Falun - Město, které dalo Skandinávii červenou barvu

FOTO: WWW.VISITFALUN.SE

Falun těží z výhodné geografické pozice. Od hlavního města ho dělí zhruba 230 km silnic na severozápad, východním směrem k městu Gävle a k vodám Botnického zálivu je to pak asi 90 km. Kromě běžeckých závodů ale Falun poutá pozornost i jako město plné historie, tradic a ryzí “švédskosti”. Město samotné leží na březích dvou menších a jednoho většího jezera.

Falun a měď

Kromě sportu je Falun také administrativním centrem kraje Dalarna. Tento “nejtradičnější” švédský kraj je třetí turisticky nejnavštěvovanější oblastí Švédska hned po Stockholmu a Göteborgu. Dalarna je také největším krajem ve středním Švédsku. Místní krajina je dobře vystižena v samotném názvu kraje, který v překladu znamená “(ta) údolí”. Kopcovitý terén protkaný sítí údolních jezer a jehličnatých lesních porostů působí dojmem zachovalé biosféry plné lákavých přírodních scenérií.

Dříve druhé největší město

Falun je jako správní město největším dalarnským městem s počtem obyvatel převyšujícím 37 tisíc. Toto číslo se dnes zdá velmi nízké, nicméně i díky počtu obyvatel byl Falun svého času skloňován v superlativech. Jeho minulost je totiž poměrně překvapivě úzce spojena s jednou z nejvýznamnějších hospodářsko – průmyslových aktivit ve středověkém Švédsku, která město výrazně rozšířila. Historie Falunu byla podle tradice započata asi před tisíci lety, již v době Vikingů. V místním podloží byl tehdy objeven pro Falun životně důležitý kov, který zajistil slávu nejen městu, ale i celému Švédsku. Nebývalé množství měděné rudy učinilo z nijak zvláštní kotliny prostředí typické pro hornické město pozdního středověku. Měď se zde dolovala již od 11. století a za tu dobu vyrostla ve Falunu pravá “klenotnice Švédska”, jak se někdy místnímu měděnému dolu říká. Jeho sláva dosáhla vrcholu na přelomu 17. a 18. století, kdy se falunská měď stala hlavním švédským vývozním artiklem. Tři čtvrtiny světové produkce mědi tehdy pocházelo odsud a mezi hlavními odběrateli nechyběly ani někdejší koloniální velmoci jako Velká Británie, Portugalsko, Španělsko nebo Holandsko. Falunská měď proslavila Švédsko dokonce natolik, že se v roce 1641 rozhodla královna Kristina povýšit přilehlou hornickou obec na královské město. Tím oficiálně vznikl Falun. A byla to právě těžba mědi, která učinila z Falunu druhé největší město Švédska. V té době ho předčil pouze královský Stockholm.

Kromě značného bohatství dal důl na Stora Kopparberget (“velká měděná hora”) Švédsku i řadu legend a pověstí. Nejznámější z nich vypráví příběh Matse Israelssona z nedaleké vesničky Boda. Tento horník našel ve slavném dole svou smrt ve skalním závalu, podobně jako stovky dalších vykonavatelů tohoto “pekelného” řemesla. V případě Matse došlo ale ke kurióznímu jevu, který nedovolil jeho tělo dlouho pohřbít. V místě závalu totiž stékala po stěnách spodní voda obohacená sloučeninami mědi s vysoce konzervačními účinky. Matsovo tělo bylo nalezeno v roce 1719 ve velmi zachovalém stavu. Horník byl proto uložen do skleněné rakve a vystaven v dole na odiv poutníků a zvědavých příchozích. Pověst dokonce vypráví, že v “tlustém Matsovi”, jak se dnes nešťastnému horníkovi přezdívá, poznala jedna ze starých dam svého někdejšího milence. Matsovo tělo nalezlo svůj klid až v roce 1932, kdy bylo slavnostně pochováno na městském hřbitově. Není proto divu, že se těžba mědi stala i díky takovýmto historkám zdrojem inspirací pro řadu uměleckých vyobrazení, popěvků či dokonce oper.

