Heliskiing

FOTO: STUBEN-TOURISM

Kanada nebo Nový Zéland

V tuzemsku se s heliskiingem nesetkáte, českým kopcům chybí minimálně dvakrát tolik metrů nadmořské výšky. Kdo to chce zkusit, má v Evropě šanci jen na několika málo místech v Alpách. Asi nejlepší podmínky skýtá lokalita druhé nejvyšší evropské hory Monte Rosy (4638 m) na pomezí Itálie, Francie a Švýcarska. Pravým rájem tohoto sportu jsou hory v Kanadě, USA a novozélandské Alpy. Posledním hitem se pak stávají odlehlé kouty Střední Asie (Uzbekistán) a Himálají (Indie) či Grónsko.

Ti, kdo heliskiing někdy vyzkoušeli, mu většinou nadobro propadnou. Nikde ani noha, žádné našlapané sjezdovky, vleky ani lanovky. Hluboký neupravený sníh, který v žádném zimním středisku není. Jen čistá příroda. A k tomu několikakilometrové sjezdy, při nichž se překonává výškový rozdíl třeba i 2500 metrů. Proto je potřeba věnovat dostatečný čas aklimatizaci. V Evropě běžně – i vzhledem k finanční náročnosti – lyžaři z týdenního pobytu provozují heliskiing tak jeden až dva dny.

Umět lyžovat a mít peníze

Kdo chce vyzkoušet heliskiing, potřebuje vlastně jen dvě věci: umět lyžovat (nemusí být zrovna účastník Světového poháru, předchozí zkušenost s lyžováním v hlubokém sněhu se samozřejmě bude hodit, ale není podmínkou) a mít dostatek peněz (viz box Informace). O nic víc se starat nemusí. Pořádající agentury dovezou zákazníky k heliportu a půjčí mu i lyže. Pro jízdu v prašanu jsou nejlepší a také se nejvíce používají široké carvingové lyže. V hlubokém sněhu se tolik neboří, jsou stabilnější a lépe se ovládají.

Pro přepravu lyžařů se využívá především menších vrtulníků, které mají lepší manévrovací vlastnosti. Od typu se odvíjí i počet lidí ve skupině: většinou tři, čtyři plus průvodce, maximálně deset.

Průvodce je nezbytnou součástí i neomezeným pánem každé výpravy, kterému je třeba se absolutně podřídit. On zná terén a aktuální podmínky, rozhoduje o tom, kudy a jak se pojede. Každý účastník dostane před sjezdem čip, který v případě nehody či laviny umožní lokalizaci postiženého. Průvodce, jenž je také přes vysílačku ve spojení s pilotem, by měl vyrazit první. Jezdí se v pořadí, které průvodce předem určí. Proč taková opatrnost? Jezdí se krajinou, kde mohou hrozit laviny, jezdí se přes ledovcová pole s možnými trhlinami. V extrémnějších terénech se pak dokonce jednotliví účastníci jistí pomocí lan.

Odvrácená strana

Odvrácenou tváří heliskiingu je ovšem jeho diskutabilní dopad na divokou přírodu, v místech, kam mnohdy lidská noha doposud nevstoupila. A najednou se tam začnou objevovat vrtulníky a hordy “nájezdníků”. Právě na nedostupných místech jsou nejčastěji ty nejlepší lokality pro vyznavače tohoto druhu lyžování. Jenže právě tahle místa leží logicky dost často na hranicích národních parků. Zákonitě musí a také dochází ke střetům s ochránci přírody. Někde to ustojí ekologové (ve většině Evropy není heliskiing povolený), jinde sportovci. Je paradoxem a ironií, že lyžaři se utíkají do klidu velehor a sami přitom tento klid narušují. l

ADÉLA POLÁKOVÁ

INFORMACE

Heliskiing není levnou záležitostí. Na italské straně Mont Blanku přijde jeden velký sjezd (cena zahrnuje helikoptéru i průvodce) na 130 eur, velký a malý sjezd pak na 180 eur na osobu.

Ve Švýcarsku stojí průvodce skupinu 3 – 7 lidí 230 eur, je však třeba připočíst náklady na helikoptéru (cca 100 eur).

Ve Valle Aosta, kde se nachází hora Monte Rosa, stojí seznámení s heliskiingem (1 let a sjezd) 125 eur na osobu při 3členné skupině. Jednodenní heli-skiing (3 lety a sjezdy) 325 eur za osobu/3 lidi, 260 eur/7 lidí.

Jeden den heliskiingu přímo na Monte Rose s jedním letem 200 eur/3 lidi. Vrtulník startuje ve výšce 2050 m a přistává přesně o 2500 metrů výš. Odtud se lyžaři pustí 16km sjezdem (!) po ledovci do Zermattu.

Internetové adresy

www.heliskiguide.com

http://heliski.start4all.com