Kostra doložila uctívání lva

Za svého života se zjevně neměl špatně: prožil ho sice v zajetí, ale okolí s ním zacházelo s posvátnou úctou - a to, že nijak nestrádal, jasně dokazují jeho obroušené zuby, doklad vysokého věku.
A zhruba dva tisíce let po smrti udělal radost vědcům, kteří našli jeho kostru v hrobce a mohli tak konečně potvrdit, že staroegyptské nápisy nelhaly, když mezi uctívaná zvířata země faraonů řadily i lva.
Historicky první nález ostatků posvátného lva se podařil na pohřebišti v Sakkáře a informoval o něm časopis Science.
"Je to velmi zajímavé a důležité, protože máme celou (lví) kostru," řekl agentuře Reuters francouzský archeolog Alain Zivie z týmu, který objev učinil.
Kostra byla sice nalezena v hrobce z 15. století před Kristem - podle nápisů patřila Maie, kojné faraona Tutanchámona - archeologové jsou však přesvědčeni, že tělo lva se tam dostalo mnohem později, nejspíš v prvním století př. Kr.
Svědčí to i o tom, že v té době v Egyptě stále ještě žili lvi.
Poloha těla a barva kostí podle vědců zase vypovídá o tom, že zemřelý lev byl mumifikován. Stejně jsou totiž zbarveny kostry posvátných koček, u nichž se na rozdíl od sakkárského lva dochovaly i zbytky tkání a plátěných obvazů. A stejně jako ony, bylo tělo sakkárského lva v hrobce uloženo tak, že hlava mířila k severozápadu, zatímco zadek směřoval k východu.
Staří Egypťané uctívali řadu zvířat, mimo jiné paviány, ibisy, některé ryby, býky, kočky, psy a krokodýly. Mnozí z těchto tvorů byli po smrti mumifikováni. Archeologové nacházejí jejich pozůstatky na rozsáhlých pohřebištích.
Některá zvířata byla uctívána jako vtělení boha, třeba v kočkách ožívala kočičí bohyně Bastet, jiná byla božstvem sama o sobě. To se týká zejména posvátného bělostného býka Apise. Toho však v pozdějších dobách čekala překvapivá proměna: poté, co Egypt ovládli makedonští Ptolemaiovci, splynul Apis s bohem Osiridem v jednu božskou bytost nazývanou Serapis. A ta s býkem neměla nic společného: podle řeckého sochařského kánonu ji zobrazovali jako muže s mohutným, zkadeřeným plnovousem.
Pro staroegyptský panteon je naopak typické srůstání lidských a zvířecích prvků. Projevuje se to především roubováním zvířecích hlav na lidské tělo. Například bůh Hór měl hlavu sokola, bohyně Tveret, pomocnice při porodech, měla hlavu hrošice, bůh písma Thovt se zase od ramen vzhůru měnil v ibise.
Sakkárský lev byl zřejmě uctíván jako "Pán zabíjení". Z nejdůležitějších božstev měla lví podobu Sachmet, bohyně války, která pro svou krvežíznivost nepatřila k nejoblíbenějším božstvům. V jednom mýtu se vypráví, jak Sachmet systematicky vybíjela lidstvo a chlemtala krev, která zaplavila zemi. Masakr ukončilo teprve to, když se Sachmet opila pivem zbarveným doruda, jímž sluneční bůh Ra v nestřežené chvilce nahradil rozlitou krev.