V roce 1922 bylo u vchodu do dolu otevřeno hornické muzeum, nejstarší svého druhu ve Švédsku. Kromě slavné sbírky minerálů od velkého přírodovědce Carla Linné z univerzity v Uppsale je v muzeu k vidění historie dolovacích procedur, od využití ohně až po náročné moderní technologie. Během 90. let byla těžba v citlivě rekultivovaném prostředí slavného dolu definitivně ukončena. Sláva dolu však úspěšně pokračuje a v roce 2001 byl Falun díky němu zařazen na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Falunský měděný důl je v neposlední řadě proslaven v celém Švédsku a potažmo zahraničí ještě z jednoho důvodu. Je jím všudypřítomná červeň, tak typická pro vnější nátěry švédských staveb všeho druhu. Červený prášek, z něhož se barvy míchají, se vyrábí právě ve Falunu. S těžbou mědi se přišlo i na výborné konzervační vlastnosti rudou obohacené barvy a netrvalo dlouho a červenou barvou začala natírat svá obydlí a přístřešky valná většina Skandinávců. Dnes je možné zakoupit si “suvenýrové balení" této švédské dominanty na mnoha místech království, včetně informačních center a falunského dolu samotného.

Falunská architekura

Staletí hornické dřiny vtiskla Falunu pochopitelně i nevratnou tvář architektonickou. Dřevěné hornické osady nabarvené do červena dodnes tvoří historickou část města. Kuriózní je, že stovky někdejších hornických hospod a prodejen oblíbené falunské klobásy z ulic zcela vymizely.

Co však zůstalo dobře zachováno jsou dva velké kostely, které vedle moderních skokanských můstků tvoří střechu Falunu. Starší z kostelů nese název Stora Kopparbergskyrka a byl založen ve 14. století. Toto datum ho činí nejstarší známou stavbou ve městě a z jeho venkovního vzezření je jasně patrný gotický styl, ve kterém byl s tradiční cihlovou technologií postaven. Na hornickém hřbitově, který kostel obklopuje, nalezneme i hrob našeho muže z dolu, “tlustého Matse”.

Druhý, mladší a větší kostel pochází z druhé poloviny 17. století. Je zasvěcen královně Kristině a byl vystavěn na oslavu udělení městského titulu právě touto panovnicí. Kristina stojí na velkém náměstí v centru města. Kostel je tentokrát výsledkem vrcholné švédské renesance s částečně barokním interiérem a podobně jako v případě staršího gotického kostela, se i zde koná velká část koncertních představení včetně červencového festivalu.

Jinak je město poměrně klasicky rozděleno na obytnou a historickou část. Zejména podél kanálu, který spojuje falunská jezera nalezneme zachovalá hornická stavení ve zmíněné typické barvě, také kavárny a několik restaurací a klubů. Pro návštěvu některého ze zábavních podniků a hudebních vystoupení je ale třeba mít na paměti, že ve Švédsku jsou ve srovnání s Českou republikou alkoholické nápoje díky vysokému daňovému zatížení velmi drahé. Při vstupu do obyčejného hostince se navíc platí vstupné (od 20 do 80 SEK).

V centru stojí za zhlédnutí kromě obou luteránských kostelů také Dalarnské muzeum s expozicí věnovanou tomuto “nejšvédštějšímu” kraji. Pro další tipy v okolí je vhodné zajít do Falunského informační- ho centra na třídě Trotzgatan, kde je kromě cenných rad možné získat i mapy, pohledy, suvenýry či knihy o městě, ale také rybářské lístky a vstupenky do místního divadla. Ve Falunu platí, že co do velikosti centra se jedná o malé město, kde je vše dobře dostupné pěšky a zejména v nákupním centru města není potřeba využívat městské dopravy. Ta se ve Falunu omezuje pouze na autobusové linky.

Falun a kultura

Falun kromě sportu, městského centra a měděných dolů dal Švédsku i dvě osobnosti, které svým významem přesáhly hranice zdejšího království. Spisovatelka a nositelka Nobelovy ceny za literaturu, Selma Lagerlöfová, jejíž tvář dokonce zdobí švédskou dvacetikorunu, proslula knihami Gösta Berling nebo Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem. Druhou osobností je malířský mistr Carl Larsson, jehož dům v nedalekém Sundbornu patří k turistickým atrakcím kraje. Stavení Larsson zakoupil v roce 1907, aby mohly jeho děti navštěvovat školu ve Falunu. Dům pochází z 18. století a dnes představuje zhmotnění toho, co znamenalo typicky švédské bydlení. Je poměrně překvapivé, že se na tom shodnou i samotní příslušníci tohoto národa, tedy Švédové. Larssonův dům, který dnes slouží jako muzeum, představuje originální umělecký výtvor zachycující dalarnskou školu malby, dřevorytu i architektury. Larssonova žena Karin se podstatnou mírou podílela na budování společného domova, když navrhla např. většinu nábytku. Kolekce vyšívaných látek a barevných koberců jsou jejím dílem taktéž. Vedle toho zůstala po Larssonovi rozsáhlá sbírka jeho obrazů, s kterými si vysloužil titul národního umělce.

