Nedávno se uskutečnilo několik šachových partií mezi superpočítačem a dlouholetým úřadujícím mistrem světa Gari Kasparovem. Skončila nerozhodně. Ještě před několika lety bychom něco podobného vůbec neočekávali. Čím si to vysvětlujete?
To, že utkání dopadla nerozhodně, je doklad toho, že člověk je kreativnější než počítač. On při šachové hře vybírá jenom varianty, které potenciálně povedou k vítězství. Stroj hloupě, "hrubou" silou výpočetních schopností, prohledává všechny. A i když má ohromné schopnosti, které šachista nikdy neměl a mít nebude, člověk je inteligentnější.

Dá se hovořit u počítače o umělé inteligenci?
Jakmile navenek reaguje obdobným způsobem, jako by reagoval člověk, tak projevuje svou inteligenci, byť ji třeba projevuje jinými vnitřními prostředky než člověk.

Vy jste vlastně definoval pojem umělá inteligence. Existuje více směrů, které se tímto tématem zabývají?
Jsou dva základní. Jeden, řekněme biologický, se snaží o přesnou simulaci toho, co se v podobě zákonitostí odehrává v nervových tkáních mozku, a také, jak v něm probíhá šíření informací. Druhá se pak snaží přenést je do matematické řeči a uplatnit je v různých systémech za pomoci počítačů. Tedy napodobovat navenek intelektuální výkony člověka.

Je možné naprogramovat strojům a počítačům morálku, strach ze smrti, pláč, radost, smutek?
My se o to snažíme. Různým systémům programujeme určitý stupeň spokojenosti, radosti i nálady. Stroj pak například s radostí nebo smutkem pracuje jako s řadou čísel. Navenek se to projeví tak, že je schopen vyjadřovat rozjásanou tvář nebo se víc zatřese. Ovšem vnitřně si to neuvědomuje, protože nemá duši, chybí mu potřebná sebereflexe.

Dovedete odhadnout dobu, kdy budeme moci říci: Jsme v éře umělé inteligence?
Ona už začala, aniž si to mnozí lidé vůbec uvědomují. Spíše spojují umělou inteligenci s vizí robota, který vaří, dojde pro dítě do školky, potom pomůže opravit auto, vyřídí telefony a večer v klidu ulehne, aniž o tom víme, a ještě nás ve spánku hlídá.

Měl byste příklad systému, který nemá podobu robota?
Třeba automatické rozpoznávání tváří lidí při vstupu do budovy. Existují rovněž dialogové systémy, které velmi přesně řeší obrovskou agendu spojenou s přijímacími pohovory na vysokých školách. Například na Západočeské univerzitě v Plzni počítač nejenom shromažďuje výsledky přijímacího řízení, ale je schopen vám je také sdělit. Když ho zavoláte, rozpozná vaši otázku a syntetickým hlasem odpoví: "Z matematického testu jste získal deset bodů, z fyziky čtrnáct. Byl jste přijat." Tento systém využilo za tři roky deset tisíc lidí.

Někteří vědci tvrdí, že lidstvo bude naplno v zajetí superpočítačů a geniálních robotů kolem roku 2050. Jaký je váš odhad?
Je přibližně stejný. V tom čase už budou roboty schopné se navzájem dohadovat za zády člověka jako nezávislé entity, a co je podstatné, nezávisle na něm. Za pár desítek let půjde o to, aby si člověk zachoval i v okamžiku, kdy robotům hodně povolí se domlouvat, jistou míru supervize. Asimovův zákon číslo jedna pro chování robotů, Neublížíš člověku!, bude aktuálnější víc než kdykoliv předtím.

Přesto, nehrozí jednou vzpoura superpočítačů nebo robotů?
Jestli se dá robotům vysoký stupeň inteligence, schopnosti uvažování a naprostá volnost, pak nikdo nezabrání tomu, aby se nezačaly chovat sociálně.

