyzické osoby či stát, před škodlivými aktivitami platebně neschopných podnikatelů a firem.
Za tím účelem by měl být zřízen veřejně přístupný insolvenční rejstřík, vedený elektronickými prostředky, který by obsahoval údaje o osobách, které finanční potíže dlužníka způsobily. O urychlené vytvoření a fungování takového rejstříku by se právě ministr financí a další odpovědné osoby měli zasadit. Stát se musí aktivně snažit o to, aby možnost rovného přístupu zavedl pro všechny, které je povinen chránit. Nemůže vystačit s tím, že si ochranný systém vytvoří pouze sám pro sebe.
Pokud by tak učinil, zdaleka by nedostál svým funkcím, které v demokratické společnosti má a z nichž se nemůže vylhat. Důsledkem by rovněž bylo oslabení jeho důvěryhodnosti, a to jak v očích občanů, tak na mezinárodním poli a globálním ekonomickém trhu.
Demokratický stát nemůže řešit problémy své nízké efektivity ukládáním dalších břemen a povinností svým občanům. Cestou ke zvýšení efektivity jeho činnosti je vytváření moderních systémů a mechanismů kontroly v mezích pravomocí příslušných státních orgánů, za jejichž fungování je odpovědný právě stát.

Autor je ministrem pro místní rozvoj (US-DEU)