Pravým požitkem je pak pro milovníky umění červenec ve Falunu. Kromě toho, že většina Švédů v letních měsících ožívá radostí z množství světla a teplých dní, tak zdejší atmosféru zpříjemňuje i řada hudebních produkcí a představení. Vyvrcholením je hojně navštěvovaný falunský svátek hudby nazvaný Falu Folkmusik Festival. Jak název napovídá, jedná se o festival folkové hudby, ale nejen té. Do Falunu každoročně přijíždějí nejznámější umělci nejen ze Švédska a Skandinávie, nýbrž ze všech kontinentů světa, aby zde představili svou domácí tvorbu s tradičními etnickými a folkovými prvky. Bohatá účast a velký počet účinkujících dělají z festivalu největší severskou folkovou událost. Kromě běžných koncertů stojí za doporučení “Magická noc u Stangtjärnu", tedy noční koncert na břehu lesního jezírka. Představení je založeno na kombinaci starobylé tradice, techniky zpěvu a hry na kravský roh, které garantují výjimečný umělecký zážitek v netradičním prostředí. Letošní, v pořadí devatenáctý ročník Falu Folkmusik Festivalu, odstartuje 10. a skončí 18. července 2004.

FOTO: WWW.VISITFALUN.SE

Sportovní centrum světového významu

Jak vidno z aktuálního dění, Falun žije sportem a je na to patřičně vybaven. Kromě běhu na lyžích Falun proslavily také skoky na lyžích. Konstrukce dvou skokanských můstků (K 90 a K 115) se tyčí na kopci nad sportovním areálem Lugnet, na severovýchodním cípu města. Oba můstky jsou dobře viditelné ze širokého okolí, a tak slouží jako městská dominanta. Vyšší z můstků dosahuje výšky 52 metrů, což ho činí nejvyšší stavbou v kraji. Na můstcích se skáče jak v zimě, tak v létě, kdy se jako náhražky sněhu používá vlhčený umělý koberec. Na menší z můstků jezdí výtah i pro turisty, kteří odsud mohou obdivovat krásný rozhled do kraje. Pro méně bojácné stojí u paty můstku chata s občerstvením a výhledem do kraje z přízemnější perspektivy. Hlediště s doskočištěm pod skokanskými můstky se navíc v letních měsících často používá pro konání koncertů a jiných kulturních akcí.

I sportovní areál Lugnet, který se rozkládá na rovině pod můstky, stojí za zmínku. V době svého založení v roce 1973 byl největším sportovištěm ve Švédsku. Jeho možnosti snad nejlépe vyjadřuje fakt, že švédská sportovní konfederace vyznává 67 sportů, z kterých je 57 možné provozovat právě v areálu falunského Lugnetu. V několika halách nalezneme prostory pro turnaje v míčových hrách, curlingu či ledním hokeji. Výjimkou není ani lední stadión pro oblíbenou sálovou hru zvanou “bandy", která je jakýmsi křížencem florbalu a ledního hokeje. V okolí sportovních hal se také nalézá atletický stadión, 50 metrový venkovní bazén a kluziště. Z areálu Lugnetu vyrážejí do okolí kromě závodních běžeckých tratí také turistické trasy a stezky pro horská kola. Ty se proplétají nedalekou přírodní rezervací pojmenovanou stejně jako celý sportovní areál. Pro delší pobyt v Lugnetu je tu kromě sportovišť také místo pro velký camp a chatky k pronajmutí, což zároveň usnadňuje ubytování návštěvníků při konání různých veletrhů či sportovních šampionátů.

Okolí plné jezer

V okolí Falunu jsou hned tři velká jezera, které přímo vybízejí k návštěvě. Kolem nich vede nekonečné množství asfaltových cyklostezek. Na březích většího z nich, Runnu, nalezneme přístav pro sportovní lodě, plachetnice i motorové čluny stejně jako pláže a parky pro piknik. Teplota vody v létě nebrání koupání, dokonce uspokojí i náročného rybáře díky množství dravých ryb. Pro povolení je potřeba zaplatit buď 100 SEK na týden nebo 200 SEK na celý rok. V zimě je hladina Runnu ideálním prostorem pro jízdu na oblíbených dlouhých bruslích, běžkách nebo sem lze zajít i na zimní rybolov. Zimní lovení ryb je ostatně jednou ze švédských turistických atrakcí. Spočívá v chytání na krátkou udici ve vyvrtaném ledu.