Simuluje se někde v laboratořích, kam až může člověk popustit uzdu robotům?
Sociálním chováním robotů se zabývá u nás mj. skupina okolo profesora Jozefa Kelemena na Slezské univerzitě v Opavě. Tam se zkoumá chování základní jednotky, kterou v oboru umělé inteligence nazýváme agent. Když to zjednoduším, agent s okolním světem komunikuje jen tehdy, když potřebuje. Sbírá informace od jiných, ví, co jiní dělají, ale funguje naprosto samostatně. Když neví, jak dál, varuje ostatní anebo požádá o pomoc. To je, řekl bych, velmi dobrá výpočetní analogie pro chování robota. Pak záleží na člověku, kam a za jakou hranici agenta pustí.

To všechno jsou ale přednosti, které je možné využít...
Bezesporu ano. Představte si počítačem řízenou výrobu automobilových motorů. Otázka zní: Jak uspořádat výrobu, aby probíhala plynule, aby se co nejméně měnil přísun materiálu, případně i nástrojů? Optimální tok výroby posoudí jednotliví agenti ve skladu, obrobně, zkušebně motorů i ve finálním skladu. Když jim požadavky zadáte, začnou se nejprve dohadovat mezi sebou.

Jak probíhá taková diskuse?
Třeba tak, že jeden z agentů navrhne ostatním: "Teď bychom měli vyrábět motory o obsahu tisíc šest set kubických centimetrů s hliníkovou hlavou, co tomu říkáte, máte kapacitu?" Oni třeba řeknou ne, protože jsou připraveni na motory o vyšším obsahu. Proto doporučí, aby se část bloků poslala do kooperace. Výsledkem diskuse jsou různá alternativní řešení a člověk jen rozhodne, jestli to bude varianta tři nebo dvě.

Je už někde u nás uplatněn agentní systém?
Ano, v Modelárně automobilky LIAZ v Liberci, kde s naší účastí vznikl systém pro plánování a chod výroby. Jeho specifikou je, že si manažer může navíc ze svého palmtopu prohlížet aktuální plán a stav výroby z libovolného místa na světě, a je-li to nutné, může v jejím průběhu žádat změnu.

Co příklady, které se týkají každodenního života lidí?
Je to třeba testování softwaru kardiostimulátorů na bázi umělé inteligence, které jsme vyvinuli pro nizozemskou firmu Vitatron, jež má obsazeno pětapadesát procent světového trhu. Co člověk a jeho nemocné srdce, to jiné parametry programu.
Stejné testování používáme například i při kontrole softwaru pro vysokorychlostní železniční koridor Berlín - Praha - Vídeň. Zjišťujeme, zda program, který bdí nad bezpečností celé trati, se nemůže dostat do stavu, s kterým programátor nepočítal. Mohlo by se stát, že software třeba chybně změní polohu semaforu nebo nezaznamená jinou soupravu na trati. O případných následcích nehody nechci ani spekulovat.

Spolupracujete se zahraničními univerzitami?
Přinejmenším se čtyřmi desítkami evropských i zámořských univerzit na řadě projektů umělé inteligence. Například ve spolupráci s univerzitou v anglickém Sussexu jsme vyvinuli unikátní diagnostické algoritmy pro detekování závad asynchronních motorů, a to on-line nebo i prediktivně. Znamená to, že umíme okamžitě diagnostikovat motor ve chvíli, kdy se mu něco stane, nebo stát může za několik dní. Systém byl pro trh tak šokující, že byl oceněn třemi národními cenami ve Spojených státech. Kromě toho byl prestižním časopisem Industry Week Magazine označen jako jedno z 25 nejvíce inovačních řešení.

Kde pracují motory s vaším diagnostickým zařízením?
V různých chemických koncernech, kde hrozí při případné poruše motoru čerpadla ekologická katastrofa. Systém funguje například u motorů, které zabezpečují otevírání komorových dveří v Panamském průplavu. Jeho jedinečnost spočívá v tom, že zabrání rozsáhlejší poruše, při které by během několika málo týdnů odtekla voda z průplavu a zpátky by natékala desítky let. Jak by to dopadlo s námořní dopravou, si dovedeme domyslet.

