Žaloba na rozhodnutí zemí unie není v evropském soudním systému běžná

Žaloba na rozhodnutí zemí unie není v evropském soudním systému běžná

Žalobu na členský stát nepodává Evropská komise poprvé. Rozhodnutí v Radě ministrů ale dosud u Evropského soudu nikdy nenapadla - v tom je žaloba na ministry financí, kteří odpustili Francii a Německu pokuty za rozpočtové deficity, výjimečná.
"Komise většinou žaluje členské státy, že včas nezavedly společnou legislativu. Největším případem byla asi žaloba, kterou komise poté stáhla, na Francii. Paříž podle ní tři roky nelegálně udržovala zákaz dovozu britského hovězího masa, ačkoliv embargo bylo unií zrušeno," říká Guillaume Durand z Centra evropské politiky v Bruselu.
Komise i na konci loňského roku napočítala několik desítek případů, kdy členské země nesplnily své závazky a pohrozila jim soudem. Stala se z toho každoroční rutina. Komise zasílala varovné dopisy a hrozila žalobami a země unie slibovaly nápravu. Jen občas došlo na nejhorší - na soud.
"Žalobou na rozhodnutí ministrů financí posunula Evropská komise svou odpovědnost dále. Tento krok má totiž svou právní a politickou rovinu. Zatímco nezávislí právníci komisi žalobu doporučili, spousta politiků ji naopak odrazovala. Namítali, že se dá najít elegantnější řešení než soud," říká Durand.
Deník Handelsblatt přinesl komentáře předních evropských odborníků na unijní právo k poslednímu případu. Odborníci se nedokáží shodnout, zda komise postupuje podle litery zákona, nebo překročila své pravomoci a podala nepřípustnou žalobu na nejvyšší orgán společenství - Radu Evropské unie.
"Komise si na sebe bere velké politické a právní riziko, ale má také dobré argumenty," řekl deníku Handelsblatt Peter-Christian Müller-Graff, profesor práva na univerzitě v Heidelbergu. Jak celý případ dopadne, si předpovědět netroufá. Nejde totiž jen o výklad Paktu stability a růstu, ale o přesnou definici pravomocí Evropské komise a Rady Evropské unie v tomto konkrétním případu.
"Komise se vlastně ocitla v takovém ústavním sporu - pokud bychom použili srovnání z národní legislativy. Chce ukázat, že si nenechá líbit, když ji bude někdo obcházet a zneužívat politickou moc," říká profesor politologie na Bruselské svobodné univerzitě Jean-Michel de Waele.
"Mezi evropskými institucemi často dochází k menším krizím. Z žaloby na Radu ministrů ale může být precedens. Zatím se instituce dostávaly do sporů kvůli kompetencím a neřešitelné spory o některou legislativu se dohadovaly ve smírčím řízení. Žaloba je nový fenomén a určitě o ní neslyšíme naposledy," říká Waele.
Evropský soudní dvůr je nezávislý orgán Evropské unie, jenž řeší spory mezi státy nebo institucemi. Jeho rozhodnutí jsou závazná a není proti nim odvolání k jinému soudu. Obnovit řízení lze jen v případě, kdy při přezkoumání případu vyjdou najevo procesní chyby nebo nové skutečnosti, jež předtím nebyly známy.