Zájem o odborné vzdělání v Evropě poroste

Praktické zaměření českých vyšších odborných škol (VOŠ) někdy svádí k jejich srovnávání s německými Fachhochschulen. Není to však srovnání patřičné, ty totiž na rozdíl od českých VOŠ poskytují vysokoškolské vzdělání magisterské úrovně. Předobraz tuzemských VOŠ leží jinde, v systému nizozemského vyššího odborného vzdělávání - HBO (Hoger Berospsonderwijs).
Terciární vzdělávání se v Evropě tradičně dělí na univerzitní a neuniverzitní. Rozlišuje je jednak druh vzdělávací instituce, jednak studijní zaměření. Rozdíl mezi oběma druhy vzdělávání se však v řadě zemí více a více stírá a obě formy začínají pomalu splývat.
V Německu zajišťuje vysokoškolské vzdělávání dvojice institucí: na jedné straně jsou to univerzity, druhou možnost představují právě Fachhochschulen. Studium na univerzitách je pětileté, studium na vysokých odborných školách o rok kratší.
Kromě Německa existují Fachhochschulen ještě například v Rakousku nebo Lichtenštejnsku. Jejich společným rysem je důraz na propojení teoretických znalostí s praktickou průpravou studentů, spolupráce s regionálními sociálními partnery a aplikovaný výzkum. Fachhochschulen jsou obvykle zaměřeny na oblast technickou, ekonomickou, zdravotní nebo sociální.

Nizozemské zkušenosti s odborným školstvím

Vyšší odborné školy - zmíněné HBO - se zde rozvíjejí již od roku 1993 a představují velmi rozšířený typ neuniverzitního terciárního vzdělávání, v němž studují stovky tisíc studentů (v Česku absolvuje VOŠ kolem 7000 lidí ročně). Jsou tak jedním z hlavních zásobitelů trhu práce.
HBO byly nejprve součástí sekundárního školství, poté se jeho působnost vymezila samostatným zákonem o vyšším odborném vzdělávání. Nyní je v Nizozemsku zhruba 60 škol tohoto typu, z nichž třetina je veřejných, zbytek soukromých (v České republice je VOŠ zhruba 60 procent veřejných, zbytek soukromých, několik je církevních).
Studijní obory HBO jsou obdobné českým VOŠ: technické, ekonomické, sociální a kulturní, oblast umělecká, pedagogická a zdravotní péče. Ucházet se o studium na HBO může každý, kdo úspěšně dokončil sekundární vzdělávání, některé školy pořádají i přijímací řízení.
Studium trvá obvykle čtyři roky, nejvíce šest let: dobu studia určuje jednak charakter oboru vzdělání, jednak rychlost postupu v kreditním systému. Absolventi technických a zemědělských směrů získávají titul ingenieur, absolventi ostatních směrů titul baccalaureus.
Vyšší odborné školy nabízejí denní i externí formu studia, experimentálně se ověřuje takzvaná kooperativní forma vzdělávání, v níž se střídá období studia s obdobím pracovním, které se do doby studia nezapočítává. Školy vybírají školné, které je zhruba 1500 eur ročně.

Svébytný finský systém

Prvky německých Fachhochschulen i nizozemských HBO kombinují finské polytechniky. Systém polytechnik funguje ve Finsku od roku 1995 a je postaven na soustavě stálých a dočasných polytechnik. Je to opět neuniverzitní typ terciárního vzdělávání, zaměřený na povinnou praktickou výuku. Podmínkou studia je úspěšně složená maturitní zkouška, mohou sem tedy vstupovat jak lidé se všeobecným, tak odborným vzděláním. Studium je bezplatné a trvá tři až čtyři roky, výraznou součástí studia je praxe. Prostupnost vzdělávacích programů zajišťuje systém kreditů, který umožňuje také mezioborové studium.
Hlavními studijními obory finských polytechnik jsou technologie a doprava, sociální služby a zdravotní péče, přírodní zdroje, hotelnictví, veřejné stravování a domácí hospodaření a také kultura, rekreace a sport.
Absolutoriem studenti získávají akademický titul "bachelor in...", který je ekvivalentem titulu, který je udělován v nizozemském HBO. Polytechniky poskytují také programy pro dospělé, kteří si zde mohou doplnit své vzdělání, přičemž si mohou na základě svého dosaženého vzdělání a praxe krátit dobu studia.
Neuniverzitní vzdělávání poskytují také takzvané krátké obory, které jsou vedle takzvaných univerzitních nabízeny na terciární úrovni vzdělání ve Francii. Ke krátkým oborům patří mimo jiné dvouleté obory sekcí vyšších techniků nebo obory zdravotnických a sociálních škol.

Autorka pracuje v Národním ústavu odborného vzdělávání