Jak velké procento umělé inteligence je zakomponováno do řídicích a naváděcích systémů vojenských letadel, válečných lodí, případně řízených střel?
Vojenská technika je plně v zajetí umělé inteligence. Z tohoto pohledu je zajímavá například vize o americkém vojákovi třetí generace. Je to voják, který je vybaven v plné polní výzbroji několika složitými počítači, které v bojové akci nezávisle na člověku komunikují s výzbrojí jiných vojáků. Jsou v miniaturní podobě zabudovány například do přílby, zbraně nebo v různých částech uniformy. S pomocí agentních systémů jsou pak pěšákovi v terénu navrhovány optimální kroky vojenské mise, určí se případný plán ústupu nebo povolání dalších posil.

Nebudou tak vojáci řízeni jako kybernetické myši?
Řadovým vojákům nezbývá v kritických situacích moc času na přemýšlení. Proto se v tomto případě na umělou inteligenci dívám spíš jako na pomocníka. Počítače jim navrhnou řešení, které mohou akceptovat nebo ne. V tu chvíli je pro ně důležité, že analýzu situace nemusí dělat sami.

Kalkuluje umělá inteligence třeba s tím, že pěšák v poli se špatně vyspal, že má hlad, strach nebo že mu zemřela matka a on je celkově naštvaný?
My se to snažíme v systémech ošetřit. Naše katedra spolupracuje s univerzitou v Pensylvánii na projektu zaměřeném na hodnocení emocí vojáků na základě výrazů jejich tváří zachycených na snímcích. Brzy přijde doba, kdy bude možné rozpoznávat z obličejů pilotů nebo kosmonautů, jestli jsou unaveni, vyčerpáni, nebo naopak v dobré pohodě. Počítače podle situace navrhnou řešení, které odpovídá psychickému i fyzickému stavu pilota. Umělá inteligence tak přebírá v řízení letu nebo bojové akci větší nebo menší odpovědnost.

Nedávno proběhla tiskem zpráva, že se podílíte na řešení rychlé pomoci v různých částech světa, kde došlo k humanitárním katastrofám. V čem spočívá vaše pomoc?
Na základě požadavku výzkumných laboratoří amerického letectva vyvíjíme algoritmy umělé inteligence, které budou řešit rychlou a optimální koordinaci pomoci na územích, kde došlo například k zemětřesení nebo občanské válce. V postižených oblastech bývá obvykle velký zmatek a doručit potřebným lidem deky, vodu, potraviny nebo oblečení se zbytečně zpožďuje. Potvrdilo se to například po válce v Kosovu nebo při velkých sesuvech půdy v Indonésii. I když je výzkum financován z vojenských zdrojů, jeho výsledky jsou veřejně k dispozici a využívá je zejména mezinárodní Červený kříž v nejrůznějších částech světa. Tedy i například v Iráku.

Co vás ve vaší práci dovede "zvednout z křesla"?
Například to, že když získáme podporu od jediného českého resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na dva různé projekty, musíme pro jejich řešení vytvořit dva administrativně oddělené týmy. Všude ve světě se prostředky na výzkum sdružují a vytvářejí se velké řešitelské týmy. Šetří se tak peníze, čas i energie lidí. To ale nesmíme. A dokonce máme velké problémy i tehdy, když řešitelé dvou projektů chtějí napsat jeden společný článek. To mě dovede hodně rozzlobit.

Špičkový chirurg operatér nebo klavírista si potřebují ochraňovat ruce, aby mohli dělat dobře svůj obor. Na co musíte dbát vy, vědec, který se zabývá umělou inteligencí?
Abych si zachoval inteligenci přirozenou, zdravý rozum, nadhled v každé složité situaci i odvahu rozhodovat a riskovat. Někdy si sice připadám jako šachista, který musí počítat s důsledky svých tahů za dva i tři kroky dopředu, ale zatím mi všechno vychází.