Božena Havlová mířila ke hvězdám

Božena Havlová mířila ke hvězdám

Na konci války, když Božena Havlová, matka Ivana a Václava Havlových, pochopila, že pro své malé syny v dané situaci nesežene dobré učebnice, rozhodla se, že všechno zachrání sama. Jako školená výtvarnice (kreslila do ženských a módních časopisů) a žena s vychovatelským citem využila vynález nedávné, meziválečné doby: takzvaná obrazová pedagogika se měla postarat o to, aby se děti vzdělávaly pomocí nástěnných tabulí, slovem i obrazem zároveň.
V průběhu čtyřicátých let potom vytvořila dva soubory, Abecedu a Vědu, čítající několik desítek precizně provedených listů. Vznikla obrazová encyklopedie, jejíž zkrácenou verzi (všechny tabule se totiž nedochovaly) přednedávnem vydalo pražské nakladatelství Kant.
Oba cykly, hlavně Věda, měly synům nabídnout univerzální sumu životních informací. Vzdělání mělo pro autorku stejnou váhu jako život, jemuž mělo sloužit - což jí však nesvazovalo ruce a nebránilo jí invenčně se vyjádřit. "Myslím, že máma dobře věděla, že zájem kluka se nejsnáze získá záhadou, kterou lze měřit, protože její záhadnost je jaksi hmatatelnější," napsal o tom v předmluvě Ivan Havel.
Není to však jenom zpráva o schopnostech autorky, jde hlavně o svérázný dobový dokument. Najednou se třeba ukázalo, že s optimismem, ke kterému byl člověk vychován, to nebude tak snadné. "Lidé ještě neumí dokonale zničit hmotu, jsou tomu ale již na stopě!" oznamovala jedna z tabulí.
Je to dobře, nebo špatně? Autorka si ve čtyřicátých letech nemohla být jista, každopádně její text doprovodila fotografie zobrazující výbuch atomové bomby.
Ani Božena Havlová nemohla tušit, že synům nakonec bude po řadu let z donucení bližší tabule "Azbuka" před listem "Spojené státy jsou spolkovou republikou". Kde to šlo, raději žasla - nejčastěji nad nekonečnými možnostmi, které ukrývá vesmír. Je vůbec možné, aby bylo v Mléčné dráze takové množství cizích světů? A lze si představit rychlost světla? "Její upřený pohled a patrně i existenciálně otřesená naděje směřovaly ke hvězdám," napsala o Boženě Havlové kunsthistorička Věra Jirousová. Někdy jsou v dějinách doby, kdy se jinam ani dívat nedá.
Didasko - učím. Naučné obrázky Boženy Havlové. Kant, Praha 2003. Vázáno, 80 stran